Č. 8228.

Samospráva obecní: I. Při řízení a rozhodování o námitkách proti volbě obecního starosty jest užíti analogicky předpisů §§ 55 a 56 vol. řádu do obcí. — II. Vážným porušením tajnosti volby je, jestliže při volbě obecního starosty podle § 61 zák. č. 75/19 členové obecního zastupitelstva následkem příkazu stran, jejichž příslušníky jsou a jež se k volbě sdružily, si hlasovací lístky před odevzdáním navzájem ukazují. — III. Při volbě obecního starosty jest konati užší volbu i tenkráte, když při prvé volbě byly odevzdány hlasy jen pro dva kandidáty, kteří dosáhli rovného počtu hlasů.
(Nález ze dne 8. listopadu 1929 č. 19 723.)
Prejudiktatura: Boh. A 4968/25, 5273/26, 7900/29.
Věc: Josef B. v T. proti župnímu úřadu v Bratislavě o volbu starosty obce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Proti volbě starosty, náměstků a městské rady v T., vykonané dne 31. října 1927, podal st-l námitky tohoto obsahu: 1. Při volbě starosty a jeho náměstků byla porušena čistota a tajnost volby a to z těchto důvodů: a) Sdružené volební strany: Hlinkova, židovskoobchodní, židovská, čsl. lidová, radikální, Domovina a republikánská, rozhodly k návrhu člena strany Hlinkovy dvě hodiny před volbou, že jejich členové musí při volbě jeden druhému ukázati vyplněný hlasovací lístek. To se při volbě také skutečně dělo. b) K členu zastupitelstva Leonu R., řediteli filiálky Moldavia-Generali a předsedovi T. banky, přišel dvě hodiny před volbou jménem sdružených stran velkoobchodník Jindřich R. a řekl mu doslovně: »Jak budete volit V., poškodíte si obchod a budeme bojkotovat Vaši banku«. c) Člen Hlinkovy strany Jan Sch. vyslovil se po volbě: »Byl bych raději volil V-a, ale měl jsem rozkaz, musel jsem volit G-e.« d) Člen zastupitelstva za stranu komunistickou Petr Č. musil se po volbě vzdáti členství a byl vyloučen i ze strany, poněvadž je v podezření, že přijal úplatek, za který při volbě starosty a náměstků volil určité osoby. 2. Při volbě starosty byli jen dva kandidáti, dosavadní starosta Juraj V. a Jan G. Oba dostali po 18 hlasech. Komise nařídila užší volbu, ač mělo býti rozhodnuto losem. Poněvadž uvedené vady měly beze sporu vliv na výsledek volby, je tato nezákonná.
Nař. rozhodnutím župní úřad v Bratislavě tyto námitky zamítl a provedenou volbu potvrdil.
První námitka (č. 1 a), kterou st-l vytýkal porušení tajnosti volby, zamítl žal. úřad proto, že není vážným porušením tajnosti volby, když se členové jedné nebo více skupin před druhými voliči netajili tím, jak hlasují, neboť zákon ustanovením o tajnosti voleb směřuje k tomu, aby voličovi byla zaručena svoboda volby a tato porušena nebyla. Stížnost proti tomu namítá, že v daném případě nejde o vzájemné dobrovolné ukazování si vyplněných hlasovacích lístků, nýbrž o prozrazování způsobu volby v důsledku usnesení ludové strany krátce před volbou v ten smysl, že se při volbě starosty bude hlasovati na Jana G. a že každý příslušník strany je povinen se legitimovati, že tak skutečně hlasuje. Tu nemůže býti již řeč o stranické disciplině, neboť tato nesmí jíti tak daleko, aby úplně potlačila svobodu volby a právo osobního rozhodovaní každého voliče. Nss nemohl této výtce upříti oprávněnost. Podle § 56 ob. ř. vol., kterého jest použíti analogicky i při rozhodování o námitkách proti volbě obecního starosty, náměstků, obecní rady a komisí (srv. nál. Boh. A 5273/26), zruší úřad, rozhodující o námitkách proti volbě, buď celé volební řízení nebo příslušnou jeho část, zjistí-li takové vady, které mohou míti vliv na výsledek volby, zejména zjistí-li, že byla vážně porušena svoboda, čistota a tajnost volby. Nemůže býti pochybnost, že vzájemné ukazování si vyplněných hlasovacích lístků při volbě starosty, náměstků nebo rady je způsobilé porušiti tajnost volby. Nutno však přihlédnouti k tomu, že zákon ne každé, nýbrž jen vážné porušení tajnosti voleb označuje za vadu, pro niž jest zrušiti celé volební řízení nebo jeho část.
