Lesy.

I. Hospodářství lesní.
Význam lesa spočívá netoliko v tom, že poskytuje dříví lidským potřebám nezbytné a různé jiné plody, nýbrž jmenovitě v tom, že lesy pohlcujíce a vydávajíce vlhkost příznivě působí na hospodářství polní. Hospodářství lesní zahrnuje v sobě pěstování dříví, t. j. soubor všech lesnicko-hospodářských pravidel, dle kterých lesy udržovány, rozplemeňovány a omlazovány býti mají a setbu lesní, která zlepšení a znovuzaložení zpustošených nebo nedostatečných lesů, jakož i vypěstění nových stromů za předmět má. Zásady hospodářství lesního musí však též na půdu, polohu a podnebí ohled bráti, zejména při volbě druhů dřev. Rozeznáváme několik způsobů lesního hospodářství a sice:
1. Hospodářství pasekové.
2. Hospodářství na vysoký les, při kterém stromy takového stáří dosáhnou, ve kterém podseknuty byvše znovu vyraziti mohou.
3. Hospodářství smíšené, při kterém lesní a polní hospodářství s chovem neb bez chovu dobytka buď za účelem vzájemného povznesení aneb jen v zájmu výchovy dříví prospěšně se spojuje.
4. Hospodářství na nízký les, při kterém stromy nad kořeny se urazí a vypučením z kořenů se omlazují, kdežto
5. při hospodářství na střední les omlazování pařezů semeny se umožňuje.
Lesní zákon pojednává v odstavci o »hospodářství lesním« o druzích lesů, jelikož zákonné normy o lesnictví a lesním hospodářství činí rozdíl mezi hvozdy rozsáhlými, státu neb obcím náležejícími a menšími soukromým osobám náležejícími lesy. Dle toho rozeznáváme:
a) lesy čili hvozdy říšské, totiž lesy státní a takové, které se přímo spravují úřady státními; Lesy.
b) lesy obecní, t. j. lesy a sadby lesní, jež náležejí obcím městským a venkovským;
c) lesy soukromé, t. j. lesy jednotlivých občanů státních, rozličných řádů, klášterů, obročí a nadací, konečně takových společenství, které se zakládají na poměru práva soukromého (§ 1 les. z.).
II. Ochrana lesů.
Ruku v ruce s hospodářstvím lesním kráčí ochrana lesů, t. j. soubor všech lesnicko-hospodářských a zákonných prostředků, kterými majitel k odvrácení škodlivých vlivů na půdu lesní a stav dříví, jakož i k udržení a rozmnožení výnosnosti lesa vládne. Sem patří: zjištění hranic lesa, ochrana lesů proti zanesení pískem, zbahnění, odplavení půdy, vysýchání a pod., jakož i zlepšení těchto udržováním a rozmnožováním prsti, regulací vod a lesních cest, ochrana stromů proti poškozování lidmi i zvířaty, zejména škodlivými hmyzy lesními, myšmi, zvěří, lesním bejlím a proti škodlivým vlivům neorganické přírody, jako jsou lesní požáry, vichry, strže sněhu a ledu, mrazy, vedra, nemoci. Všeobecný zájem proto toho vyhledává, aby stát péči měl jak ohledně hospodářství lesního, tak i ve příčině ochrany lesa, zejména v krajinách, které bohatstvím lesů se nehonosí.
Rakouský zákon lesní ze dne 3. prosince 1852 č. 250 ř. z. obsahuje v 1. odstavci (§§ 1—23) zákonnitá ustanovení na hospodářství lesní se vztahující, které majiteli nejen všeliké libovolné hospodaření, které by v soukromém zájmu k úplnému vyplenění lesů vésti mohlo, zapovídají, ale též s ohledem na veřejné zájmy volné užívání lesů v mnohém směru obmezují. Dle ustanovení zákona lesního ukládá se v prvé řadě držitelům lesů povinnost, za příčinou účelného hospodaření v lesích přiměřené velikosti odborné správce ustanoviti, kteréž vláda za způsobilé k tomu uzná, kdežto politickým úřadům, kterým provádění lesního zákona svěřeno jest, přísluší dozor, přiměřený vliv a v pádu potřeby vhodné zakročení, aby nařízením zákona držitelem lesa vyhověno bylo. Zároveň musí však státní moc pečovati o to, aby též majitelům menších lesů, zejména menším obcím účelné hospodaření odporučeno bylo a jim možnost se poskytla, aby ve příčině lesů neb důležitých opatření radu a pomoc zkušených lesníků sobě zjednati mohli. Způsob, jakým by se toho docílilo, řídí se dle okolností jednotlivých případů (výn. min. orby ze dne 16. března 1872 č. 6266).
