Čís. 14153.

Zajišťovací exekuci podle čl. III uvoz. zák. k ex. ř. a dvorských dekretů ze dne 18. září 1786 čís. 577 písm. c) sb. z. s. a ze dne 24. října 1806 čís. 789 sb. z. s. lze povoliti i pro nárok státu proti železničnímu úředníkovi na náhradu škody způsobené zločinem zneužití moci úřední a braní darů, již jest železniční úředník povinen nahraditi podle § 33 služebního řádu pro zaměstnance státních drah.
(Rozh. ze dne 8. února 1935, R I 1670/34.)
Prvý soud povolil podle čl. III. uv. zák. k exekučnímu řádu, dále podle dvorských dekretů shora uvedených a podle § 69 (2) vládního nařízení ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z a n. československému státu proti jeho úředníku k zajištěni škody vzniklé státu trestním činem povinného při výkonu, jednak zajišťovací exekuci na movitosti povinného, jednak zajišťovací exekuci na jeho pensijní důchod, tuto bez obmezení podle § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. Rekursní soud k rekursu povinného návrh na povolení zajišťovací exekuce zamítl. Důvody: Zajištění podle čl. III uvoz. zák. k ex. ř. a podle uvedených dvor. dekretů jest přípustno jen pro veřejnoprávní nároky eráru, a nikoliv pro nároky na náhradu škody. Jasně to plyne z textu druhého dekretu č. 789/1806, jenž mluví výslovně o zajištění pohledávek, jež se k soudnímu řízení nehodí, nýbrž v nich výlučně přísluší šetření, rozhodnutí a exekuce politickým úřadům a jež nespočívají na soukromoprávním titulu. V tomto případě však nejde o žádný takový nárok veřejnoprávní, nýbrž o nárok na náhradu škody ex delicto, tedy požadavek ryze soukromoprávní. Zajištění bylo by povoliti jen za podmínek § 379 ex. ř., které však splněny nejsou.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele obnovil usnesení prvého soudu, pokud jde o zajišťovací exekuci na pensijní důchod povinného, však s obmezením, že se exekuce povoluje pouze na pensijního důchodu povinného, a že povinnému musí zůstati volným ročně 4000 Kč; návrh na zabavení dalších pensijních důchodů zamítl.
Důvody:
V dopisu ředitelství státních drah v P. z 11. srpna 1934 č. 31118 — 11/1934 připojeném k žádosti o povolení zajišťovací exekuce jest uvedeno, že proti povinnému jest zavedeno trestní řízení pro zločin zneužití moci úřední a braní darů, že jednáním jeho způsobena byla železniční správě škoda 4100 Kč, a že jmenovaný jest povinen podle § 33 služebního řádu pro zaměstnané státních drah tuto škodu nahraditi (ručí za škody vlastní vinou ve službě způsobené nebo neodvrácené). Jde tu tedy o pohledávku státní správy, vzniklou ze služebního nebo pensijního poměru, nebo se zřetelem na něj ve smyslu odstavce druhého § 69 vlád. nařízení ze dne 5. března 1927 č. 15 sb. z. a n., a tedy i o pohledávku státu, o níž správním úřadům (§ 33 služ. ř. pro zaměstnance drah) samým náleží jí vyšetřiti, o ni rozhodovati a ji exekvovati (dvor. dekret č. 789 z r. 1806 sb. z. s.). Právem bylo proto žádáno o exekuci zajišťovací podle čl. III uvoz. zák. k ex. ř. a dvor. dekretů z r. 1786 a 1806, když jde o pohledávku proti zaměstnanci státních drah, vzniklou za služebního poměru nebo se zřetelem na něj, jejíž zjištění se děje »služební cestou a nezaplatí-li se hotově, sráží se z činných požitků kompensací bez prostřednictví soudu« (§ 33 odst. 3 služeb. řádu). Rozhodnutí č. 3953 nedopadá v tomto případě, neboť tehdy nešlo o pohledávku z náhrady škody proti zaměstnanci železničnímu, nýbrž o exekuci pro náhradu škody proti třetí osobě (firmě N.). Avšak i pro navrhovanou exekuci platí zákonné předpisy, omezující exekuci na služební platy a výslužné osob zaměstnaných ve službách veřejných i soukromých, zejména tedy ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 314 sb. z. a n. ve znění zákona č. 177/24 sb. z. a n. Proto musila býti exekuce povolená na pensijní důchody povinného obmezena ve smyslu § 2 uvedeného zákona. Pokud jde o toto obmezení exekuce, poukazuje se na důvody rozhodnutí nejv. soudu ze dne 3. ledna 1935 čís. 14072 sb. n. s., vydané ve věci, v níž zastupovala čsl. stát (železniční správu) rovněž moravsko-slezská finanční prokuratura v B.

Citace:

č. 594. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 437-437.