Č. 8299.

Školství: I. Na nostrifikaci cizozemského inženýrského diplomu není právního nároku. — II. Rozdíl mezi nostrifikací cizozemského diplomu báňského inženýra a mezi uznáním cizozemských studií za účelem ustanovení závodním správcem báňského podniku.
(Nález ze dne 16. prosince 1929 č. 25944/27.)
Prejudikatura: Boh. A 4459/25.
Věc: David V. ve St. proti ministerstvu veřejných prací o nostrifikaci inženýrského diplomu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 15. října 1925 podal st-l, norský státní příslušník, u revírního báňského úřadu v Plzni žádost, jejíž úvod zněl takto: »Na základě § 2 zák. z 31. prosince 1893 č. 12 ř. z. z r. 1894 dovoluje si podepsaný předložiti svůj diplom báňského inženýra, získaný na vysoké škole technické v Trondhejmu za účelem uznání svých studií a nostrifikace diplomu min.-em škol. republiky Čsl.«. Rozebrav pak v dalším obsah připojených dokladů o svých studiích jakož i o dosavadní své praxi v různých podnicích hornických, připojil tento konečný petit: »Na základě těchto dokladů dovoluje si podepsaný žádati o nostrifikaci svého inženýrského diplomu pro Čsl. republiku«.
Podání toto vyřídilo žal. min. nař. rozhodnutím tohoto znění: »Žádosti Davida V. ze 14. října 1925 za nostrifikaci jeho norských studií báňských nemůže býti vyhověno. Právního nároku na to není a poměry v čsl. hornictví jsou dnešního dne takové, že velký počet tuzemských inženýrů báňských je bez zaměstnání, nenalézaje na tuzemských závodech báňských umístění.«
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, vycházel nss z těchto úvah:
Jak ze spisů správních, z obsahu stížnosti i odvodního spisu žal. úřadu jest patrno, vycházeli v daném případě jak st-l tak i žal. úřad z nesprávného pojímání dvou právních institucí, a tyto pak následkem toho směšovali. Jest to na jedné straně nostrifikace studií, vysvědčení a diplomů cizozemských učelišť pro území republiky Čsl., na druhé pak rozhodování min.-a orby resp. nyní min.-a veř. prací podle § 2 odst. 2 zák. z 31. prosince 1893 č. 12 ř. z. z r. 1894.
Nostrifikací studií, vysvědčení a diplomů cizozemského učeliště rozumí se výrok příslušného úřadu vnitrostátního, kterým tento prohlašuje studia, jež určitá osoba vykonala na učelišti cizozemském, jakož i vysvědčení a diplomy, jež tam získala, za rovnocenné se studiemi, vysvědčeními a diplomy některého učeliště tuzemského a to za rovnocenné s tím účinkem, jako by byla vykonána resp. získána od dotyčného učeliště tuzemského, takže ve všech relacích, v nichž se v tuzemsku požaduje studií, vysvědčení resp. diplomu dotyčného učelištč tuzemského, nahražují je pro jmenovanou osobu plné její studia, vysvědčení resp. diplomy cizozemské. Rozhodování min.-a veř. prací podle § 2 odst. 2 zák. č. 12/94 má obsah podstatně užší. Zákon tento, jímž byly vydány předpisy o zřízení záv. správců a záv. dozorců při hornictví, stanoví v § 2 odst. 1 jako podmínku ustanovení záv. správcem zásadně absolvování studií a složení zkoušek na některé tuzemské báň. akademii, jakož i tříleté praktické zaměstnání při hornictví, v odst. 2 pak vyhražuje min.-u orby — resp. nyní min.-u prací — rozhodovati, pokud studia na některé cizozemské hornické akademii klásti sluší na roven studiím na akademii tuzemské.