Zákon zapovídá pustošení lesů a libovolné mýtění, nařizuje zalesňování vymýtěných parcel a stanoví předpisy ohledně způsobu dobývání dříví a ohledně užívání jiných plodů lesních. V podstatě stanoví následující: Žádný les nesmí se zpustiti, t. j. nesmí se v něm tak hospodařiti, aby tím nastalo nebezpečenství, že by se v něm dříví dále nemohlo pěstovati, nebo že by se stalo naprosto nemožným, aby se v něm dříví vychovávalo. Bez úředního povolení nesmí nikdo les vymýtiti nebo lesní půdy k jiným účelům užíti. Povolení k tomu uděluje, týká-li se to hvozdů říšských, ministerstvo orby, při obecních a soukromých lesích okresní hejtmanství. Bližší ustanovení o tom obsahuje výn. min. orby ze dne 17. září 1884 č. 11752. Jednal-li někdo svémocně, musí dotýčnou část lesa opět zalesniti a byl-li les zpustošen, peněžní pokutu zapraviti (§ 2.). Z částí lesa čerstvě vysekaných má se ve hvozdech říšských a obecních opět les nejdéle v 5 letech založiti (§ 3). Hospodařiti v lese tak, že by tím sousední les uveden byl v nebezpečí, že by mohl vzíti škodu větry, jest zapovězeno. Zvláštní předpisy obsahuje zákon (§§ 6—7) ohledně ochranných Lesy.
lesů, které ochranu skytají proti létavému písku, svaleninám a j. v., aneb které vysoko položeny jsouce, níže položené lesy a pole chrání. Hledě k tomu ustanovuje zákon na ochranu lesů, že lesy, které se nalézají na půdě, která se snadno rozprchnouti může aneb na místech vysokých neb velmi příkrých, jenom po úzkých pruzích se vysekávati, znenáhla vymycovati a ihned náležitě zmladiti mají. Lesů vysokých, jež se nalézají na vrchním kraji lesní vegetace, smí se však jenom užívati prostředkem probírání.
Přestupky těchto nařízení trestají se peněžitými pokutami (§§ 6—8). Ve prospěch oprávněných ustanovuje zákon, že lesy, na kterých služebnosti váznou (lesní služebnosti), musí se netoliko udržovati, ale musí se v nich i způsobem příhodným trvale hospodařiti (§ 9). Kde toho žádá šetření podrostu, má se dobývati dříví na podzim nebo v zimě při sněhu, dříví pak poražené má se bez prodlení z lesa vykliditi. Z jara nebo v létě poražené dříví musí se před započetím příštího jara z lesa odstraniti. Když se stromy kácejí, dříví se dělá a vyváží, jest všeho se varovati, čím by se vedlejším stromům a mlází uškoditi mohlo (§ 16). Úřadu politickému přísluší přihlížeti k hospodářství ve příčině lesů v okresu jeho se nalézajících (§§ 22—23).
III. Zalesňování.
Všeobecně platí zásada, že lesy jen se zvláštním státním svolením trvale dříví zbaveny býti mohou a že tam, kde toto svolení vyžádáno nebylo, stát všech prostředků donucovacích užiti musí, aby libovolnému vymýtění zabráněno bylo. Jedním takovým prostředkem jest zalesňování jednotlivých ploch, kterých dříve jako lesa užíváno bylo a na kterých následkem špatného hospodaření dříví dále pěstovati nelze. Zalesňování děje se z pravidla ku návrhu technických orgánů lesních (lesní technikové) nařízením politického úřadu. Jak političtí úřadové tak i technické orgány lesní mají si přesný a obsáhlý přehled všech poměrů svých okresů úředních zjednati a všechna opatření v zájmu lesní kultury potřebná učiniti. Zalesnění jest provésti ve lhůtě politickým úřadem stanovené. Nestalo-li se tak ve lhůtě předepsané, musí politický úřad dotyčné osoby donucovacími prostředky (pokuty peněžní, po případě vězení) k tomu přidržeti (§ 2 pat. ze dne 3. prosince 1852 č. 250 ř. z.).
Povinnosť zalesnění vztahuje se též na lesy, na kterých oprávnění k pastvě vázne. Zalesňování musí se prováděti dle systematického plánu a úřad jest oprávněn předložení plánu za příčinou zkoumání neb svolení žádati. V jednotlivých zemích korunních (Tyroly, Vorarlberk) platí nařízení, že při prodejích dříví ze soukromých a obecních lesů přiměřená kauce u berního úřadu složena býti musí, aby zalesnění bylo zabezpečeno. Zásadou při zalesňování jest, že jen takové plochy zalesněny býti mají, kterých již dříve jako lesů užíváno bylo a o nichž předpokládá, že na nich s prospěchem dříví pěstovati lze. Jedná-li se o mýtiny velkého rozsahu, jichž zalesnění v zájmu kultury aneb z jiných veřejných ohledů jest žádoucno, mohou účastníkům v pádu potřeby ve příčině rostlin, semen atd. nejen případné rady uděleny býti, ale lesní technikové mohou též opatření sazenic sprostředkovati. Politické úřady mají tudíž k tomu hleděti, aby v jednotlivých obcích a na útraty těchto školky zřízeny byly, ze kterých by majitelé menších lesů potřebné sazenice proti přiměřenému zaplacení odebírati mohli. Úřad jest povinen nařízená zalesnění v evidenci míti. Zalesnění nařídí politický Lesy.