V daném případě žal. úřad nepopřel, že by nebylo porušením tajnosti volby a tedy vůbec vadou volebního řízení, když členové jedné nebo více skupin se před druhými voliči netajili tím, jak hlasují, nýbrž vyslovil, že to není vážným porušením tajnosti volby. Pro tento svůj závěr spatřoval oporu v nál. Boh. A 4968/25, ve kterém šlo o volbu obecního zastupitelstva, při níž dvě voličky, (matka s dcerou) pospolu vstoupily do oddělené místnosti pro vkládání hlasovacích lístků do obálek; leč neprávem. V cit. nál. totiž vyslovil nss, že nelze mluviti o vážném porušení tajnosti volby, jestliže voliči sami z vlastní vůle se nechtějí tajiti tím, kterak hlasují a dají to jakkoli na jevo. Ve sporném případě je tomu však podstatně jinak, neboť vzájemné ukazování vyplněných hlasovacích lístků při volbě starosty nedálo se, jak dlužno míti za prokázáno, výsledkem vlastní vůle voličů (členů ob. zastupitelstva), nýbrž z příkazu volebních stran, tedy pod morálním nátlakem přicházejícím zvenčí. A takovýto zásah do řízení volebního, který s ohledem na možné následky event. porušení stranické kázně jest s to, aby ohrozil samu svobodu volby, jejíž zaručení sleduje především ustanovení o tajnosti volby, nutno po názoru nss-u kvalifikovati již jako vážné porušení tajnosti volby, tudíž jako takovou vadu volebního řízení, která podle § 56 ob. ř. vol. může míti vliv na výsledek volby.
Z toho plyne, že žal. župní úřad mohl námitku, kterou st-l tvrdil nejen, že byla porušena tajnost volby, ale také, že porušení to mělo vliv na výsledek volby, zamítnouti jen tehdá, kdyby byl toto tvrzení vyvrátil důkazem, že vytýkaná vada na konečný výsledek volby vlivu neměla. Než otázkou touto se žal. úřad vůbec nezabýval, ježto vycházel z názoru, že není vážným porušením tajnosti volby, jestliže se členové jedné nebo více skupin před druhými voliči netají tím, jak hlasují, bez ohledu na to, stalo-li se tak z jejich vlastní vůle čili nic. Tento právní názor jest však, jak jde na jevo z hořejších úvah, mylným a nař. rozhodnutí, pokud je založeno na tomto mylném právním názoru, odporuje zákonu.
Další námitku (č. 1 b), vytýkající porušení čistoty (správně svobody) volby tím, že velkoobchodník Jindřich R. se dopustil před volbou nepřípustného nátlaku na člena zastupitelstva Leona R., zamítl žal. úřad z důvodu, že se nepodařilo dokázati, že by agitace snad vybočila z mezí všeobecné agitace, jaká se jeví při každé volbě a že by mohla míti vliv na výsledek volby. Uvedl tedy pro zamítnutí této námitky dva důvody, jednak že vytýkaná vada nevybočila z mezí všeobecné agitace při volbách přípustné a že tedy vlastně ani není žádnou vadou, jednak že okolnost ta nemohla míti vliv na výsledek volby.
Stížnost obrací se toliko proti prvému z obou uvedených důvodů a to výtkou, že tvrzení, jako by se nepodařilo dokázati, že agitace nevybočila z mezí všeobecné agitace při každé volbě obvyklé, je proti spisům, když přece výpovědí člena zastupitelstva Leona R. je prokázáno, že Jindřich R. vyhrožoval prve jmenovanému bojkotem, bude-li voliti za starostu V-a. Takový způsob agitace, který se dotýká existence, prý už převyšuje meze všeobecné agitace.