Již z toho, že ustanovení toto jest obsaženo ve specielním zákoně o záv. správcích a záv. dozorcích při hornictví a to ještě jen jako podřadný odstavec v §, kde se pojednává o kvalifikaci, potřebné pro ustanovení záv. správci, jest zřejmo, že min. veř. prací nebyl ustanovením tímto zmocněn vyslovovati onu všeobecnou nostrifikaci cizozemských studií, vysvědčení a diplomů s platností absolutní, nýbrž jen rozhodnouti, zda u osoby, jež má býti ustanovena záv. správcem, sluší výhradně pro otázku, zda osoba ta má k tomuto ustanovení zákonné předpoklady, studia na cizozemské horn. akademii klásti na roven studiím na akademii tuzemské.
V daném případě stylisoval st-l svoji žádost takovým způsobem, že z ní nebylo patrno, zda se domáhal rozhodnutí dle § 2 odst. 2 zák. č. 12/94, či plné nostrifikace svých cizozemských studií, zkoušek i diplomů, či konečně výroků obou. Žal. úřad dle znění nař. rozhodnutí pojímal žádost tu jako žádost za nostrifikaci cizozemských studií — ovšem čítaje v to zřejmě i vysvědčení i inženýrský diplom st-lův. V tom, že nepojímal a nevyřídil ji také jako žádost za rozhodnutí dle § 2 odst. 2 zák. č. 12/94, v daném případě nelze spatřovati podstatnou vadu řízení, a to jednak proto, že st-l nejasnou stylisací své žádosti sám způsobil, že žal. úřad žádost jeho jinak pojímati nemusil, jednak také proto, že oním jednostranným vyřízením žádosti st-l nebyl nikterak poškozen, kdyžtě nevyřízením žádosti za rozhodnutí dle § 2 odst. 2 zák. č. 12/94 nebyla tato jeho žádost ještě zamítnuta a má proto vždy možnost na žal. úřadě rozhodnutí v tomto směru se domáhati.
Zbývá tedy jen zkoumati nař. rozhodnutí tak, jak bylo vydáno. Bylo již uvedeno, že žal. úřad vysloviv v nař. rozhodnutí, že nemůže vyhověti st-lově žádosti za nostrifikaci jeho norských studií, tím zároveň také zamítl žádost jeho za nostrifikaci jeho inženýrského diplomu. Nelze proto nař. rozhodnutí ani v tomto směru uznati neúplným a vadným. Leč nss neshledal je ani nezákonným. Odůvodnění žal. úřadu, že na nostrifikaci cizozemských studií technických, resp. studií na báň. akademii, není právního nároku, jest v plné shodě s názorem, jejž nss vyslovil již v nál. Boh. A 4459/25.
Na správnosti odůvodnění tohoto nál. nemohlo by nic změniti ani přiznání nejvyšších výhod, obsažené v obchodní dohodě mezi Čsl. republikou a Norskem (uveřejněné ve Sb. z r. 1923 pod č. 208) a to již proto, že i kdyby pravdou bylo, že republika Čsl. v mezinárodní smlouvě s jiným státem zavázala se vůči tomuto státu přiznati jeho příslušníkům nárok na nostrifikaci jejich cizozemských diplomů inženýrských, dle ustálené judikatury nss-u mezinárodní smlouva nejsou přímým prame- nem práva, upravujícím poměry vnitrostátní s tím účinkem, že by z nich pro jednotlivce vzcházely přímo práva a závazky, nýbrž že mohou se jimi státi teprve tehdy, byly-li ve formě předepsané ústavou vydány jako předpisy vnitrostátní moci zákonodárné nebo nařizovací (sr. na př. Boh. A 1079/21, 1883/23, 2491/23, 2859/23 a j.), k čemuž však dle platného právního řádu pouhé jejich uveřejnění ve sbírce zák. nestačí srov. Boh. A 2780/23).
Jestliže tedy st-li nárok na nostrifikaci jeho cizozemských studií technických nepříslušel, nemohlo mu také zamítnutím jeho žádosti v jeho právech býti ublíženo (§ 2 zák. o ss).

Citace:

č. 8299. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 528-530.