úřad zvláštním nálezem, ve kterémž jest označiti způsob, jakým ono provedeno býti má, a vyžaduje-li toho zalesnění, musí politický úřad ve příčině správy provádění a dozoru nad ním zvláštní opatření učiniti (§ 4 nař. min. orby ze dne 3. července 1873 č. 52 ř. z.).
IV. Lesní služebnosti.
1. Pojem. Lesní služebnosti jsou služebnosti, na základě kterých určitá osoba jako taková nebo jako majitelka určitého pozemku oprávněna jest cizího lesa neb části jeho v jistém směru užívati.
2. Vznik. Služebnosti lesní vznikají těmitéž způsoby jako všechny ostatní služebnosti; zakládají se na právoplatném činu vůle vlastníkovy (smlouva, poslední pořízení, darování), na rozsudku (zejména při dělení), na promlčení (§ 480 o. o. z.). Patentem ze dne 5. července 1853 č. 130 ř. z. doznaly způsoby vzniku lesních služebností mnohých zákonitých obmezení. Dnem vyhlášení tohoto patentu počínaje nemohou práva bráti dříví z lesa, právo pastvy a právo k plodinám lesním vydržena býti. Taková práva mohou nyní vůbec jedině písemnou smlouvou, posledním pořízením aneb nálezem soudním při rozdělení společných pozemků vydaným jen tehdy nabyta býti, když úřad uzná, že služebnosť zemědělským ohledům se nepříčí a když výkon její připustí. V žádném případě nelze připustiti úmluvu, že služebnosť má býti nevyvazitelna. Bylo-li takové ustanovení připojeno, jest neplatným a považuje se, jako by nebylo připojeno (§ 43 cit. pat.).
3. Zásady. Obsahem služebnosti jest právo služebného pozemku užívati. Toto oprávnění musí panujícímu pozemku skytati jistou výhodu. Povinnosť nemůže spočívati v tom, aby někdo něco konal nebo plnil, nýbrž jedině v tom, aby něčeho snášel neb opomíjel. Zásada, že služebnosť bez porušení podstaty věci služebné vykonávána býti musí, jest vzhledem ku zvláštnímu účelu lesa a lesních požitků ve příčině služebností lesních ještě důležitějšího významu. Oprávněný smí práv svých jen potud užívati, pokud tím trvalé a řádné hospodářství lesní netrpí; musí si tudíž obmezení svého práva služebnosti v té míře dáti líbiti, která účelům řádného hospodářství lesního odpovídá. Je-li objem požitků lesních neurčitý, může oprávněný při osobní služebnosti jen tolik z lesa bráti, kolik pro jeho potřebu, při pozemkových služebnostech jen tolik, kolik pro potřebu panujícího pozemku jest nutno. Pro objem a způsob vykonávání lesních služebností jsou v prvé řadě rozhodna ustanovení právního titulu, a pokud tento ničeho neobsahuje, pravidla práva občanského a zákonů lesních, jakož i zásady národohospodářské a lesnicko-technické. Zásada pro všechny služebnosti platící, že služebnosť nelze převésti, platí též pro lesní služebnosti. Ovšem platí zásada tato jen ve příčině výkonu práva samého, nikoliv však ohledně požitků, jimiž oprávněný libovolně naložiti může, ač neodporují-li právu zcizení zvláštní úmluvy.
Zákon lesní obsahuje následující zvláštní ustanovení:
a) Lesy, na kterých váznou služebnosti, musí se netoliko zachovati, nýbrž musí se v nich též přiměřeným způsobem trvale hospodařiti.
b) Jaké mají býti požitky lesní a mnoho-li jich má býti, ustanovuje se v plánu hospodářském, podle pravidel těchto k žádosti oprávněného neb povinníka zřízeném (§ 9 les. z.).
c) Majitel lesa jest povinen les, na kterém služebnosť vázne, řádně vzdělávati; nesmí jej špatným hospodařením ke škodě oprávněného zpustošiti aneb v jinou plochu kulturní proměniti. Aby se obapolným přehmatům Lesy.
