— 385 —
Příslušnost soudů pro žaloby véna dle § 1221. ob. z. obč. se domáhající. Činí-li osoba k poskytnutí věna povinná odpor, patří věc taková před soudce procesního. I rekurs opožděný do usnesení nesporného ve věci takové dlužno rozhodnouti.
Zletilá A., bydlící s otcem v Brně a hodlající se provdati, zakročila u tamního okresního soudu, aby její ve Vídni přebývající matka B. přidržena byla ku poskytnutí přiměřeného věna.
První soudce, vyšetřiv v řízení nesporném majetkové poměry vzpírající se matky, poskytnutí věna pod exekucí jí uložil. Teprve v rekursu namítnula B. místní nepříslušnost dovolávaného soudu, jelikož, jsouc s manželem svým soudně rozvedena, přísluší pod soud svého bydliště.
Zemský soud v Brně rekursu vyhověl, v odpor vzaté usnesení zrušil a I. stolici uložil, aby návrh A. příslušnému soudu ve Vídni odstoupil. Důvody:
Jelikož zákonodárství naše pro záležitosti věna žádné výjimky z pravidla neustanovuje, může žalovaná strana — matka právě tak jako otec — je-li dítko zletilým, tudíž soudu opatrovnickému zakročovati není, místní příslušnost svého bydliště v záležitostech takových uplatňovati.
V případu tomto jest matka, po níž věno se žádá, od manžela svého soudně rozvedena, má tudíž dle § 70. j. n. svůj vlastní soud bydliště. Uplatnila sice námitku tuto až v rekursu, než v řízení nesporném není pro to žádných ustanovení preklusivních.
Další námitkou rekurentky, že dcera její domáhati by se musela věna toliko sporem, soudu rekursnímu se zabývati není, jelikož o tom předem rozhodnouti jest příslušnému soudu I. stolice.
Dovolací stížnosti A. nejvyšší soudní dvůr nevyhověl. Důvody:
Schází zákonné ustanovení, kteréž by otázku příslušnosti k rozhodnutí v § 1221. ob. z. obč. vytčenému výslovně upravovalo. Že navrhovatelka a otec její své bydliště v době učiněného návrhu měli v obvodu soudu v I. stolici dovolávaného, jest nerozhodným, jelikož ani navrhovatelka, ani její otec,k.plnění nějakému přidrženi, tudíž žalováni býti nemají a prvější dle stavu spisů jest již zletilou. Rozhodnutí, kteréž ve smyslu § 1221. ob. z. obč. má býti vydáno, nemůže vůbec a zejména v případu tomto, kde nárok na poskytnutí věna činí osoba svéprávná, považováno býti za jednání, příslušící — 386 —
a vyhražené úřadu opatrovnickému. Matka navrhovatelky má své řádné bydliště ve Vídni a tímto bydlištěm určuje se dle § 66. j. n. její obecný soud. Odkázání rozhodnutí ve věci této před obecný soud osoby k poskytnutí věna povinné vyhovuje zásadě, že svému zákonnému soudci nikdo odňat býti nemá, jakož i úvaze, že soud, v jehož obvodu žalovaný bydlí, nejlépe a nejsnáze jeho osobní a majetkové poměry posouditi může. Obdobné použití ustanovení §§ 65. a 66. j. n. vydaných pro řízení sporné na případ tento není nepřípustným; neboť nárok na ustanovení přiměřeného věna patří sice povahou svou na pořad officiosní; stává se však předmětem soudcovského rozhodování ohledně práv majetkových, činí-li k poskytnutí věna povinný odpor a nedocílí-li se mezi účastníky o nároku tom dohoda.
Námitku opožděnosti odbyti jest poukazem na § 41. j. n., dle něhož v řízení nesporném každý soud, aniž by na udání stran byl vázán, okolnosti pro příslušnost rozhodující z moci úřední zkoumati musí.
(Rozh. z 27./9. 1910, č. j. R II 322/10.) B.