Čís. 14272.

Žalobou z obohaceni nelze zrušiti právní následky pravoplatného rozvrhového usnesení, šlo-li o pohledávku, jež byla přihlášena k rozvrhovému roku a o níž a o jejímž pořadí bylo pravoplatně rozhodnuto v rozvrhovém usnesení.
(Rozh. ze dne 28. března 1935, Rv I 2309/33.)
Žalobkyně přihlásila v exekuční věci Leopolda B-a v rozvrhovém řízení svoji pohledávku k uspokojení z nejvyššího podání. Poněvadž však pro ni neuplatňovala přednostní zákonné zástavní právo podle § 1101 obč. zák., vyšlá pohledávka žalobkyně pro nedostatek úhrady na prázdno. Rozvrhové usnesení, proti němuž žalobkyně podala opravné prostředky, stalo se jich zamítnutím pravoplatné. Žalobkyně domáhá se zjištění, že jí pro její přihlášenou pohledávku příslušely na prodaných svršcích Leopolda B-a zákonné právo zástavní podle § 1101 obč. zák., případně nárok na přikázání dražebního výtěžku před vykonatelnou pohledávkou žalovaného, a žádá, by ji žalovaný přihlášenou pohledávku zaplatil. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Skutečnost, že žalobkyně v exekučním řízení výslovně neuvedla ve své přihlášce, že přihlašovaná pohledávka 2440 Kč 85 h jest pohledávkou z nájemného, má za následek ztrátu privilegovaného pořadí. Není tu rozporu s ustanovením § 286 ex. ř. Předpokladem pro pojednání o pohledávce privilegované ve smyslu § 286 ex. ř. jest, že tato pohledávka byla přihlášena jako přednostní pohledávka. Odvolatelka jako vymáhající strana přihlásila svou pohledávku jen v obyčejném pořadí, a žádala pro svou vykonatelnou pohledávku na základě rozsudku téhož soudu o exekuční zabavení, aniž by se odvolala na provedené zájemné popsání, které si ohledně svršků Leopolda B-a vymohla; tímto projevila bez pochyby, že nečiní nárok na privilegované pořadí své pohledávky. Podle toho nemohl exekuční soud z moci úřední přihlížeti k pohledávce žalobkyně jako pohledávce z nájemného v přednostním pořadí. Bylo na žalované, by při podání exekučního návrhu poukázala na provedené zájemné popsání nebo nej později v přihlášce na to, že jde o pohledávku z nájemného. Rozepře jest již rozhodnuta rozvrhovým usnesením, jež bylo potvrzeno vyššími stolicemi. Rozvrhové usnesení netýká se jen poměru mezi povinným a jeho věřiteli, nýbrž vzájemného poměru mezi věřiteli; upravovalo tedy pravoplatně i poměr obou stran, které jako vymáhající věřitelé činily své nároky na uspokojeni z prodejového výtěžku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o žalobu z obohacení, kterou chce žalobkyně odstranili právní následky pravoplatného rozvrhového usnesení, jež vyplývají ze skutkové podstaty, na kterou byl vzat již zřetel v rozvrhovém usnesení. Avšak v takovém případě není důvodu pro žalobu z obohacení, když žalobkyně svou pohledávku přihlásila k rozvrhovému roku a když o této přihlášené pohledávce a jejím pořadí bylo rozhodnuto pravoplatně v rozvrhovém usnesení, již v rozhodnutí čís. 12792 sb. n. s. — a také již v judikátu čís. 220 dřívějšího soudu ve Vídni (čís. 1641 Úř. sb.) — bylo vysloveno, že věřitel, jenž nevznesl odpor v rozvrhovém řízení, může proti pravoplatnému rozvrhovému usnesení uplatniti své lepší právo pořadem práva jen potud, pokud je zakládá na skutkové podstatě, o níž nebylo v rozvrhovém usnesení rozhodnuto. Předmětná rozepře jest již rozhodnuta pravoplatným rozvrhovým usnesením. Míní-li dovolatelka, že rozvrhové usnesení se netýkalo jejího poměru k ostatním zástavním věřitelům, mezi nimiž byl žalovaný, že tedy jím nemohlo býti rozhodnuto o tomto poměru, je na omylu, neboť podle §§ 212, 286 odst. 1 ex. ř. mají u rozvrhového roku dostavivší se osoby jednati o nárocích, k nimž jest při rozvrhu nejvyššího podání vžiti zřetel, a o pořadí jejich uspokojeni, a podle §§ 214, 286 odst. 1 ex. ř. jest podle výsledku tohoto jednání o rozvrhu se usnésti. Též § 286 odst. 3 ex. ř. ustanovuje, které pořadí jest rozhodným pro zaplacení přihlášených pohledávek. Bylo tedy v rozvrhovém usnesení rozhodnuto i o pořadí přihlášené pohledávky dovolatelčiny a proto také dovolatelka podala proti rozvrhovému usnesení rekurs, který však neměl úspěch, takže rozhodnutí to se stalo proti ní pravoplatným.

Citace:

č. 14272. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 284-285.