Čís. 188.

Proti usnesení, jímž bylo odepřeno přerušení řízení, nepřipouští se opravný prostředek ani tehdy, bylo-li přerušení toto odepřeno teprv soudem rekursním (§ 192 odst. 2 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 27. května 1919, R II 65/19.)
Procesní soud prvé stolice (okresní soud v Ivančicích) přerušil řízení v určitém sporu, před ním projednávaném, poněvadž rozhodnutí tohoto sporu závisí na tom, je-li nebo není-li tu právní poměr, který jest předmětem jiné zahájené rozepře, na tak dlouho, až bude tento právní poměr právoplatně rozsouzen (§ 190 c. ř. s.). Rekursní soud (zemský soud v Brně), neshledav tu podmínek prejudiciality dle §u 190 c. ř. s., zrušil toto usnesení a nařídil prvému soudu, by v líčení pokračoval.
Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustný dovolací rekurs, podaný proti tomuto usnesení.
Důvody:
Podle § 192 c. ř. s. nemohou nařízení, vydaná podle §§ 187 až 191 c. ř. s., pokud nestanoví, by řízení bylo přerušeno, opravným prostředkem vzata býti v odpor. Zde rekursní soud rozhodl, by řízení, jež soudce první až do právoplatného skončení sporu mezi týmiž stranami o neplatnost kupní smlouvy u zemského soudu v Brně vedeného přerušil, přerušeno nebylo, nýbrž, by se v něm pokračovalo. Nastal tedy případ § 192 odst. 2 c. ř. s., že totiž není opravný prostředek dopuštěn. Nezáleží na tom, že přerušení řízení odepřel soud rekursní a nikoliv soud první, poněvadž zákon nerozeznává, která stolice přerušení řízení odepřela, a úmysl zákonodárce patrně k tomu čelí, odstraniti všechny překážky, vadící rychlému a nepřetržitému provedení sporu.

Citace:

Rozhodnutí č. 188. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 364-364.