Čís. 12644.

Ustanovení §§ 179 a 184 not. řádu týkají se i poplatků za zřízení soukromé smlouvy, třebaže napotom se smlouvy sešlo.
O popřené výši notářských poplatků nelze rozhodnouti ve sporu. Žalobu o zaplacení notářských poplatků jest jako předčasnou zamítnouti, namítl-li žalovaný ve sporu přemrštěnost nároku, třebaže neuplatňoval předčasnost jejich požadování.
(Rozh. ze dne 26. května 1933, Rv II 939/31.)
Žalobou, o niž tu jde, domáhal se notář na žalovaných zaplacení 4010 Kč za práce spojené se sepisem kupní smlouvy, s níž napotom sešlo. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Důvody: Mylný jest názor odvolatelů, že v souzeném případě jest pořad práva vyloučen. Pro tento názor není opory v ustanovení § 179 not. ř. Toto zákonité ustanovení má platnost jen pro případy, ve kterých jest odporováno vyúčtování poplatků, t. j. jen jich výši nebo započítávání jednotlivých položek a pod., nevztahuje se však na případy, kde se odporuje platební povinnosti co do důvodu podle § 175 not. ř., neboť tato otázka nespadá do vyúčtování, t. j. do zjištění výše poplatků. V souzeném případě popřeli žalovaní i povinnost poplatky vůbec platiti, i jich výši, namítajíce jejich nepřiměřenost. Na pořad práva patří v každém případě otázka prvá a žalobci lze v takovém případě voliti dvě cesty, a to buď žalobu zjišťovací (viz nález čís. 9352) anebo dáti si nejdříve ustanoviti poplatky co do výše v cestě nesporné a teprve potom, kdyby to nevedlo k cíli, podati žalobu o plnění. V žádném z uvedených případů není však procesní soud příslušným ustanovovati a zabývati se výší notářských poplatků, ježto pořad práva jest podle § 179 not. ř. vyloučen (viz zejména i nález čís. 5139, 5140 a 5582). Proto měl žalobce voliti jednu se shora uvedených možností a, chtěl-li žalovati o plnění, měl si nejdříve dáti poplatky co do výše ustanoviti v cestě nesporné. Neučinil-li tak, jest žaloba předčasná a bylo ji pro tentokráte zamítnouti (viz v tomto smyslu i nález čís. 7897). Proto neměl se prvý soud zabývati žalobním nárokem ani co do důvodu, pokud podle předpisu dle § 179 not. ř. v cestě nesporné výše poplatků nebyla ustanovena.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání.
Důvody:
Dovolatel neprávem s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. vytýká odvolacímu soudu, že, ač s kupní smlouvy, jíž se zažalované poplatky týkají, sešlo, použil ve příčině poplatků těch ustanovení §§ 179 a 184 not. ř. Tím, že po ujednání a sepsání kupní smlouvy jedna ze stran, nynější žalovaní, používajíce smluvní výhrady, že mohou do sedmi dnů smlouvu odvolati, od smlouvy ustoupili, nic se nemění na tom, o čem ani sporu nebylo, že smlouva, byť i s onou výhradou byla sjednána a žalobcem sepsána. Ustanovení § 184 a 179 not. ř. týká se poplatků i za zřízení soukromých smluv. O tom, že kupní smlouva zřízena byla, není podle toho, co uvedeno, pochybností a odvolací soud, použiv na poplatky požadované za projednání a zhotovení oné kupní smlouvy zmíněných ustanovení, nepochybil. Rovněž neprávem shledává dovolatel nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) v tom, že odvolací soud, ač námitka předčasnosti žaloby v první stolici nebyla vznesena, zamítl žalobu jako předčasnou. Žalovaní v první stolici kromě toho, že zažalované poplatky jsou neprávem na nich požadovány, ježto prý práci neobjednali, namítali také přemrštěnost účtovaných poplatků. Tato námitka, protože o popřené výši notářských poplatků podle § 179 not. ř., jak správně dovodil odvolací soud, nelze ve sporu rozhodnouti, stačila, by žaloba znějící na určitou, však co do výše popřenou a podle § 179 not. ř. příslušným soudem a v řízení v tomto paragrafu stanoveném dosud neustanovenou částku, byla jako předčasná zamítnuta. Zvlášť vedle námitky přemrštěnosti poplatků uplatňovati předčasnost jejich požadování z uvedeného důvodu nebylo zapotřebí. Uznav žalobu, a to správně, za předčasnou a zamítnuv ji proto, právem se odvolací soud, kdyžtě návrh na zjištění, co se toho týče (§ 236 c. ř. s.), nebyl učiněn, nezabýval otázkou, zdali na straně žalovaných je povinnost k zaplacení poplatků, to jest zdali žalobní nárok je proti žalovaným co do důvodu po právu.

Citace:

Čís. 12644.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 716-717.