Čís. 11202.

Nejde o žalobu hypotekární (§§ 81, 91, j. n.), nýbrž o žalobu obligační, domáháno-li se zaplacení zapůjčené sumy i s úroky a útratami do čtrnácti dnů pod exekucí, »zejména pod exekucí na nemovitost danou do zástavy«.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1931, R I 813/31.)
U krajského soudu v P., v jehož obvodu byla zavazená nemovitost, nikoliv však bydliště žalovaného dlužníka, domáhal se věřitel zaplacení pohledávky 100000 Kč s úroky a útratami do 14 dnů, zejména pod exekucí na dům daný do zástavy. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl. Důvody: Podle § 81 j. n. jest pro žaloby z věcného práva k nemovitosti místně příslušný soud, v jehož obvodu jest zatížená nemovitost. Předmětná příslušnost pro tyto žaloby řídí se podle § 49 j. n. hodnotou předmětu sporu. Při žalobách o zaplacení hypotekární pohledávky, tedy při žalobách, opírajících se o obligační poměr mezi žalobcem a žalovaným, jež by podle § 65 j. n. zásadně patřily před obecný soud dlužníkův, stanoví § 91 j. n., že u soudu podle § 81 j. n. místně příslušného lze se žalobou věcnou spojiti žalobu o zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem, směřují-li oba tyto nároky proti témuž žalovanému. Pro obligační žalobu jest tedy sudiště podle § 81 j. n. sudištěm na výběr. Chce-li žalobce spojití žalobu obligační s hypotekární, může ji podati u soudu reálního, nebo podati jen žalobu obligační u soudu obecného. Spojí-li se žaloba o zaplacení se žalobou hypotekární, nezmění se tím výlučné sudiště podle § 81 j. n. ani co do místní, ani co do věcné příslušnosti soudu a musí se žaloba o placení říditi podle žaloby hypotekární. V § 95 j. n. jest však stanoveno, že reální soud (§ 81 j. n.) jest příslušný pro žalobu o placení, i kdyby jinak podle výše nebo podle povahy pohledávky tato žaloba nepatřila před reální soud. Ustanovení § 95 j. n. týče se jen žaloby obligační a, spojí-li se se žalobou věcnou, řídí se předmětná příslušnost sudištěm pro žalobu věcnou. V souzeném případě jde o žalobu hypotekární na zaplacení pohledávky 100000 Kč s přísl., knihovně zjištěné na nemovitosti v P., soudní okres V., sborový soud P., osobní i hypotekární dlužník bydlí v Č., mimo obvod krajského soudu v P. a ten jest žalován. K projednání a rozhodnutí tohoto sporu jest tedy podle §§ 81 a 91 j. n. místně příslušný soud, v jehož obvodu jest zatížená nemovitost, a poněvadž jde o pohledávku přes 5000 Kč, jest věcně příslušným sborový soud v §§ 49, 50 j. n.). Rekursní soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti a odmítl žalobu. Důvody: Strana žalovaná právem vytýká, že projednávanou žalobu nelze pokládati za žalobu věcnou, v souzeném případě tudíž za žalobu hypotekární (§ 81 j. n.), jež lze podati u soudu, v jehož obvodu jest nemovitá věc. Žaloba hypotekární směřuje jen k realisaci práva zástavního a domáhá se toho, by žalovaný trpěl žalobcovo uspokojení ze zástavy (§§ 461 a 464 obč. zák.). Od této žaloby jest lišiti žalobu o zaplacení zástavně zajištěné pohledávky, jež se neopírá o právo zástavní, nýbrž o obligační poměr mezi žalobcem a žalovaným a jež zásadně náleží před obecné sudiště žalovaného (viz rozh. čís. 8117 sb. n. s.). Podle žaloby nejde o žalobu podle § 81 j. n., s níž by bylo lze spojití žalobu o zaplacení hypotekární pohledávky, nýbrž jen o žalobu obligační, na čemž nic nemění, že se v žalobním návrhu žádá zaplacení pod exekucí na dům daný do zástavy, neboť tím se praví jen, že, dojde-li po vydání rozsudku na exekuci, omezí se na nemovitost (rozh. čís. 2279). Tím padá odůvodnění prvého soudu, pokud se dovolává ustanovení § 81 j. n. Pro žalobu jest tudíž příslušný soud obecného sudiště žalované strany, jímž však dle údajů žaloby není dovolaný krajský soud v P. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Napadené usnesení a jeho důvody odpovídají stavu věcí i zákonu. Stěžovatelka jest na omylu, domnívajíc se, že jde o žalobu hypotekární, spojenou se žalobou obligační. Žalobní prosba při hypotekární žalobě, jež jest žalobou o právo zástavní (věcné) k věci nemovité, směřuje jediné k provedení tohoto práva zástavního a má zníti výslovně v ten smysl, by žalovaná byla odsouzena trpěti uspokojení žalobkyně exekucí na zavazenou nemovitost, neboť to jest vlastním a jediným závazkem hypotekárního dlužníka. Z toho, že podle § 91 j. n. lze se žalobou hypotekární spojití obligační žalobu o zaplacení pohledávky, nikoli však opačně, jasně vysvítá, že základem při posuzování příslušnosti jest žaloba hypotekární. Té tu však není. Domáháť se žalobkyně na žalované zaplacení zažalované zapůjčené sumy i s úroky a útratami do 14 dní pod exekucí, takže jde v pravdě o žalobu obligační. Na tom nemění nic okolnost, že žalobkyně v žalobním návrhu dodává: »zejména pod exekucí na do zástavy daný dům čp. 213 v P.«, neboť tento jen podřadný nikoli primérní (srovnej § 91 j. n.) návrh značí jen, že žalobkyně hodlá vésti exekuci i na dům daný do zástavy, což by mohla, i kdyby nebylo této výhrady. Nerozhoduje též, že žalobkyně označila v záhlaví žalobu jako hypotekární a že žádá zaplacení od žalované nejen v její vlastnosti jako osobní, nýbrž i jako hypotekární dlužnice. Poněvadž žaloba není svou povahou žalobou hypotekární, nýbrž žalobou obligační, nebylo lze opříti soudní příslušnost o předpisy §§ 81 a 91 j. n.

Citace:

č. 11202. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 549-551.