Čís. 2927.

Mezitímní usnesení průvodní ve smyslu § 238 tr. ř. nemá sice jen formální povahu úkonu proces řídicího, soud však může za změněné situace upustiti od jeho provedení, stalo-li se dalším vývojem věcí bezpředmětným, aniž by tím zkrátil obžalovaného v jeho obhajobě. Zákonitost mezitímního usneseni jest posuzovati bezvýhradně podle onoho skutkového stavu, jaký měl před sebou soud (porotní), když vydával ono usnesení při hlavním přelíčení.
Návrh na opětné přezkoumání duševního stavu obžalovaného novými lékaři jest oprávněn jen tenkráte, jsou-li posudky podané při posledním hlavním přelíčení stiženy vadami v § 126 tr. ř. uvedenými; rovněž zmatek čís. 4 § 344 tr. ř. předpokládá, že při posledním hlavním přelíčení nebylo šetřeno předpisů některého z §§ tam uvedených. (Rozh. ze dne 13. října 1927, Zm I 406/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Litoměřicích ze dne 14. května 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy úkladné podle §§ 134, 135 čís. 1 tr. zák., jakož i přestupky podle § 320 e) tr. zák. a podle §§ 2, 8, 32 a 36 zbroj. pat.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se číselně pouze důvodu zmatečnosti čís. 5 § 344 tr. ř., uplatňuje však zřetelným poukazem také zmatek podle čís. 4 § 344 tr. ř. Dovozuje, že zamítnutím obhájcova návrhu, by bylo přesně provedeno usnesení porotního soudního dvoru z 28. května 1926 (tedy z prvního porotního hlavního přelíčení), by byl duševní stav obžalovaného přezkoumán psychiatrickou klinikou v Praze v tom směru, zda spáchal čin v pomatení smyslů, v chorobném sexuelně-pathologickém stavu, přivodivším úplnou poruchu jeho vědomí, byla zaviněna zmatečnost rozsudku ve dvojím směru: 1. jednak, že přes původní usnesení soudu z 28. května 1926 a přes obhájcův návrh opakovaný a doplněný při nařízení nového hlavního přelíčení, přes to, že radní komora s ním projevila souhlas, zůstalo ono původní soudní usnesení neprovedeno, ježto usnesení radní komory s ním souhlasné bylo vrchním zemským soudem zrušeno a vydáno nové usnesení ze dne 23. listopadu 1926, jímž byli vyšetřením duševního stavu obžalovaného a podáním posudku při hlavním přelíčení pověřeni soudní znalci lékaři Dr. V. v Ú. a Dr. S. v T., nikoliv psychiatrická klinika v Praze. Zmateční stížnost má zřejmě za to, že tímto postupem soudu byl porušen zákon (čís. 4 § 344 tr. ř.), 2. jednak, že soud zamítl obhájcův návrh na provedení onoho původního usnesení ze dne 28. května 1926, opakovaný znovu při novém hlavním přelíčení, konaném ve dnech 9.—14. května 1927, a že tím zkrátil obžalovaného v jeho obhajobě. Než obě výtky jsou bezpodstatné. K 1. Důvod zmatečnosti podle čís. 4 § 344 tr. ř. může býti uplatňován tenkráte, byl-li při hlavním přelíčení porušen nebo zanedbán některý z oněch předpisů, obsažených v §§ v tomto zákonném ustanovení číselně uvedených, a jen potud, pokud se na ně vztahuje výslovná pohrůžka zmatečnosti. V souzeném případě byla konána dvě hlavní přelíčení: první dne 28. května 1926, druhé, z něhož vyšel odsuzující rozsudek, úplně nové -— před zcela jinou lavicí porotců — ve dnech 9.—14. května 1927. Bylo by tedy povinností zmateční stížnosti, by při správném: provedení důvodu zmatečnosti podle čís. 4 § 344 tr. ř. dolíčila, že při tomto posledním hlavním přelíčení nebylo šetřeno předpisů některého z §§ citovaných v čtvrtém odstavci § 344 tr. ř., pokud se právě k nim vztahuje pohrůžka zmatečnosti. Toho zmateční stížnost nečiní a nemůže činiti, jak bude patrno z následujícího vylíčení věci podle stavu spisového.