předešlo, zřídí se lesnicko-hospodářský plán. V případě, že by se obě strany o tom nedohodly, rozhoduje politický úřad, pokusiv se dříve o narovnání na základě dobrozdání přísežných znalců (nař. min. ze dne 17. října 1856 č. 21053 a ze dne 17. září 1856 č. 9870).
d) Shledá-li se vůbec aneb při této příležitosti, že se oprávněný a povinník toliko v tom neshodují, jakým způsobem se služebnosť, proti níž není žádného odporu, vykonávati má, přísluší rozhodnutí o tom úřadům politickým. Spory ohledně výšky požitků mezi majiteli lesů a oprávněnými nemohou však býti předmětem zakročení správního úřadu ve smyslu § 9 ani předmětem trestního řízení dle §§ 14—18 les. z. (roz. min. vn. ze dne 14. února 1866 časopis »Zeitschr. f. Verw.« 1868 s. 99).
4. Druhy lesních služebností.
a) Práva pastvy pozbyla pěstěním krmiva (jetele) a bramborů, mnoho hnojiva vyžadujícím, ve většině případů své důležitosti. Nezbytné jsou pastviny jen pro hospodářství alpská. Lesu pastva spíše škodí, než prospívá. Práva pastvy jsou různá dle rozlohy, druhu a účelu. V částech lesa k omlazování ustanovených nesmí se pastva lesní provozovati a do ostatních částí lesa smí se jen tolik dobytka honiti, kolik ho tam nalezne potřebné potravy. Místa zahájená (hajiště) mají obnášeti tam, kde se provozuje hospodářství kmenné (na vysoký les), alespoň 1/6, kde se provozuje hospodářství na nízký a střední les (hospodářství pařezové a prostřední) alespoň 1/5 veškeré půdy lesní. Držitelé lesů a ti, již mají právo pásti, mají zabraňovati, aby dobytek pastevný do míst zahájených nevnikl a to buď tím, že ustanoví k tomu účelu pastýře aneb jiným způsobem (§ 10 les. z.). Držitel lesa jest v tom případě povinen přispívati a spolupůsobiti, aby dobytek do míst zahájených nechodil, když spolupastvu vykonává (rozh. min. orby ze dne 25. června 1877 časopis »Zeitschr. f. Verw.« s. 117). Nebyly-li při nabytí práva pastvy druh a množství dobytka, doba a míra užívání určeny, chrání se 30letá pokojná držba. Právo pastvy nevztahuje se však na prasata a dobytek pernatý a v lesních krajinách na kozy; nečistý, nezdravý a cizí dobytek jest z pastvy vyloučen. Výkon práva pastvy nevztahuje se na jiné požitky. Oprávněný nesmí ani trávu žíti, ani z pravidla majitele ze spolupastvy vyloučiti, tím méně podstatu pastvy porušiti. Kdyby se bylo obávati škody, musí oprávněný svůj dobytek pod dohledem pastýře pásti nechati (§§ 498—502 o. o. z.).
b) Právo sbírati stelivo lesní. Kde hospodářské pozemky jsou rozkouskovány, půda polní špatná a kde hospodaření ku chovu dobytka a pěstování polních plodin směřuje, tvoří stelivo lesní podklad polního hospodářství. Lesní zákon činí rozdíl mezi stelivem a chvojí. Stelivo, záleží-li ve spadlém listí a jehličí a v mechu, sbírati se smí toliko hráběmi dřevěnými a není dovoleno rozhrabávati jimi půdu samu a sbírati ji (§ 11 les. z.); § 12 obsahuje bližší ustanovení ohledně užívání chvoje. Stelivo smí se bráti na témž místě nejvýše každý třetí rok a nesmí se nikdy bráti zároveň stlaní hrabané a klestěné (hrabanka a chvoj). Užiti však mlází za stelivo jest podle zdání držitelova dovoleno (§ 13 les. z.).
c) Právo bráti dříví z lesa. Právo bráti dříví týká se přímo důchodů držitele lesa a brání racionelnímu hospodářství lesnímu. Držitelové lesů mají oprávněným dříví, které jim náleží, když se byli dříve přihlásili, v náležitý čas vykázati a vytknutá místa zahájená příhodnými znameními hajnými (hájičkami) opatřiti. Den a místo, kdy a kde jim to bude vykázáno,
Dr. Veselý: Slovník právní. 14 Lesy.
jakož i to, že místa zahájená jsou vyloučena, mají držitelové lesů oprávněným prostřednictvím obecních představených náležitě oznámiti (§ 14 les. z.). §§ 15, 16—17 les. z. obsahují bližší ustanovení ohledně vykazování a braní dříví, dále ohledně způsobu podsekávání stromů, odvážení dříví z lesa; z pravidla musí se dobývati dříví na podzim aneb v zimě při sněhu.
