Cesse nároku ze zprávy dle § 922. o. z. obč. a násl. jest přípustná. Doba a způsob tradice a přechod nebezpečí.

Ze skutkové podstaty potřebí jest uvésti toto: Žalobce Pl. koupil dne 24. IX. 09 na trhu v Kroměříži jedno prase od L. Tento L. koupil před tím týž den toto prase od žalovaného Č. Prase to bylo stiženo červenkou a musilo býti zabito. Nemoc byla zvěrolékařsky zjištěna a dle vysvědčení zvěrolékařů bylo prase již od 19. IX. 09 stiženo zárodkem nemoci. Žalobce Pl., aby mohl přímo předchůdce L-ova žalovati, dal si od L. postoupiti náhradní nárok tohoto proti prvnímu prodateli Č. a podal na základě této cesse na Č. žalobu. Žalobce Pl. svého bezprostředního předchůdce L. nechtěl proto žalovati, že týž je nemajetný.
Žaloba zněla na zaplacení (vrácení) kupní ceny per 107 K 10 h a náhradu ostatních výloh žalobci nemocí dobytčete způsobených a v žalobě specifikovaných. Žalovaný proti tomu namítal mimo jiné, že prodal současně dvě prasata a to již dne 13. IX. 09, od kteréhož dne je měl pouze v uschování, až do dne 24. IX.
První stolice žalobu zamítla z těchto důvodů: V tomto sporu je rozhodným a sporným, zda Josefu L. vznikl nějaký nárok ze správy proti žalovanému a zda prohlášení ze dne 6. X. 09 — cesse — je platná, účinná. Na tuto otázku soudce odpovídá záporně. Je dokázáno, že J. L. již dne 13. IX. 09 platnou kupní smlouvu ohledně oněch dvou prasat učinil, a že z nich ono sporné prase žalobci bylo prodáno. Provedenými důkazy je totiž zjištěno, že dne 13. IX. 09 žalovaný s J. L-ou smluvil kupní cenu oněch prasat 1 kg. živé váhy za 1 K 20 h a že již tehdy dal L. žalovanému na důkaz uzavřené smlouvy . závdavku 1 K. Názor žalobcův, že kupní smlouva oněch dvou prasat byla uzavřena teprve ve sm. § 1053. vš. obč. z. skutečným odevzdáním jich, tedy dne 24. IX. 09, je nesprávný. Odevzdání oněch prasat a tedy hlavně onoho sporného stalo se žalovaným prohlášením. Toto stalo se tím, že žalovaný dal tím L-ovi na jevo, že prasata jsou prodaná, že přijal od něho závdavek, smluviv s ním před tím kupní cenu. Stalo se tu tedy odevzdání prohlášením ve smyslu § 428. vš. obč. z. již dne 13. IX. 09 a tím se stala kupní smlouva mezi L. a žalovaným perfektní a od té doby byl žalovaný pouze uschovatelem oněch prasat. Dle zvěrolékařského dobrozdání ze dne 28. IX. 09 bylo sporné prase dne 24. IX. 09 prodáno již se zárodkem nemoci červenky a ode dne nákazy až do vypuknutí nemoci u červenky vepřů uplyne obyčejně 3—5 dnů. Z toho je patrno, že sporné prase stiženo bylo nemocí tou nejdéle od 19. IX. 09. V den, kdy J. L. prase to od žalovaného koupil, tedy dne 13. IX. 09 bylo prase to zdravé a žalobce nepustil se ani do důkazu mu §. 927. vš. obč. z. uloženého, že prase to totiž před uzavřením kupní smlouvy mezi J. L. a žalovaným, totiž před 13. IX. 09, bylo červenkou stiženo. Jen v tom případě, kdyby byl žalobce tuto okolnost dokázal, byl by nárok jeho oprávněným. Neboť jen v tom případě by byl příslušel Josefu L-ovi nárok ze správy oproti žalovanému a jen v tom případě by byl mohl J. L. nárok svůj s účinkem postoupiti. Jelikož ale J. L., jak právě odůvodněno, proti žalovanému žádného nároku ze správy neměl, nemohl ho také platně postoupiti. (§ 442. obč. zák.)
