Č. 2437.

Vyvlastnění. — Stavební ruch: I. Dohodly-li se strany
o pozemku pro stavbu, nikoli však o jeho ceně, může se sice kupující domáhati vyvlastnění pozemku podle zákona o stav. ruchu, není však nezákonným, nepovolí-li úřad vyvlastnění onoho pozemku, nejsou-li podmínky zák. o stav. ruchu co do pořadí pozemků splněny. — II. Není vadou řízení, jestliže úřad slyšev již při komisionelním řízení podle § 5 zák. o stav. ruchu soudního stavebního znalce, opatřil si později ještě
dobré zdání státního technika.
(Nález ze dne 1. června 1923 č. 9186).
Prejudikatura: Boh. 1281 a 2357 adm.
Věc: Frant. H. v Š. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Rozhodnutím osp-é v D. z 23. června 1922 zamítnuta byla žádost st-lova, aby vyvlastněny byly obecní pozemkové parcely č. kat. 16 a 60, pak části poz. parcel č. kat. 58 a 59 v Š. pro stavbu jeho obytného domu se živnostenskou provozovnou a hospodářskými budovami.
Nař. rozhodnutím zsp-é z 15. července 1922 zamítnuto bylo st-lovo odvolání z důvodů, že pozemky č. kat. 16, 59 a 60 jsou půdou plodnou, kdežto ve stavebním obvodu obce jest neplodná půda obecní č. kat. 117, která jest k zastavění způsobilá a pro zamýšlené stavby dosti rozsáhlá.
Stížnost navrhující zrušení tohoto rozhodnutí uplatňuje:
1. Jest nezákonné, že nebylo hleděno k tomu, že obec se usnesla prodati tyto pozemky st-li pro novostavbu za určitou, ale nepřiměřeně vysokou kupní cenu, jejíhož zmírnění domáhá se st-1 právě řízením vyvlastňovacím.
2. Vadou řízení jest, že žal. úřad předpokládá neprávem pozemky č. kat. 16 a 60 jako plodné. Neboť prvý je stavební parcelou a druhý pastvinou, č. kat. 58 jest pak vlastně stokou.
3. Pozemek č. kat. 117 nehodí se k stavbě a jest od obce příliš
vzdálený.
4. Vadou řízení jest konečně, že technický znalec dostavil se na místo až den po místním šetření sám.
Nss uvážil o stížnosti toto:
ad 1. St-1 čině tuto námitku vychází z právního názoru, jakoby bylo cílem a předmětem vyvlastňovacího řízení, aby snížilo kupní cenu, když se strany sice o předmětu prodeje dohodly, nikoli však také o prodejní ceně. Tomu tak není.
Vyvlastňovací řízení má za účel, aby v případě, že jsou tu zákonné podmínky, úřad svým výrokem nahradil nedostávající se souhlas stran.
Jest tedy předpokladem, za něhož k řízení tomu zejména k vydání vyvlastňovacího nálezu může dojíti, okolnost, že se strany nedohodly (§ 5, odst. 4 zákona o stav. ruchu ze 27. ledna 1922 č. 45 Sb.). Jakmile se však strany nedohodly, nemůže úřad k obsahu předchozího jednání hleděti a to tím méně tam, kde vyvlastňovaný při vyvlastňovacím řízení své prohlášení ve vyjednávání podmínečně učiněné odvolá a vyvlastnění původně prodávaných pozemků se opře, jak se dle protokolu o místním šetření v daném případě stalo.
ad 2. Třeba že má stížnost pravdu v tom, že, jak ze situačního plánku a protokolu o místním šetření plyne, parcela č. kat. 16 jest stavební parcelou, přece není tato námitka odůvodněna.
Tvrzení stížnosti, že pozemek č. kat. 60 je pastvinou, je v odporu se spisy, dle nichž při místním šetření za přítomnosti a za mlčky projevovaného souhlasu st-lova bylo zjištěno, že se pozemku toho užívá jako loučky a že je půdou plodnou, což st-1 i v odvolání přiznával.
