Čís. 11065.

Uplatňován-li nárok ze směnky, nikoliv ze splátkového obchodu, jenž byl podkladem směnky, řídí se příslušnost soudu podle § 89 j. n. Nejde tu o úmluvu o sudišti ani o dobrovolné podrobení se kupitelovo ve smyslu § 6 zák. o splát. obchodech.
(Rozh. ze dne 5. října 1931, Rv I 1076/31.)
Směnečný platební příkaz byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud odvětil k uplatňovanému dovolacímu důvodu podle § 503 čís. 1 c. ř. s.
toto:
Bylo by zmatečností podle § 477 čís. 3 c. ř. s., kdyby tu byla naprostá nepříslušnost soudu prvé stolice, jak dovolatelé uplatňují poukazem k ustanovení § 6 zákona o splátkových obchodech ze dne 27. dubna 1896, čís. 70 ř. zák. Avšak toto zákonné ustanovení tu neplatí, neboť dovolatelé přehlížejí, že žalobkyně uplatňuje svůj nárok ze zažalovaných směnek, nikoliv ze splátkového obchodu, jež jest podkladem těchto směnek. Příslušnost soudu se tudíž řídí podle § 89 j. n., podle něhož, mohou osoby zavázané ze směnky býti žalovány u soudu místa platebního. Podle § 6 onoho zákona nemá místa soud smlouvy a jest dobrovolné podrobení se kupitele jinému soudu nezávazné. Avšak sudiště podle § 89 j. n. se sice zakládá na tom, že ve směnce jest místo platební, nepředpokládá však úmluvu o sudišti ani dobrovolné podrobení se smluvníkovo (srovnej rozhodnutí Gl. U. čís. 4238). Dovolací důvod čís. 1 § 503 c. ř. s. není proto opodstatněn.

Citace:

č. 11065. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 303-304.