Čís. 12554.

Úřad opatrovníka k činu, jenž byl podle §§ 78 ex. ř. a 8 c. ř. s. exekučním soudem ustanoven k přijetí usnesení o povolení exekuce a o jejím výkonu proti povinnému zatím zemřelému, pominul, jakmile byl pozůstalostním soudem ustanoven opatrovník pozůstalosti po povinném podle §§ 78 a 128 nesp. pat. Opatrovník pozůstalosti byl i oprávněn vzíti zpět rekurs podaný opatrovníkem k činu. K tomuto zpětvzetí se nevyžaduje svolení pozůstalostního soudu.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1933, R I 157/33.) K doručení usnesení, jímž byla povolena exekuce na jmění náležející do pozůstalosti dlužníka (dlužníkova dědice), ustanovil soud povolivší exekuci, opatrovníkem Dr. Jaroslava R-a, jenž podal proti usnesení povolujícímu exekuci rekurs. Napotom prokázal Gustav P., že byl, ustanoven opatrovníkem pozůstalosti dlužníkovy a vzal rekurs Dr. Jaroslava R-a zpět. Rekursní soud vzal zpětvzetí rekursu na vědomí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu Dr. Jaroslava R-a.
Důvody:
Usnesením krajského soudu obchodního v Praze ze dne 3. června 1932 Ck III 126/32-3, byla povolena vymáhající věřitelce firmě H., proti dlužníku Arnoštu M-ovi, k vydobytí vykonatelné pohledávky 1280186 Kč 30 h, kromě mobilární exekuce také exekuce nuceným zřízením zástavního práva ve vl. čís. 60, 109 a 1026 pozemkové knihy katastrálního území B. a byl výkon tohoto povoleného vkladu nařízen usnesením krajského soudu civilního v Praze ze dne 14. června 1932 E 1869/32-1, ježto podle knihovního lustra nebylo proti výkonu tomu závady. Po nařízeném tomto výkonu oznámila a prokázala vymáhající věřitelka krajskému soudu civilnímu v Praze, že dlužník Arnošt M. zemřel, že pozůstalost jeho byla odevzdána jedinému dědici Jiřímu M-ovi, který také již zemřel a k jehož pozůstalosti se nikdo nepřihlásil. K jejímu návrhu ustanovil pak krajský soud civilní v Praze jako soud exekuční těmto zemřelým usnesením ze dne 16. července 1932 E 1869/32-2 stěžovatele opatrovníkem k přijetí uvedených usnesení. Šlo tu proto o opatrovnictví po rozumu § 8 c. ř. s. a § 78 ex. ř. Podle druhého odstavce § 8 c. ř. s. má se opatrovník účastniti za stranu řízení, dokud do něho nevstoupí zákonný zástupce. Ježto podáním na rekursní soud dne 29. listopadu 1932 došlým prokázal Gustav P., předloživ usnesení okresního soudu ze dne 28. listopadu 1932 č. j. D II 632/31-50, že usnesením tím byl ustanoven opatrovníkem pozůstalosti po Jiřím M-ovi podle §§ 78 a 128 nesp. pat., pominul tímto okamžikem úřad stěžovatele jako opatrovníka k činu a byl Gustav P. jako opatrovník pozůstalosti po Jiřím M-ovi, tedy jako její zákonný zástupce, oprávněn vzíti zpět stěžovatelův rekurs. K takovémuto zpětvzetí se nevyžaduje svolení pozůstalostního soudu, ježto nejde při něm o záležitost, která by spadala pod záležitosti, o nichž je řeč v § 129 nesp. říz. Nebylo proto vyhověno rekursu, aniž bylo třeba se zabývati jeho jednotlivými výtkami.

Citace:

č. 12554. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 563-564.