Při prvním hlavním přelíčení porotním, konaném dne 28. května 1926, opakoval obhájce průvodní návrhy, obsažené v podání. Porotní dvůr soudní připustil, jak je zapsáno v protokolu o hlavním přelíčení, mimo jiné důkaz navržený v šestém odstavci onoho podání, který zní: »poněvadž posudek soudních lékařů (Dra F-a a Dra P-a) si odporuje a soudní znalci nejsou psychiatry, navrhuje obhájce, by byl duševní stav obžalovaného přezkoumán na psychiatrické klinice v Praze v tom směru, zda spáchal obžalovaný čin v pomatení smyslů, v chorobném sexuelně- pathologickém stavu, přivodivším úplnou poruchu jeho vědomí. Za účelem provedení tohoto důkazu i ostatních připuštěných důkazů bylo porotní hlavní přelíčení odročeno. Vyšetřující soudce pověřený provedením důkazů, vyhověl soudnímu usnesení v odst. šestém tím způsobem, že požádal zemský trestní soud v Praze, by dal přezkoumati duševní stav obžalovaného svými znalci z oboru psychiatrie, »ježto se porotní soud v Litoměřicích výslovně usnesl, že má býti duševní stav obžalovaného takto přezkoumán«. Obžalovaný byl dopraven do Pankrácké trestnice, byl tam opětovně a po delší dobu pozorován soudními znalci prof. Drem S-em a doc. Drem H-em, kteří vydali posudek, že obžalovaný je plně příčetným, střídavé pominutí smyslů u něho v době činu s plnou určitostí vyloučeno a, že jde o čin promýšlený se známkami účelného zahlazení stopy po pachateli. Bylo nařízeno nové hlavní přelíčení (k němuž měli býti obesláni jako znalci prof. Dr. S. a Dr. H.) a tu prohlásil obhájce obžalovaného, že trvá na provedení usnesení ze dne 28. května 1926 a navrhuje, by byl obžalovaný dodán na německou psychiatrickou kliniku v Praze za účelem vyšetření duševního stavu. Předseda líčení předložil návrh radní komoře, která jej schválila a porotní líčení ustanovené na den 16. listopadu 1926 odročila na neurčito, ježto prý nebylo vyhověno usnesení ze dne 28. květná 1926. Ke stížnosti státního zastupitelství zrušil vrchní zemský soud toto usnesení s odůvodněním, že radní komora nebyla podle zákona povolána usnášeti se ve věci spadající do pravomoci předsedy hlavního přelíčení, pokud se týče sborového soudu. Ježto se prof. Dr. S. a doc. Dr. H. nemohli pro osobní překážky dostaviti k novému hlavnímu přelíčení, usnesl se porotní soudní dvůr, že pověří podáním posudků jako znalce lékaře Dra V-a v Ú. a Dra S-a v T. Stížnost obhájcovu proti tomu podanou odmítly i vrchní zemský soud i radní komora jako nepřípustnou. Z tohoto vylíčení jest zřejmo, že uvedená tu usnesení soudu a znovu opakované průvodní návrhy obhájcovy, na jichž podkladě se snaží zmateční stížnost v prvém odstavci svých vývodů dolíčiti důvod zmatečnosti — ať již podle čís. 4, čís. 5 § 344 tr. ř., spadají vesměs do doby mezi prvním a novým (konečným) hlavním přelíčením porotním a, že již z toho důvodu nemůže přijíti v úvahu žádný z obou zmatků, poněvadž oba předpokládají, že buď při hlavním přelíčení byl porušen předpis ohrožený zmatečnosti čís. 4 — nebo že obžalovaný byl zkrácen při hlavním přelíčení ve své obhajobě nevyřízením nebo zamítnutím průvodního návrhu. Netřeba se tudíž příti o to, zda má pravdu stěžovatel, že průvodní usnesení soudu, jakmile bylo vyhlášeno, zavazuje soud tak, že již od něho nemůže upustiti (ve skutečnosti nemá pravdu, poněvadž i autor článku v G. Z. 1891/370, jehož se stížnost dovolává, připouští (v odst. II. 3), že takové usnesení (vyhlášené), proti němuž jest stížnost vyloučena — citován jest mezi jinými také § 238 tr. ř., který tu přichází v úvahu — může býti změněno neb odvoláno buď z popudu soudu nebo k návrhu strany, shledá-li se, že spočívá na omylu nebo nedorozumění, nebo odůvodňují-li takové opatření nové okolnosti nebo důkazy), jakmile jest jisto, že tu zmatečnost rozsudku v žádném z obou směrů a za žádných okolností nemůže přijíti v úvahu. Provedení zmateční stížnosti v odst. prvém jest zřejmě, pochybené.