d) Dání lesa pod spravidlo. Lesy pod spravidlo dané slouží k ochraně osob, státního a soukromého statku proti lavinám, stržím skal, kamení, zasypaninám a ssutinám půdy a pod. Toto ochranné opatření (spravidlo) spočívá tudíž v přesném předepsání a co možná největším pojištění nutného zvláštního opatrování lesů (§ 19 les. z.). Stromoví nacházející se na ostrovech říčních a veletoků, pokud se náležitá péče mu věnuje, skytá vydatnou ochranu proti útržkům břehů, ba i proti utržení a odnesení celých ostrovů (roz. min. o. ze dne 22. listopadu 1877, časop. »Zeitschr. für Verw.« r. 1878 str. 3). Na březích větších vodotoků, nejsou-li tyto břehy skalnaté, pak na srázech hor, kde se jest svalenin obávati, smí se pěstovati stromoví jen v ten způsob, aby se tím půda neuvedla v nebezpečenství, a může se dovoliti mýtění pařezů a kopání kořenů jen potud, když se učiní opatření, aby se roztrženina tím způsobená nerozšířila dále (§ 7 les. z.).
α) Dání lesu pod spravidlo může se státi:
aa) z povinnosti úřední, jakmile se jeví nutným ku pojištění osob neb statků jako n. př. k ochraně železnic, léčivých pramenů, budov atd., ježto úřadové z důvodů veřejné bezpečnosti všemu zabrániti musí, co osobám neb majetku škodné neb dokonce nebezpečné jest. Žádá-li někdo za příčinou opatření takového nějaké náhrady, jest předsejíti dlužno dle platných zákonů. Příslušnými ku rozhodování o takových nárocích jsou soudy. Nároky tyto pozůstávají v náhradě zmařené lesní služebnosti, práv požívacích lesních a pod. Dání lesa pod spravidlo, na němž služebnosti lesní (ulesnění) váznou, nesmí se vlastníkem ke škodě oprávněného státi, nýbrž může jen úřadem býti opatřeno (roz. m. ze dne 4. listopadu 1854 č. 19320).
bb) Les může býti dán pod spravidlo ku žádosti třetích osob. K tomu jsou oprávněny: místní obce, účastníci neb veřejní úředníci. Dání lesa pod spravidlo má se státi na základě zvláštního komisionelního vyšetření (§ 20 les. z.).
β) Řízení.
Úřad politický má srázím skal, kamení, lavinám, ssutinám půdy a pod. zevrubnou pozornost věnovati a především se postarati, by lesy, jež jsou ochranou proti škodlivým účinkům, náležitě byly opatrovány a v případě potřeby dle § 19 les. z. cestou úřední pod spravidlo dány. Ohledně takových lesů dlužno po zevrubném vypátrání okolností, dání pod spravidlo odůvodňujících (poloha a povaha lesů a ohrožených objektů, posavádní opatření ve příčině hrozících škod a nebezpečí) a po vyslyšení účastníků a místních představených na základě dobrozdání znaleckého zvláštní opatrování lesa naříditi. Nad provedením dání pod spravidlo třeba přesný dozor vésti, pročež úřadové političtí jsou oprávněni pěstování takových lesů na zvláštní osoby k tomu zřízené přenésti. Při tom třeba zároveň všecky ku zjednání úplné jistoty nutné, se zvláštním pěstěním lesů spojené předpisy, jakož i případné zalesnění, dočasné zastavení neb obmezení služebností lesních, vystavění zdí ochranných, zakládání ochranných příkopů, Lesy.
regulaci vod a pod. zavésti. Ke komisionelnímu vyhledávání nechť se obešlou představení místních obcí, všickni účastníci, jakož i potřební znalci. Služebnosti na ochranných lesích váznoucí zastaví se dle potřeby úplně. Ochranné lesy nechť se dle možnosti příslušnými nápisy neb tabulkami označí a do záznamu u každého politického okresního úřadu zanesou (§ 7 nař. min. or. ze dne 2. července 1873 č. 6953). Mezi jednotlivými zeměmi korunními vykazuje Tyrolsko a Vorarlbersko nejvíce lesů pod spravidlo daných (50298 ha), pak Korutansko (8913 ha), Salcbursko, Krajina, Dalmacie, Dolní Rakousy.
γ) Ochrana železnic.
