Čís. 12302.

Domáhá-li se manželka nepřípustnosti exekuce vyklizením, povolené proti manželu, ježto byt najala ona, nikoliv manžel, nelze nepřípustnost exekuce obmeziti jen na ni s vyloučením příslušníků domácnosti, jejím právem bytu spoluužívajících, najmě jejího manžela.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933; Rv I 2283/32.)
Žalované majitelce domu byla povolena exekuce vyklizením Josefa D-a. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Anna D-ová nepřípustnosti exekuce, tvrdíc, že byt najala ona, nikoliv její manžel Josef D. Pro- cesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověl odvolání žalované a změnil rozsudek prvého soudu v ten rozum, že exekuce vnuceným vyklizením jest nepřípustná jen proti Anně D-ové. Důvody: Prvý soudce zjistil na základě výpovědi žalobkyně jako strany slyšené, že sporný byt od tehdejšího vnuceného správce T-a najala. Podle zjištění prvého soudce jest tudíž žalobkyni pokládati za nájemníka sporného bytu. Ježto však usnesením ze dne 5. prosince 1931 exekuční vyklizení povoleno bylo jen proti Josefu D-ovi a tímto vyklizením nájemní právo žalobkyně bylo by dotčeno, jest žaloba o nepřípustnost nuceného vyklizení žalobkyně z bytu jí najmutého oprávněna podle § 37 ex. ř. V souzeném případě jde tedy o předmět dotčený exekucí, ježto nejen osoba vyklizením povinná, nýbrž i její předměty a tedy celý byt mají býti vyklizeny, avšak soudem povolené vyklizení nucené jest v rozporu s právem nájemním k témuž bytu, takže žalobkyně na základě exekučního titulu směřujícího jen proti Josefu D-ovi, nemůže býti vyklizena. Prvý soudce neposoudil věc správně po stránce právní, když exekuci nuceným vyklizením v celém rozsahu, tedy i oproti Josefu D-ovi prohlásil za nepřípustnou.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání žalobkyně proti částečnému vyhovění odvolání á omezení nepřípustnosti exekuce jen na ni, na žalobkyni, je oprávněno. Nehledíc k tomu, že v odvolání ani takové omezení uplatňováno a se ho domáháno nebylo (§ 467 čís. 3 c. ř. s.), takže k omezení tomu nebylo podnětu (§ 462 c. ř. s.), není ono omezení nepřípustnosti exekuce, o niž jde, totiž omezení pouze na žalobkyni s vyloučením, jak z důvodů napadeného rozsudku vychází, jejího manžela, po případě i jiných příslušníků její domácnosti opodstatněno. Byt, jak bylo zjištěno, byl najat žalobkyni, a to nikoli výlučně pro ni samotnou, tudíž samozřejmě (§ 914 obč. zák.) nejen pro ni, nýbrž i pro žijící s ní domácí lidi, najmě její děti a manžela. Nepřípustnost exekuce nelze proto omeziti na žalobkyni samu s vyloučením jejích příslušníků domácnosti, zejména jejího manžela, jejím právem bytu spoluužívajících (§ 1098 obč. zák.). Tomu není na překážku okolnost, že proti manželu žalobkyně bylo exekuční vyklizení pravoplatně povoleno. Toto vyklizení povoleno bylo proti Josefu D-ovi jako nájemníku bytu, kdežto nyní jde o téhož jako příslušníka domácnosti žalobkyně, nikoli o nájemníka. Na dovolání žalobkyně bylo tudíž ono omezení z napadeného rozsudku vyloučiti, to jest obnoviti rozsudek prvního soudu.

Citace:

Čís. 12302.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 104-105.