K 2. Při novém a konečném hlavním přelíčení učinil obhájce obžalovaného dne 9. května 1927 návrh, by »vzhledem k tomu, že v roce 1926 bylo vyhověno jeho návrhu, by obžalovaný byl poslán na psychiatrickou kliniku v Praze za účelem pozorování a opatření posudku psychiatrů o jeho pohlavním založení a duševním stavu a, že za tím účelem bylo hlavní přelíčení odročeno, a vzhledem k tomu, že obžalovaný nebyl tenkráte poslán na kliniku, nýbrž na Pankrác, že posudek nebyl vyžádán od psychiatrů, nýbrž od soudních lékařů prof. Dra S-a a doc. Dra H-a a že tito znalci nemohou se dostaviti k hlavnímu přelíčení«, — bylo nové hlavní přelíčení znovu odročeno, a obžalovaný skutečně poslán na kliniku a opatřen posudek psychiatrů. Porotní dvůr soudní zamítl tento návrh s odůvodněním, že soud není vázán usneseními upravujícími řízení, že je může kdykoliv změniti neb od nich upustiti a že mimo to bylo připuštění jiných znalců v zájmu věci. Třeba že nelze souhlasiti s názorem soudu, že mezitímní usnesení průvodní ve smyslu § 238 tr. ř., o jaké tu jde, má jen formální povahu úkonu proces řídícího, dlužno s ním souhlasiti v tom, že soud byl oprávněn za úplně změněné situace — vzhledem k tomu, že měl po ruce dva nové posudky o duševním stavu obžalovaného s původně navrženým zajisté rovnocenné, jeden od soudních znalců prof. Dra S-a a doc. Dra H-a, druhý od odborných lékařů Dra S-a a Dra V-a), z nichž první byl při hlavním přelíčení přečten, druhý ústně přednesen, a oba podány po opětovném a důkladném vyšetření obžalovaného — beze všeho upustiti od provedení původního usnesení, které se dalším vývojem věcí stalo bezpředmětným, aniž by tím zkrátil obžalovaného v jeho obhajobě. Vzhledem k zákonnému předpisu § 126 tr. ř. byl by návrh obhájcův na opětné přezkoumání duševního stavu obžalovaného novými lékaři (»psychiatrickou klinikou«, tedy ne lékařskou fakultou!) oprávněn jen tenkráte, kdyby posudky podané při posledním novém hlavním přelíčení byly stiženy vadami v tomto § uvedenými, a kdyby je nebylo lze odstraniti opětným výslechem týchž znalců. Takových vad obhájce obžalovaného při hlavním přelíčení vůbec neuplatňoval a není s to jich vytknouti ani ve zmateční stížnosti. Tato snaží se pouze zlehčiti hodnotu posudku odborných lékařů znalců Dra S-a a V-a povšechným tvrzením, že jako venkovští lékaři nemají bohatých zkušeností v oboru trestním jako vysokoškolští profesoři, a že proto neposkytují úplně záruky způsobilosti zejména, že se jim nepodařilo získati si náležitou důvěru obžalovaného, přehlížejíc, že porotcům byl přečten i posudek prof. Dra S-a a doc. Dra H-a — tedy vysokoškolských učitelů, jimž ani zmateční stížnost neupírá potřebných zkušeností a způsobilosti, — a že oba posudky vyzněly souhlasně v ten smysl, že obžalovaný je duševně úplně zdráv, že netrpí ani duševní poruchou — střídavým pominutím smyslů (§ 2 b) tr. zák.), ani občasnou poruchou vědomí následkem jiného pomatení smyslů (§ 2 c) tr. zák.) a, že je za své jednání úplně zodpovědným. Snaží-li se zmateční stížnost dovodí ti jednak poukazem na obsah dopisu obžalovaného, zaslaného obhájci po skončení hlavního přelíčení, v němž činí obžalovaný jiná nová doznání, jednak na domnělý výrok Dra V-a, že tyto nové okolnosti jsou s to změniti předpoklady podaného posudku, jednak na odstavec posudku prof. Dra S-a a doc. Dra H-a, který byl podle názoru stěžovatele novým doznáním obžalovaného dotčen, že mělo býti vyhověno návrhu stěžovatelovu na přezkoumání podaných posudků, přehlíží, že zákonitost mezitímního usnesení soudního dlužno posuzovati bezvýhradně podle onoho skutkového stavu, jaký měl před sebou soudní dvůr porotní, když vydával ono usnesení při hlavním přelíčení. Novoty, na něž se zmateční stížnost odvolává, bylo by lze uplatňovati pouze obnovou řízení. Uvádí-li posléze zmateční stížnost, že, kdyby byli oba soudní znalci Dr. V. a Dr. S. užili jiné methody (jaké?) lépe přizpůsobené okolnostem a kdyby obžalovaný svůj duševní stav před lidmi skrývající, se jim byl svěřil, a kdyby porotní soud pak měl jiný materiál po ruce, a kdyby jej znalci jinak vypracovali na základě jiných předpokladů, že by byli dospěli k jinému výsledku — neuplatňuje těmito povšechnými, dosti neurčitými a podmíněnými větami konkrétních výtek proti obsahu znaleckých posudků, najmě takových, jimiž jedině byl by s to podle předpisu § 126 tr. ř. odůvodniti návrh na doplnění posudků, po případě opatření nového posudku znaleckého. Z uvedeného je zřejmo, že také v tomto odstavci provádí zmateční stížnost uplatňovaný zmatek podle čís. 5 § 344 tr. ř. pochybeně. Bylo ji proto zavrhnouti jako neodůvodněnou v celém obsahu.

Citace:

č. 2927. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 732-736.