Č. 1637.

Administrativní řízení: Exekučním titulem, nezbytným pro povolení administrativní exekuce k vydobytí t. zv. lektiky ve prospěch římsko-katolického faráře na Slovensku, může býti jen výrok úřední, vydaný po řízení, ve kterém měli poplatníci možnost vystoupiti jako procesní strana.
(Nález ze dne 10. listopadu 1922 č. 16061.)
Věc: Ignác L. v T. T., Adolf N. v B. N. a (Šalamoun B. v R. N. proti administrativnímu výboru župy trenčínské v Trenčíně stran vymáhání dávek ve prospěch římsko-katolického faráře v D. M.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K oznámení římskokatolického faráře v D. M., že st-lé nechtějí mu zaplatiti své farské povinnosti za léta 1912 až 1921, a to Ignác L. v částce 44 K 52 h ročně, tedy za 10 let 445 K 20 h, Adolf N. v částce 44 K 80 h ročně, tedy za 10 let v částce 448 K, a Šalamoun B. v částce 38 K ročně, tedy za 10 let 380 K — nařídil hlavný služný v Bánovcích (župa Trenčínská) rozhodnutím ze dne 11. července 1921 č. — vzhledem k tomu, že byly zjištěny »zákonitý stav a pravoplatnost uvedených částek, aby uvedené částky byly na st-lích exekučně vydobyty v cestě administrativní na základě §§ 56 až 78 zák. čl. XLIV : 1883 a §§ 46 až 65 zák. čl. XI. : 1909 a pověřil provedením tohoto vymáhání dávek obvodního notáře v H. M. s tím, aby částky ty do 30 dnů na st-lích vydobyl a s římskokatolickým farářem přímo súčtoval.
Z tohoto rozhodnutí podali st-lé odvolání.
Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí I. stolice na základě jeho odůvodnění i z toho důvodu, poněvadž právní základ plniti dávky, o něž jde, jest dokázán seznamem ke spisům připojeným a vrchnostensky potvrzeným.
O stížnostech podaných do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Nař. rozhodnutí jeví se v podstatě své jako výrok, jímž žal. úřad povolil administrativní exekuci za účelem vydobytí určitých dávek (t. zv. lektiky-párbér) na st-lích ve prospěch římskokatolického faráře, a to způsobem předepsaným pro vymáhání státních daní.
Dávky, k jichž vydobytí byla exekuce nař. rozhodnutím povolena, mají nesporně povahu dávek veřejnoprávních.
Jak z nař. rozhodnutí jest patrno, vycházel žal. úřad, povoliv proti st-lům exekuci k vydobytí zmíněných dávek, z předpokladu, že jest tu dán exekuční titul, kterým byla formalisována povinnost st-lú plniti tyto dávky. Nař. rozhodnutí, uznávajíc samo potřebu exekučního titulu, jest v souhlasu se zásadou, dle níž lze exekuci k vydobytí veřejnoprávních dávek — nehledě k případům výjimečným — povoliti jen na základě exekučního titulu. Zásada tato vyjádřena jest, pokud jde o povolení administrativní exekuce k vydobytí státních daní, i v positivním předpisu § 48 zák. čl. XI : 1909, podle něhož jsou základem administrativní exekuce k vydobytí státních daní úřední výkazy o nedoplatcích daňových, tedy úřední výkazy o povinnosti exekutově. Nelze také pochybovati o tom, že řečená zásada platí i pro povolení administrativní exekuce k vydobytí oněch dávek veřejnoprávních, které se vymáhají způsobem předepsaným pro vymáhání státních daní, jako jest tomu právě ohledně dávek, o které běží v daném případě. Záleží tedy jediné na tom, zda exekuční titul, na jehož základě úřad exekuci povolil, vskutku existuje a to s právními účinky proti st-lům. Je-li tomu tak, pak by nebylo možno zabývati se v řízení exekučním otázkou, zdali povinnost dávky platiti byla straně uložena právem či neprávem, a nezáleželo by tedy nic na tom, zda jde o závazek osobní či závazek věcný, váznoucí na nemovitostech st-lů, neboť v řízení exekučním, zahájeném na základě exekučního titulu, nemůže se exekut již brániti proti povinnosti, která mu vykonatelným rozhodnutím byla uležena. Nss soud nemusil a ani nemohl se tudíž zabývati otázkou, jsou-li dávky na st-lích exekučně vymáhané závazkem osobním neb věcným.