Odvolání žalobcovo bylo zamítnuto z těchto důvodů:
Odvolatel béře rozsudek prvé instance v odpor hlavně z důvodů nesprávného právního posouzení věci a opírá odvolací důvod tento o to, že první soudce v tomto případě tradici ve sm. § 428. o. ob. z. nesprávně měl za prokázánu. V tom ohledu sice také 2. instance má za to, že ustanovení § 428. o. ob. z. na tento případ se nehodí; 2. instance jest spíše toho názoru, že odevzdání prasete se strany žalovaného se stalo ve smyslu § 426. o. ob. z. dne 13. IX. 09, protože hned po perfektní smlouvě kupitel L., jak to doznal, s koupeným prasetem disponoval tím, že si je ve chlévě žalovaného nechal.
Nehledě však k této úvaze, jeví se rozsudek 1. instance ze stanoviska právnického býti nesprávným z těchto důvodů. Žaloba se zakládá na prohlášení J. L. ze dne 16. X. 09. V tomto prohlášení odstoupil týž žalobci svůj nárok jak obecnoprávní, tak i processní s právem žaloby o náhradu škody, proti nynějšímu žalovanému. Jak viděti, nebyl v tomto prohlášení nějaký určitý obnos žalobci odstoupen a není ani v něm onen obnos uveden, který by po případě J. L-ovi proti žalovanému příslušel, nýbrž jen »nárok jak obecnoprávní, tak i processní s právem žaloby«. Tento nárok však není ničím jiným, než možnost vůbec žalovati; takový nárok však jako veřejnoprávní vůbec předmětem cesse býti nemůže, zejména ne, když jest tak neurčitý, jak v tomto případě a ciferně vůbec specifikován není. Žalobce také, ačkoliv žalobu svou na tomto prohlášení zakládá, nezažaloval odstoupený mu J. L-ou obnos, nýbrž zažaloval onen obnos, který by mu na základě správy proti J. L-ovi příslušel, totiž na kupní ceně obnos 107 K 10 h, za který žalobce od J. L. prase koupil, dále výlohy, které mu následkem koupě dotyčného prasete povstaly. Onen obnos, za který J. L. sám to prase od nyní žalovaného koupil a ony útraty, které mu snad následkem vlastního kupu povstaly ani nejsou v žalobě ani v prohlášení uvedeny a tím měně žalobcem uplatněny. Žalobní petit není tedy shora uvedeným prohlášením nikterak odůvodněn. Je-li však tomu tak, pak schází žalobci vůbec každý právní důvod pro žalobu vůči žalovanému, protože s ním v žádném právním poměru nebyl. Žalobní nárok ze správy nemůže žalobce bezprostředně proti žalovanému uplatniti, protože nárok takový lze jen proti bezprostřednímu prodateli k platnosti přiváděti. Jinak by se mohlo státi, že by byly zjištěny právní poměry takových osob, které ve sporu vůbec ani súčastněny ani zastoupeny nebyly. Chce-li žalobce nárok ze sporného prasete bezprostředně vůči žalovanému uplatňovati, pak musí dokázati, že tu jsou podmínky ze správy vůči J. L-ovi, a že také tomuto příslušel nárok ze správy vůči nynějšímu žalovanému. Zda-li však tento poslednější případ nastal, může jen mezi stranami samými a bezprostředně zúčastněnými rozsudkem zjištěno býti. Všechny tyto úvahy padají v tomto případě tím více na váhu, protože 1. J. L. 2 prasata za jednotnou cenu od žalovaného koupil, kdežto zde se jedná pouze o jedno z těchto dvou prasat, které J. L. žalobci dále prodal a 2. protože znalec ve svém vysvědčení ten úsudek podal, že prase bylo prodáno se zárodkem nemoci v sobě, což přesně není totožným s tvrzením, že jako nemocné bylo prodáno. Proto má 2. instance žalobu proti Č. bez ohledu na otázku, kdy tradice sporného prasete se strany žalovaného na J. L. se stalo, za neodůvodněnou a bylo tedy odvolání zamítnouti.
