Č. 1662.

Státní zaměstnanci (»slovenská výhoda«): »Původním jmenováním« ve smyslu předpisu II D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 sluší rozuměti první trvalé ustanovení zaměstnance na místo při kterémkoli z oborů státní správy na Slovensku.
(Nález ze dne 15. listopadu 1922 č. 17049.)
Věc: Josef O. v St. Ď. proti ministerstvu spravedlnosti (min. taj. Dr. K. Vodstrčil) o stěhovací náklady a diety.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 21. října 1919 podal si st-1 jako kancelista sedrie v Báňské Bystrici žádost, aby byl jmenován za vedoucího pozemkové knihy buď v Parkáni nebo ve St. Ďale. Žádost svoji odůvodnil vedle poukazu na svoji služební způsobilost i tím, že jeho manželka trpí zastaralou chorobou a že k jejímu vyléčení z této choroby potřebuje teplejšího podnebí. Dle záznamu vládního referenta pro spravedlnost při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska byl žadatel pojat do seznamu žadatelů.
Když pak ministerská rada ve schůzi konané dne 14. května 1920 projevila svůj souhlas, aby ministr spravedlnosti mezi jinými jmenoval Josefa O. u sedrie v Báňské Bystřici hlavním oficiálem ad personam v IX. hodnostní třídě, jmenoval jej ministr spravedlnosti výnosem ze dne 20. května 1920 č. — vedoucím pozemkové knihy v IX. hodnostní třídě pro jeho osobu pri okresním soudě ve Staré Ďale.
Dne 13. října 1921 oznámil st-l předsednictvu soudní tabule v Bratislavě, že konečně dostal byt ve Staré Ďale a prosil o zálohu 2500 Kč na přestěhovací výlohy.
Výměrem ze dne 24. října 1921 č. — předseda soudní tabule v Bratislavě žádosti této nevyhověl s odůvodněním, že st-l přeložen byl na vlastní žádost a nikoli z moci úřední a že tudíž nemá na náhradu stěhovacích výloh žádného nároku. Současně zastavil předseda soudní tabule koncem října 1921 další výplatu diet st-li.
Rozhodnutím ze dne 10. ledna 1922 č. — ministerstvo spravedlnosti stížnost st-lovu zamítlo s ponkazem na ustanovení bodu II. D. usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 a na to, že st-l byl přeložen k okresnímu soudu ve St. Ďale na vlastní žádost. O stížnosti proti rozhodnutí tomuto podané uvažoval nss takto:
St-l opírá svůj nárok na náhradu stěhovacích výloh a na výplatu diet až do dne přestěhování o ustanovení bodu II. D. usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 o úpravě osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku. Usnesením tímto bylo v bodě II. D. stanoveno, že zaměstnancům ustanoveným na systemisovaná místa na Slovensku přísluší jak při původním jmenování, tak při pozdějším případném přeložení z moci úřední odškodné při stěhování a to
1. náhrada stěhovacích výloh z místa jejich bydliště na nově přikázané místo služební,
2. ženatým zaměstnancům, pokud nemohou se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíže se nalézajícího přestěhovati, diety stanovené pro exponované zaměstnance.
Odškodné toto poskytnuto může býti tedy, — nehledí-li se k potřebě úředního zjištění nedostatku bytů, který v daném případě vůbec není sporným — ve dvou případech, a sice buďto při původním jmenování, nebo při pozdějším případném přeložení z moci úřední.
Původním jmenováním nelze rozuměti nic jiného, nežli první trvalé ustanovení toho kterého zaměstnance na místo při kterémkoli z oborů státní správy na Slovensku systemisované, jak vysvítá z umístění st-lem dovolávaného ustanovení pod bodem II. zmíněného již usnesení ministerské rady, jímž se s ohledem na nedostatek kvalifikovaných sil stanoví pro, zaměstnance na Slovensku na systemisovaná místa (trvale) ustanovené určité výhody.
