Č. 1572.

Vyvlastnění: K podmínkám vy vlastnění pozemků k účelům stavebním.
(Nález ze dne 14. října 1922 č. 13579.)
Věc: Aron W. a Salomon a Mathilda B. v M. (adv. Dr. P. Lowy z Prahy) proti županskému úřadu v Mukačevě stran vyvlastnění pozemku k účelům stavebním.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K návrhu Městské spořitelny na Vinohradech povolila městská rada v Mukačevě výměrem ze dne 19. prosince 1921 č. — vyvylastniti pozemky st-lů č. kat. — a — tamže ve výměře celkem 803 sáhy podle zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. k účelům stavby budov obchodních a obytných. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání podané st-li z vyvlastňovacího nálezu.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Pokud předem zástupce stížnosti při ústním líčení vznesl námitku nezákonnosti z důvodu toho, že nejde o stavbu obytného domu ani o budovy určené pro veřejnou potřebu, a dále proto, že chce vy vlastněných pozemků použíti sám k účelům v § 1 cit. zák. naznačeným, nebyly námitky ty formulovány v písemné stížnosti jako stížné body (§ 18 zák. o ss.) a nebylo tudíž nss-u možno k nim přihlédnouti.
Bezdůvodná jest námitka st-lů, opírající se o to, že vyvlastněné pozemky jsou jejich spoluvlastnictvím spolu s jinými osobami, které však nebyly přivolány k jednání osobně, nýbrž jim úřad ustanovil opatrovníka v osobě městského poručníka — neboť i kdyby odpovídalo skutečnosti, že nebylo tu podmínek, aby oněm ostatním spoluvlastníkům byl vůbec ustanoven opatrovník, poněvadž jejich pobyt byl znám, a mohli tudíž býti osobně předvoláni, byl by se onen úřední úkon dotkl pouze práv oněch osob, nikoli však práv st-lů, kteří k jednání přivzati byli, a jimž tedy postupem tím nebylo zabráněno přiváděti k platnosti své námitky a svá práva, legitimace st-lů pak k hájení práv ostatních spoluvlastníku nebyla nikterak prokázána. Tím méně přiznati lze ovšem oprávněnost další námitce st-lů, pokud totiž brojí proti osobě opatrovníkově, neboť ani po této stránce do jejich právní sféry zasaženo nebylo.
Bezdůvodná jest také námitka st-lů, že žal. úřad nehleděl k tomu, že na vyvlastněných pozemcích jsou již budovy s místnostmi obchodními a byty, neboť je nespono, že budovy ty byly požárem poškozeny a st-lé nepopřeli pravdivost zjištění první instance, z něhož i žal. úřad vycházel, že majitelům budovy bylo městskou radou již pod č. — z r. 1914 nařízeno zbořiti budovy ty požárem poškozené a že příkaz ten, byv druhou instancí potvrzen, nabyl právní moci. Potom však jest zde případ zmíněný v odst. 2. § 1 cit. zákona, dle něhož lze vyvlastniti pozemky, na kterých jsou již obytné domy nebo jiné stavby, které však příslušný úřad nařídil zbourati.
Naproti tomu nelze upříti oprávněnost další námitce stížnosti.
Podle § 2 jest jako stavenišť použíti nejdříve pozemků státních. St-lé se již ve správním řízení domáhali vyloučení svých pozemků z expropriace právě z tohoto důvodu. Avšak ani úřad první instance, ani žal. úřad, ačkoliv námitka ta v odvolání byla opětována, nevěnoval jí pozornost, okolností tou, jak ze správních spisů a z nař. rozhodnutí patrno, vůbec se nezabýval, jejího skutkového základu nezjistil a žádného stanoviska k ní nezaujal. Poněvadž však právě od zjištění této okolnosti, zda a pokud v Mukačevě jsou státní pozemky, kterých bylo by lze užíti za staveniště, může záležeti výsledek zavedené expropriace, jest řízení a rozhodnutí o ně se opírající stíženo podstatnou vadni, znemožňující bezpečný a spolehlivý úsudek, zda výrok žal. úřadu o vyvlastnění pozemků st-lům náležejících odpovídá zákonu čili nic. Již pro tuto podstatnou vadu bylo zrušiti výrok v odpor vzatý dle § 6 zák. o ss, aniž soud se musil zabývati ještě námitkou, že nebylo šetřeno ani pořadí v § 3 zák. o stavebním ruchu uvedeného. St-lé vytýkají však právem vadnost řízení ještě v dalším směru. Podle § 4, odst. 2 cit. zák. k náležitostem návrhu na expropriaci patří také, aby navrhovatel předložil situační plánek zamýšlené stavby (arg.: »budiž připojen její situační plánek«). V daném případě navrhovatelka předložila pouze situační plánek pozemku a úřad spokojiv se tím, nevyhověl námitce st-lů pokládaje onen situační plánek pozemku za dostatečný. Žal. úřad pak, ač vada tato v odvolání byla vytknuta, nedbal jí přijav patrně v tomto bodu stanovisko I. instance za své. Zůstalo tudíž řízení i v tomto bodu vadné, nevyhovujíc podmínkám zákonem pro ně stanoveným.
Pro tuto dvojí podstatnou vadnost bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1572. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 172-174.