Ns nemohl uznati, že tato námitka sama o sobě byla způsobilá, aby prokázala nezákonnost nař. rozhodnutí v tomto bodě. Jak bylo již nahoře uvedeno, zruší podle § 56 ob. ř. vol. úřad, rozhodující o námitkách proti volbě, buď celé volební řízení nebo příslušnou část jeho, zjistí-li takové vady, které mohou míti vliv na výsledek volby, zejména zjistí-li, že byla vážně porušena svoboda, čistota nebo tajnost volby. Z ustanovení toho je patrno, že k tomu, aby volba byla zrušena, nestačí již zjištění, že byl porušen ten neb onen předpis řádu volebního, nýbrž že k tomu musí přistoupit ještě další zjištění, že okolnost ta může míti vliv na výsledek volby. Žal. úřad v daném případě konstatoval, že se nepodařilo dokázati, že by vytýkaná vada mohla míti vliv na výsledek volby, kterýžto výrok stížnost nijak nebere v odpor. Nestačí-li však pouhé porušení předpisu volebního řádu samo o sobě k tomu, aby volební řízení bylo zrušeno a netvrdí-li stížnost vůbec, že by tu byla také ona druhá složka, již zákon k tomuto opatření požaduje a jejíž existenci žal. úřad popřel, pak by nss, který může rozhodnutí zkoumati jen v rámci stížnosti (§ 18 zák. o ss), i kdyby dal stížnosti za pravdu v otázce, byl-li předpis volebního řádu porušen, přec jen nemohl dojiti ke zrušení rozhodnutí v odpor braného, když nepopřené trvá druhý důvod, jenž tomu brání, t. j. okolnost uvedená v rozhodnutí, že dotčená vada neměla na výsledek volby vlivu. Následkem toho není v tomto případě vůbec potřeba, aby se nss zabýval otázkou, byl-li stížností vytýkaný postup Jindřicha R. se zákonem ve shodě čili nic.
Na další námitky, uvedené shora pod č. 1 lit. c) a d), žal. úřad v nař. rozhodnutí vůbec nereagoval, stížnost pak proti tomu stížních bodů neformuluje. — — —
Poslední námitka (č. 2), že při volbě starosty neměla býti konána užší volba, nýbrž hned rozhodnuto losem, když při první volbě byli jen dva kandidáti a oba dostali po 18 hlasech, byla zamítnuta poukazem na přesný předpis § 61 ob. ř. vol. Stížnost naproti tomu míní, že výraz »užší volba«, jehož používá § 61 ob. ř. vol., znamená, že se z užší volby vylučují kandidáti, kteří dosáhli menšího počtu hlasů a nemají tak naděje na dosažení většiny nadpoloviční. Jsou-li však již při první volbě jen dva kandidáti, nemělo by po názoru stížnosti smyslu volbu opakovati, ježto i druhá volba by měla týž výsledek. S tím, že by některý volič v 5 minutové době změnil svoje původní stanovisko, nemohl prý zákonodárce počítati.
Otázku, která jest tu předmětem sporu, řešil nss již v nál. Boh. A 7900/29, ve které vyslovil a podrobně odůvodnil právní zásadu, že podle § 61 ob. ř. vol. jest při volbě starosty konati užší volbu i tenkráte, když při prvé volbě byly odevzdány hlasy jen dvěma kandidátům a oba dosáhli rovného počtu hlasů.
Na tomto právním názoru setrvává nss i v daném případě, kde tomu jest právě tak, podotýkaje zde ještě toliko, že mylnost názoru zastávaného stížností, jako by užší volba byla vlastně jen opakováním volby prvé a nemohla míti praktického významu, byla právě při sporné volbě potvrzena tím, že při prvé volbě starosty obdrželi Jan G. a Juraj V. po 18 hlasech, kdežto při volbě užší dostal G. 19 a V. 17 hlasů, takže k rozhodování losem již vůbec nedošlo.
Nemohl proto nss tuto část nař. rozhodnutí uznati za odporující zákonu. Přes to musil však v odpor vzaté rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost, kterou shledal v rozhodnutí o námitce č. 1 a.

Citace:

č. 8228. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 378-382.