Čís. 14210.

Ujednání, jímž bylo určení odměny zaměstnancovy ponecháno volné úvaze zaměstnavatelově, nepříčí se dobrým mravům.
Došlo-li k takovému ujednání, neplatí ani podle § 1152 obč. zák. přiměřená mzda za ujednanou.
(Rozh. ze dne 28. února 1935, Rv II 80/35.)
Žalobce tvrdě, že mu žalovaný slíbil zaplatiti za práce u něho konané odměnu 300 Kč měsíčně, domáhá se žalobou zaplacení mzdy podle tohoto příslibu. Prvý soud uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud zjistil, že žalobce zůstal u žalovaného po vyučeni v zaměstnání nejen bez ujednání určitého platu, nýbrž že bylo výslovně ujednáno mezi otcem žalobcovým a žalovaným, že si žalobce nečiní nárok na určitý pevný plat, nýbrž že se spokojuje s dobrovolnou odměnou. Ujednání, jímž bylo ponecháno volnému uvážení žalovaného, by sám určil odměnu žalobci, se nepříčí dobrým mravům, a dobrým mravům by se nepříčilo ani ujednání, že služby žalobcovy nemají býti vůbec odměňovány (srov. doslov § 1152 obč. zák.: »nebyla-li též smluvena bezplatnost«). Vzhledem k uvedenému ujednání nepřichází v úvahu podpůrné ustanovení § 1152 obč. zák., že platí přiměřená mzda za ujednanou. Předpokládáť toto ustanovení zákona, že o odměně za konané služby nebylo vůbec nic ujednáno.

Citace:

č. 14210. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 213-213.