Stavba železnic krajinami hornatými a lesnatými vyžaduje někdy nutně ku pojištění staveb železničních a dopravy, aby lesy při dráze ležící dány byly pod spravidlo právě tak, jak to § 19 les. z. nařizuje. Dotyčné podnikatelstvo dráhy musí držiteli lesa poskytnouti náhradu, kterou jest dle § 9 lit. c zák. ze dne 14. září 1854 č. 238 ř. z. cestou řízení vyvlastňovacího vyšetřiti a určiti, ježto dání lesa pod spravidlo jeví se jako částečné vyvlastnění ve smyslu § 365 o. o. z., ježto tím držitel lesa dočasnému nebo trvalému omezení svého práva vlastnického je podroben. Podnikatelstvo železniční nechť si v takovém případě vymůže nález o tom, může-li les pod spravidlo býti dán, čili nic; na to jest se pokusiti o dobrovolné dohodnutí se mezi majitelem lesa a podnikatelstvem železničním ohledně náhrady; nedocílí-li se toho, nechť se vynese rozhodnutí, že majitel lesa musí sobě dáti líbiti uložené omezení hospodaření ve svém lese proti náhradě, jež se určí soudním odhadem. Toto rozhodnutí označeno budiž výslovně jako nález expropriační. Podnikatelstvo železniční nechť zažádá na základě tohoto nálezu u příslušného úřadu soudního za soudní odhad, jehož předmětem je výše náhrady, již majiteli lesa zapraviti dlužno (výn. min. vn. ze dne 30. prosince 1874 č. 14005).
e) Právo žíti trávu, které na rozdíl od práva pastvy spojeného s právem vehnati dobytek do lesa jen k žití trávy opravňuje. Práva bráti trávu z lesa nabyla důležitosti pro polní hospodářství malá, zejména v chudých krajinách, kde převládá chov dobytka. Poskytují dělníku možnost několik kusů dobytka držeti, a tak sobě domácí spotřebu mléka, másla, masa ve vlastní domácnosti opatřiti.
f) Jiné služebnosti lesní jsou: právo listí sbírati, pryskyřici oškrabávati, lanýže sbírati a třtinu a rákosí řezati.
5. Příslušnost.
Vzejdou-li při lesích, které jsou nějakou služebností vázány, pochybnosti, nesnáze a rozepře ohledně toho, zdali se na ně vztahují ustanovení v §§ předešlých obsažená, rozhodují o tom úřadové političtí, při čemž cesta právní jest vyloučena. Soudům přísluší rozhodnutí o tom, pozůstává-li služebnost lesní čili nic, jakož i o tom, v jaké míře právo služebnosti vykonávati lze. Držitelé lesů, kteří by neuposlechli ustanovení těchto a nařízení úřadů politických, v tomto ohledu vydaných, potrestáni buďtež pokutou od 20 do 200 zl. Přestupky, jichž se dopustí ti, kdož mají právo služebnosti lesní, pokládány a potrestány buďtež za pych lesní (§§ 60—61 a 62, 18 les. z.). Politické úřady, jakož i lesní technikové jim přidělení mají k tomu hleděti, aby lesy, které služebnostmi obtíženy jsou, netoliko byly zachovány, ale aby se v nich způsobem vhodným trvale hospodařilo a aby s nimi dle ustanovení §§ 9—17 les. z. naloženo bylo. Jsou-li okolnosti, dle nichž Lesy.
souditi se dá, že se vzhledem ku služebnostem s lesem nakládá způsobem, který se těmto ustanovením příčí, jest třeba tomu s použitím trestního ustanovení § 18 les. z. bez prodlení odpomoci (§ 8 prov. nař. k z. les.).
6. Vykoupení služebností.
Lesní služebnosti jsou v mnohém ohledu překážkou rationelního a trvalého lesního hospodaření. Mnohé z nich ohrožují dokonce pěstování lesa. Obtížení lesního majetku věcnými právy užitkovými jest dle zkušenosti stálým pramenem sporů a různých příčin k lesnímu pychu. Všechny prostředky, které k tomu směřují, aby lesy před přílišným vykořisťováním se strany těch, jimž služebnosti přísluší, chráněny byly, neposkytly úplné pomoci proti zneužívání a poškozování lesního majetku. Z příčin těchto musilo cestou zákonodárnou vykoupení lesních služebností upraveno býti, a to tím spíše, jelikož vykoupení jich s vyvazením pozemků úzce souvisí a na těchže zásadách spočívá. Cís. patentem ze dne 5. července 1853 č. 130 ř. z. bylo vykoupení služebností lesních upraveno. Ustanovením tohoto patentu podléhají:
a) všechna jakkoliv pojmenovaná práva braní dříví a jiných plodin z cizího lesa;
b) práva pastvy na cizí půdě a
c) všechny ostatní služebnosti polní, při kterých buď
α) služebný pozemek jest půdou lesní nebo věnován lesní kultuře,
β) aneb, při kterých mezi služebným a panujícím pozemkem vrchnostenský a poddanský poměr panoval. Smlouvy dodávací na určitou dobu uzavřené ohledně pařezů a dříví, jakož i stálé dávky dříví kostelům, farám, školám a nadacím, nebyly tímto patentem dotknuty. Práva předmět tohoto patentu tvořící dlužno úplatně zrušiti, aneb pokud vykoupení provedeno býti nemůže, ve všech směrech ohledně rozsahu místa a způsobu výkonu, doby, trvání a míry požitku atd. tak určiti, aby tím co možná největší úlevy pro půdu docíleno bylo (regulace). Vykoupení má jen tehdy zcela nebo z části místa,
αα) když tím obvyklé domácí hospodaření oprávněného nebo povinníka nenahraditelným způsobem ohroženo není,
ββ) když lze tak učiniti bez vážné újmy pro zemědělství a
γγ) když vzájemně oprávnění a povinní se v tom neshodnou, aby na místě vykoupení upravení dotyčných práv nastalo.