St-l arciť tvrdí, že podle dekretu předsedy sedrie v Báňské Bystřici ze dne 7. června 1920 č. — byl ministrem spravdlnosti jako sedriální kancelista jmenován za vedoucího pozemkové knihy ve Staré Ďale, netvrdí však, že by jmenování toto bylo původním jmenováním na systemisované místo na Slovensku, nýbrž naopak ze spisů administrativních jde na jevo, že st-l definitivním úředníkem na systemisovaném místě na Slovensku byl již před tím.
Ze spisů vysvítá dále, že st-1 navržen byl již 25. srpna 1919 k jmenování do IX. hodnostní třídy, tedy dříve, než jej ministr s plnou mocí pro správu Slovenska pro místo vedoucího pozemkové knihy ve Staré Ďale ministerstvu spravedlnosti navrhnul, a že se tedy již před tím jednalo o jeho, povýšení ve smyslu § 49 služ. pragm. Ministerstvo spravedlnosti provádějíc toto povýšení st-le do IX. hodnostní třídy pro jeho osobu (ad persoman) přeložilo jej současně jako vedoucího pozemkové knihy do Staré Daly uživši ovšem pri tom obratu, že ministr spravedlnosti jmenoval st-le vedoucím pozemkové knihy v IX. hodn. třídě pro jeho osobu pri okresním soudě ve Staré Ďale; ale jmenování toto není, jak z předeslaného jde na jevo, původním jmenováním ve smyslu odst. II. D. cit. usnesení ministerské rady, nýbrž jeví se ve své podstatě jako přeložení na jiné místo služební se současným povýšením do vyšší třídy hodnostní.
Zbývá tedy ještě otázka, zdali přeložení toto stalo se z moci úřední a byla-li tedy aspoň druhá alternativní podmínka nároku na odškodné splněna. St-l ani sám netvrdí, že by se v jeho případě jednalo o přeložení z moci úřední, ježto stojí na stanovisku, že se o přeložení vůbec nejedná; ze spisů pak jde na jevo, že st-1 podáním de pres, 21. října 1919 o místo vedoucího pozemkové knihy v Parkáni nebo ve Staré Ďale žádal, že pro žádost svoji vedle poukazu na svoji služební způsobilost uvedl důležité důvody rodinné, že při návrhu podávaném ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska na tyto důvody bylo poukazováno a žal. úřad při jmenování st-le výnosem ze dne 20. května 1920 č. — žádost jeho také skutečně vyřídil. Z toho jde na jevo, že se přeložení st-le nestalo z moci úřední, nýbrž na jeho žádost.
Není-li tedy splněna ani jedna ani druhá podmínka nároku na poskytnutí odškodného st-li vůbec, nepříslušel mu ani nárok na jednu část tohoto odškodného, t. j. na diety ve smyslu odst. II. D. 2 cit. usnesení ministerské rady, a nelze spatřovati v tom, že jemu diety bez ohledu na nedostatek nároku na ně vyplácené zastaveny byly dříve, než-li se do nového svého působiště přestěhoval, žádné nezákonnosti.
K poukazu st-lovu na to, že za stejných okolností poskytnuta byla náhrada cestovních výloh Stefanu V-ovi, nemohl nss vůbec přihlížeti, ježto nss podle § 2 zákona ze dne 22. října 1875 č. 86 ř. z. z r. 1876 rozhoduje jen o tom, zda st-li v jeho právech bylo ublíženo protizákonným rozhodnutím úřadu správního, při čemž podle § 6 cit. zák. za základ položiti dlužno skutkovou podstatu, kterou poslední instance administrativní měla za pravou, a nikoli skutkovou podstatu, která slouží za podklad případu jinému, třebas i podobnému.
I kdyby tedy administrativní úřady za stejných okolností třetí osobě nárok na náhradu stěhovacích výloh byly přiznaly — ač v případě, na který st-1 poukazuje, se tak podle spisů vůbec nestalo, — nemohl by st-1 v tom spatřovati zkrácení svých subjektivních práv.
Z těchto úvah bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 1662. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 405-407.