Čís. 14488.

Ustanovení § 21 odst. 4 zákona ze dne 11. května 1923 čís. 106 Sb. z. a n. nebylo dotčeno ustanovením § 46 II zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 27. června 1935, R II 305/35.)
Navrhovatel žádá, aby soud určil podle § 21 odst. 3 zák. ze dne 11. května 1923 čís. 106 sb. z. a n. přiměřený autorský honorář za jeho spisy. Nižší soudy odmítly návrh a poukázaly navrhovatele na pořad práva, prvý soud z těchto důvodů: Návrh podle § 21 odst. 3 cit. zák. předpokládá, že mezi stranami jest nespornou smlouva nakladatelská a že se jedná jen o spornou výši autorského honoráře. V daném případě jest však mezi stranami sporno několik okolností týkajících se samé smlouvy nakladatelské. Ty však podle § 1 odst. 1 zák. ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. nemohou býti řešeny v řízení nesporném a bylo proto návrh odmítnouti a navrhovatele poukázati na pořad práva sporného.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs. Důvody:
Podle § 21 odst. 4 zákona ze dne 11. května 1923 čís. 106 sb. z. a n. není do potvrzujícího usnesení druhé stolice opravného prostředku, kteréžto specielní ustanovení platné pro toto řízení o návrzích na určení odměny nebylo dotčeno zákonem ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. (odst. 2 c. z.).

Citace:

Čís. 14488.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 549-550.