V. Lesní úředníci.
Lesní zákon ze dne 3. prosince 1852 č. 250 ř. z. ukládá politickým úřadům povinnosť jeho předpisy vykonávati a na hospodářství všech v jich okresech ležících lesů dohlížeti, všechny okolnosti vyšetřiti a svými rozhodnutími zájmy lesní kultury hájiti a proti lesnímu pychu a všem přestupkům zakročovati. Za účelem řádného vykonávání těchto povinností bylo nutno úřadům těmto odborné orgány přiděliti.
1. Tak byli v jednotlivých zemích koruny v letech 1871—74 zřízeni lesní inspektoři. Tito přiděleni jsou místodržitelství a mají tyto povinnosti: pečovati o to, aby zákon lesní ve všech částech prováděn byl, vyšetřovati stav lesů, podporovati lesní kulturu povzbuzováním a poučováním, míti v evidenci všechny přehledy a výkazy politických úřadů, podávati návrhy a dobrozdání ohledně lesnictví, konečně udíleti rady v ohledu lesnicko-technickém. Aby bezprostředně stav lesů vyšetřiti mohli, musí lesní inspektoři v okresích, jich dohledu svěřených, cestovati. Lesy.
2. Výnosem min. orby ze dne 27. července 1883 č. 137 ř. z. byli při hejtmanstvích zřízeni lesnicko-techničtí úředníci politické správy. Tento lesnicko-technický personál skládá se z lesních techniků z povolání a hajných politické správy, dále lesních techniků státní správy lesní, kteří zároveň politické správě přiděleni jsou, konečně ze soukromých techniků, kterým na základě dobrovolného převzetí agend, technickému personálu lesnímu přináležejících, tento úřad jako úřad čestný jest svěřen. Tomuto lesnicko-technickému personálu správy politické přísluší podporovati politické úřady u vykonávání státního dozoru nad lesy a u provádění zákonů a nařízení lesních odbornou radou, vyšetřováním lesních poměrů, dále podporovati lesní kulturu poučováním držitelů lesů a povzbuzováním, aby vhodná opatření učiněna byla, po případě převzíti nebo říditi správu obecních, společných a jiných lesů.
3. Hospodaření ve větších lesích děje se však z pravidla vlastními hospodáři lesními, kterým potřebný personál ku dozoru a ochraně přidělen býti má (§§ 22—52 les. z.). Veškeré tyto osoby mají býti vzaty v přísahu, pokud jsou zřízeny státem neb obcemi, mohou však i tam, kde je ustanovují držitelé soukromých lesů, do přísahy vzaty býti. Zřízenci lesní, v přísahu vzatí, mají, konají-li službu, nositi odznaky služební; ve službě jsou oprávněni též nositi obvyklé zbraně. Zřízenci tito mají povinnosť, vyhostiti z lesa každého, jehož zastihnou mimo cestu veřejnou, zavdává-li jeho pobyt v lese příčinu k obavám, dále zatknouti osoby, jež přistihnou při lesním pychu, aneb které jsou podezřelé, známé osoby však jen tenkráte, když se na odpor postaví (§ 52—58 les. z.).
4. Správa lesů a statků státu a veřejným fondům náležejících přísluší dle nař. ze dne 3. dubna 1873 č. 44 ř. z. správcům lesů a statků (hospodářům), ředitelstvím lesů a velkostatků a v poslední stolici ministerstvu orby. Každému správci lesů a velkostatku (lesní, nadlesní) jest správa jistého okresu svěřena. Povinnosti jich vztahují se na zachovávání hospodářských pravidel na základě schválených rozpočtů a na ochranu lesů. Jim k ruce přiděleni jsou hajní. Správcové lesní podrobeni jsou ředitelstvím lesů a velkostatků, v čele jichž stojí vrchní lesmistři, jimž opět lesmistři, lesní inženýři, sekretáři, lesní příručí a lesní elevové přiděleni jsou. Vrchní řízení přísluší ministerstvu orby, v němž nalézá se oddělení lesnicko-technické s vrchním zemským lesmistrem jako představeným, jemuž vrchní lesní rada, lesní radové a technicky vzdělaní výpomocní úředníci přiděleni jsou.