Je-li však tedy č. kat. 60 půdou plodnou, a není-li o této povaze sporu u pozemku č. kat. 59, tu nelze shledati, že nař. rozhodnutí porušuje zákon, když v souhlase s § 3, odst. 2 cit. zák. nepovoluje vyvlastnění těchto dvou pozemků č. kat. 59 a 60 jako půdy plodné, je-li tu, jak bude ad 3. rozvedeno, půda neplodná, ale k zastavění způsobilá. Když pak st-1 neobmezil ani při jednání, ani v odvolání vyvlastňovací žádost na pozemky č. kat. 16 a 58, nýbrž trval na vyvlastnění všech čtyř pozemků jako celku, nelze shledati nezákonnost ani v tom, že i žádost o vyvlastnění těchto druhých dvou jinak vyvlastnitelných pozemků byla zamítnuta.
ad 3. Že pak tu takováto pod č. 2 zmíněná neplodná, k zastavění způsobilá půda jest a sice obecní pozemek č. kat. 117, to žal. úřad zjistil.
Povahu pozemku jako neplodné půdy st-1 nepopírá, namítá jen, že pozemek ten se nehodí pro st-le jako koláře k zamýšlené stavbě, poněvadž je od obce vzdálen.
Shora ad 2. citovaný 2. odst. § 3 zakazuje vyvlastnění plodné půdy, je-li tu půda neplodná k zastavění způsobilá. Padá tedy tato překážka vyvlastnění plodné půdy jen tehdy, není-li ona půda způsobilá k zastavění.
Že by pozemek č. kat. 117 nebyl k zastavění způsobilý, st-1 netvrdí. On jen namítá, že se nehodí k stavbě pro st-le jako koláře, ježto je od obce příliš vzdálen a že se tedy st-li hodí jen stavba na pozemcích vyvlastňovaných. Uplatňuje tedy st-1 jen menší výhodnost stavby na neplodné půdě, na niž je nař. rozhodnutím odkazován.
Tu však vyslovil nss již za platnosti zákona o stavebním ruchu
z 11. března 1921 č. 100 Sb. nálezem Boh. 1281 adm. právní názor, že nabízí-li vyvlastněnec na místě požadovaného pozemku pozemek jiný, nemůže vyvlastňovatel namítati nezpůsobilost (§ 3, odst. 1. cit. zák.) pozemku nabízeného jen proto, že snad neskýtá tento pozemek stavebníkovi stejné výhody při provádění stavby.
Tuto zásadu uznal nss za platnou i za působnosti nového zákona o stav ruchu ze 27. ledna 1922 č. 45 Sb. nálezem Boh. 2357 adm. a vyslovil také, že pouhá větší výhoda stavebníkova nesmí býti tedy vyvažována újmou osoby třetí, do jejíž vlastnické sféry se vyvlastněním zasahá.
Na těchto právních zásadách stojí nss i dnes a odkazuje k důvodům obou nálezů ......
Není tedy st-lova námitka č. 3. v zákoně odůvodněna, pročež netřeba uvažovati o tom, činí-li úřadem zjištěná vzdálenost 150 ni již stavbu na č. kat. 117 pro koláře nevhodnou, zůstává bez námitky skutkové zjištění žal. úřadu o způsobilosti neplodné půdy č. kat. 117 k zastavění i nastává dle č. 2 zákonný důsledek úřadem z něho vyvozený, že žádané vyvlastnění není zákonem dovoleno.
ad 4. Tu st-1 přehlíží, že zákon předpisuje v § 5, odst. 4 vyslechnutí soudního stavebního znalce a ten že dle správních spisů při komisionálním řízení také slyšen byl a sice v osobě obeslaného Jana V., stavitele v D.
Technickým znalcem, jehož se týká výtka stížnosti, byl zástupcem státní správy stavebního okresu, jehož slyšení zákon vůbec nepředpisuje a jehož vyjádření vyžádané vyvlastňujícím úřadem jen pro vlastní vnitřní potřebu úřadu nad to se od komisionelního zjištění neodchylovalo. Proto jeho samostatné vystoupení v řízení nemohlo založiti nijakou vadu řízení.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2437. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 183-185.