Jak z nař. rozhodnutí! vychází, pokládal pak žal. úřad v daném případě za exekuční titul »výkaz dávek plněných ve prospěch římskokatolického faráře v D. M. jako lektika (párbér) nekatolíky a majících povahu břemene«; tento výkaz založený ve spisech správních, jest datován 10. srpna 1909, opatřen podpisem faráře a farskou pečetí a ověřen jednak vikářem, jednak obcí a hlavním služným, a obsahuje rozvržení zmíněných dávek na jednotlivé zavázané — mezi nimiž uvádějí se také st-lé; ohledně každého jednotlivého zavázaného uvádí se pak ve výkaze podrobně, v kterých naturálních plněních dávky záležejí a jaká jest peněžitá hodnota těchto jednotlivých naturálních plnění; jak naturální plnění tak i jejich peněžitá hodnota uvádí se ve výkazu podle dat stanovených v přiznání příjmů farářových v roce 1896; ohledně st-lů uvádí se pak ve výkazu peněžitá hodnota naturálních dávek takto: pokud jde o Ignáce L. částkou 22 K 26 h, pokud jde o Adolfa N. částkou 22 K 40 h a pokud jde o Šalamouna B. částkou 19 K; v rubrice výkazu nadepsané: »právní základ dávek« se uvádí ohledně všech st-lů, že jde o závazek převzatý kupní smlouvou.
Výkaz tento jest, jak tomu nasvědčují i data v něm obsažená i celá jeho forma, součástí soupisových operátů pořizovaných ve smyslu ustanovení § 11, bod I. č. 4 zák. čl. XIV : 1898 a § 7 zák. čl. XIII : 1909 za účelem zjištění příjmu katolických duchovních k cíli doplnění příjmů těch z prostředků státních, tedy k cíli vyměření kongruy katolickým duchovním.
Zmíněný výkaz nelze však pokládati ještě za exekuční titul, na jehož základě by bylo povoliti administrativní exekuci k vydobytí těchto dávek proti st-lům, t. j, za úřední autoritativní výrok o tom, že st-lé jsou povinni plniti dávky ty, a to tím méně, když ani ony částky peněžité, jimiž se ve výkazu uvádí hodnota ročních dávek st-le tížících, nejsou totožné s oněmi peněžitými částkami, jež se jako roční plnění st-lů uvádějí v nař. rozhodnutí. Z povahy věci plyne, že pouze onen výrok úřední mohl by tvořiti exekuční titul, tedy podle toho, co svrchu bylo vyloženo, nezbytný základ pro povolení administrativní exekuce k vydobytí dávek na st-lích, který byl vydán po řízení, v němž st-lé měli možnost vystupovati jako procesní strana; že by pak při sdělávání oněch soupisových operátů, jichž součástí jest i výkaz svrchu zmíněný, byla st-lům bývala poskytnuta příležitost vystupovati jako strana procesní, neplyne ani z výkazu, ani z oněch předpisů, které upravují sdělávání těchto soupisových operátů.
Z těchto úvah jest tedy patrno, že žal. úřad, který sám vycházel z předpokladu, že v případě, o nějž jde, je dán exekuční titul stanovící povinnost st-lů plniti zmíněné dávky, neměl pro tento svůj předpoklad opory ve spisech správních, neboť onen výkaz, ve spisech obsažený, který úřad za exekuční titul považoval, nelze, jak svrchu vyloženo, za exekuční titul vůbec pokládati.
Nař. rozhodnutí nemá tedy pro svůj předpoklad, že jest tu dán exekuční titul, ve spisech opory; trpí tedy nař. rozhodnutí podstatnou vadou řízení, pro kterou je bylo zrušiti podle § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 1637. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 345-347.