VI. Lesní pych a přestupky lesního zákona.
Nezachovávání a porušení oněch ustanovení lesního zákona, které majiteli lesa předpisují způsob, jakým v lese hospodařiti má a které zakazují vše, co by lesu na úkor bylo, trestají se jako přestupky lesního zákona. Lesním pychem rozumí se protizákonné činy třetích osob, bezpečnost majetku lesního rušící, na které se však pro jich nepatrnost ustanovení práva trestního nehodí (§§ 59—71 les. z.).
Ku přestupkům lesního zákona náleží zejména:
1. svémocné použití lesní půdy k jiným účelům, než ku pěstování dříví; přestupku dopouští se rovněž majitel, který vykácenou část lesa v pěti létech neb v delší úředně povolené lhůtě opět nezalesní (trestem jest pokuta 1—5 zl. z každých 60 arů).
2. Zpustošení lesa: nastalo-li zpustošením nebezpečí, že nebude možno dále dříví pěstovati, obnáší trest rovněž 1—5 zl. za každých 60 arů, stalo-li se však pěstování dříví naprosto nemožným, může se trest na 10 zl. za každých 60 arů zvýšiti.
3. Hospodaření, kterým by sousední les uveden byl v nebezpečí, že by mohl vzíti škodu větry.
4. Nešetření předpisu, že les na půdě, která se snadno rozprašuje, jenom po úzkých pruzích vysekávati nebo znenáhla mýtiti a ihned zase zmladiti dlužno.
5. Dobývání pařezů a kopání kořenů na březích větších vod, když nebylo učiněno opatření, aby trhliny tím způsobené nešířily se dále (trest 20—200 zl.).
6. Majitele lesů, kteří nešetří předpisů daných ve příčině služebností lesních jest potrestati pokutou 20—200 zl. Naproti tomu dlužno protizákonné činy majitelů služebností lesních jako lesní pych trestati. Nešetření předpisů ohledně plavby nebo staveb plavebních trestá se jako přestupek, a sice při nepatrnější škodě vězením od 1 dne do 3 týdnů a při značných škodách vězením od 3 týdnů do 3 měsíců nebo pokutou 100—300 zl., po případě ztrátou oprávněnosti.
Za lesní pych prohlašuje lesní zákon hlavně přestupky majitelů lesních služebností, požární škody zanedbáním potřebné opatrnosti neb jiným způsobem zaviněné, opomenutí oznámení požáru, opomenutí vyzvání místních obyvatelů ku hasení požáru představenými obcí, jakož i neuposlechnutí tohoto vyzvání se strany obyvatelstva místního, dále opomenutí ohlášení škod hmyzem způsobených, neoprávněné sbírání klestí neb suchého dříví, naseknutí stromů, olupování kůry, kopání kořenů, dobývání pařezů, useknutí neb uříznutí vršků, větví a ratolestí, vytahování mladých stromků neb keřů, dobývání drobného dříví, sbírání mízy, neoprávněné braní steliva, přivlastňování prsti, kamení a nerostů vůbec, dále pobyt v lese proti výslovnému zákazu zřízenců lesních, tvoření nových cest, odvádění vod do sousedních lesů, jakož i každé neoprávněné užívání lesní půdy a neoprávněné vehnání dobytka. Okresní hejtmanství ukládá trest vězení neb peněžité pokuty, při polehčujících okolnostech udělí po případě pouze důtku. Nářadí a náčiní neoprávněným způsobem s sebou přinesené připadne místnímu fondu chudinskému. Promlčení trestu nastane dle nař. min. vn. ze dne 3. května 1854 č. 84 ř. z. po uplynutí 6 měsíců ode dne, kterého čin byl spáchán. Poškozenému majiteli musí se úplná náhrada poskytnouti (náhrada vztahuje se nejen na cenu odcizeného plodu lesního, nýbrž i na ujmu, kterou majitel zmenšením neb přerušením plodnosti lesa utrpěl). Ve příčině pychu lesního nemá místa stížnost k správnímu dvoru soudnímu ani co do trestu ani co do náhrady (nál. spr. s. dv. ze dne 27. dubna 1889 č. 1548). Řízení ve příčině všech trestních činů proti bezpečnosti majetnosti lesní, které dle všeobecného trestního zákona se trestají, přísluší soudům trestním; trestání přestupků lesního zákona (§§ 18, 41, 44, 51 les. z.), jakož i lesního pychu (§§ 60—67 les. z.) přísluší úřadům politickým.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Lesy. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 219-228.