Okolnosti polehčující (v právu trestním) jsou skutečnosti trestný skutek dílem předcházející, dílem jej provázející, dílem po něm následující, jež vinu pachatelovu zmenšují. Právní význam jejich záleží jednak v tom, že trest nejmenší zákonné sazbě trestní více nebo méně se má přiblížíti nebo že soudce užíti má mimořádného práva zmírňovacího (všeobecné polehčující okolnosti); jednak v tom, že při jednotlivých trestních činech zákon sám následkem toho mírnější trestní sazbu stanoví (zvláštní okolnosti polehčující). Jak jedny tak i druhé plynou dílem z povahy skutku (objektivní), dílem z vlastností pachatelových (subjektivní okolnosti polehčující). Trestní zákonník (rovněž jako voj. tr. z. §§ 111—115) a tr. z. pro Bosnu a Hercegovinu (§§ 80—84) vypočítává v §§ 46 a 47 pro zločiny a v § 264 pro přečiny a přestupky příkladem všeobecné polehčující okolnosti, jež nejčastěji se vyskytují. Z povahy skutku plynou na př. polehčující okolnosti, že skutek zůstal pouze pokusem dle stadia, kdy od pokračování v trestném skutku se ustalo; že škoda způsobená jest nepatrná, že pachatel dobrovolně většího poškození se zdržel atd. Naproti tomu polehčující okolnosti z vlastností pachatelových plynoucích jsou na př. věk pod 20 let, bezúhonný život, prudké vzrušení mysli přirozeným pohnutím způsobené, naléhavá chudoba, jež pachatele k trestnímu činu svedla, upřímná snaha škodu způsobenou opět nahraditi atd. Osnova nového trestního zákona nevypočítává příklady ani přitěžujících ani polehčujících okolností. Zvláštní okolnosti polehčující uvedeny jsou při jednotlivých trestných činech.