C. k. nejvyšší soud vyhověl žalobnímu nároku na kupní cenu a úroky omezenému, z těchto důvodů:
Dovolání žalobcovu, opírajícímu se o § 503. č. 2. a 4. c. ř. s. a odporujícímu rozsudku soudu odvolacího ve věci hlavní jenom potud, pokud byl zamítnut žalobní návrh na zaplacení kupní ceny, kterou žalobce vyplatil za prase koupené dne 24. IX. 09 od J. L. v obnosu 107 K 10 h s úroky, nelze upříti oprávněnosti. Soud odvolací zamítl žalobu proto, poněvadž má za to, že je nárok žalobní bez ohledu na to, kdy bylo sporné dobytče žalovaným J. L-ovi odevzdáno, pokud se opírá o prohlášení J. L. ze dne 16. X 09, neopodstatněn. K náhledu tomu však přisvědčiti nelze. Z prohlášení zmíněného jest vzhledem ku jeho obsahu nepochybně zřejmo, že J. L. uznává následkem závazku ze správy, kterou je žalobci dle zákona povinen, nárok žalobcův na náhradu škody z příslušné koupě a že postoupil zároveň, kdyžtě jeho závazek ku náhradě pozůstává po právu, žalobci náhradní nárok, který mu přísluší naproti nynějšímu žalovanému, jako svému předchůdci. Nebylo proto již nutno, aby žalobce svůj náhradní nárok vůči J. L. uplatňoval žalobou, a na druhé straně nemůže býti pochyby o tom, že J. L. mohl náhradní svůj nárok vůči F. Č. dle § 1393. vš. z. obč. žalobci postoupiti. Byl tedy žalobce ku žalobě této legitimován a žalovaný může tím méně odporovati právní účinnosti zmíněného postupu, an byl oprávněn činiti naproti žalobnímu nároku ony námitky, které by byl mohl uplatňovati vůči J. L. jako cedentu (§§ 1394., 1396. a 931. vš. z. obč.). Dle toho by bylo pokládati nárok žalobní alespoň v rozsahu 107 K 10 h přiváděném v dovolání ku platnosti, jsou-li zde ostatní podmínky správy, kterou je žalovaný J. L. povinen, za oprávněný, poněvadž bylo příslušné ujednání na straně tohoto obchodem (čl. 271. č. 1. zák. obch.) a sluší tu proto vedle čl. 277. z. obch. použíti předpisů zákonníka obchodního, takže je obnos zažalovaný opodstatněn v čl. 283. obch. zák. Není tedy nezávažnou otázka, kdy nabyl J. L. na základě smlouvy se žalovaným uzavřené vlastnictví ku předmětu koupě. (§ 1053. vš. z. ob.) Po této stránce nelze, pokud jde o odevzdání předmětu koupě, sdíleti ani názoru soudce prvého, ani soudu odvolacího. Neboť skutečnost, že J. L. zůstavil obě tehdy koupená prasata v chlévě žalovaného, resp. že žalovaný F. Č. dal, smluviv cenu trhovou a přijav závdavek, na jevo, že jsou prasata ona prodána, pokud se týče, že pravil, že je později od žalovaného převezme, a že tento na to přistoupil, nezahrnuje v sobě ani tradici ve smyslu § 426., ani dle § 428. vš. zák. obč., nebylať kupujícím jednak projevena vůle, ujati se držby věci koupené, následkem čehož ke skutečnému odevzdání podle § 426. vš. z. obč. nedošlo, odevzdání prohlášením po rozumu § 428. se nestalo však proto, že prodávající neučinil prohlášení, že míní držeti věc jménem kupujícího, pokud se týče pokládati tohoto za držitele, a okolnost, že věc zůstala v uschování prodávajícího, je proto bezvýznamnou, poněvadž je prodávající již dle § 1061. vš. zák. obč. bez ohledu na převod právní držby k uschování zavázán. Poněvadž bylo tedy prase koupené, o něž tu jde, odevzdáno J. L. vskutku teprve dne 24. IX. 09, a týž se stal tudíž vlastníkem jeho teprv toho dne, v době té však bylo prase, jak rozsudek prvého soudce zjistil, stiženo dle posudku znalců konstatovanou chorobou červenky, a posudek ten výslovně vytýká, že musilo býti nemocným již před koupí ze dne 24. IX. 09, pokud se týče, že bylo prodáno jako nákazou stižené, spočívá rozsudek druhé stolice arci na nesprávném posouzení rozepře po stránce právnické a omezená prosba žalobní je tudíž na základě §§ 922. a násl. a 932. vš. zák. obč. oprávněna.
Dr. L. Kubala.

Citace:

Cesse nároku ze zprávy dle § 922 o. z. obč.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, číslo/sešit 6, s. 302-305.