§ 163. obč. z. Ku zamítnutí paternitní žaloby nestačí důkaz žalovaného, že již někdo jiný složil na základe smíru sporučenstvem dítěte a nemanželskou matkou uzavřeného a poručenským soudem schváleného, v němž popřel vsak své otcovství a jakýkoliv právní závazek naproti dítěti, ve prospěch tohoto a matky jistý obnos peněžní.

( Rozh. nejvyš. soudu z 3. V. 10, Rv III 43/10.)
V jistém paternitním sporu tvrdil žalující poručník, že otcem nemanželského dítěte je žalovaný A., poněvadž týž obcoval tělesně s nemanželskou matkou v době, kdy tato byla zaměstnána jako služka u pekařského mistra B., u něhož byl on tehdy pomocníkem, a která spadala též do kritické lhůty. Bylo zjištěno, že udání tato jsou správná. Žalovaný navrhoval však přes to odkázání žaloby, namítaje, že asi měsíc po něm, také ještě v době kritické obcoval s nemanželskou matkou také jejich tehdejší společný zaměstnavatel B., a že otázka nemanželského otcovství k narodivšímu se pak dítěti byla již s tímto jako s nemanželským otcem vyřízena mimosoudním narovnáním poručenským soudem schváleným, uzavřeným mezi poručníkem dítěte a B., který již také sumu porovnanou pro dítě složil, byť i pod jiným právním důvodem, neboť si vyžádal, aby byl od nepříjemností sporu paternitního ušetřen. Ze spisů poručenských bylo zjištěno, že hned v prvním protokole, sepsaném 2 měsíce po narození děcka, udali jak tehdejší poručník, tak nemanželská matka, že otcem dítěte je A/Dle protokolu sepsaného o 6 měsíců později byl pro dítě zřízen nový, nynější poručník, jenž žádá, aby byl zmocněn ku vedení sporu proti A., na uznání otcovství a placení alimentů. Zmocnění to bylo uděleno. Při ústním líčení, které se konalo o další 2 měsíce později, shodly se však strany, že ponechají řízení v klidu, a sice za tím účelem, aby se urovnala nejprv záležitost s B. Téhož dne podalo také vskutku poručenstvo nezl. žalobkyně u poručenského soudu žádost za soudní schválení smíru, který nabízel B., podotýkajíc, že vedení paternitního sporu proti B. by mělo sotva čáku na úspěch, a že obnos nabízený by byl přiměřen poměrům, kdyby byl otcem B. Ve smíru tomto, v němž vystupují jako strany nynější poručník dítěte a nezl. matky na straně jedné, a B. na straně druhé, slibuje B. dáti nemanželské matce náhradou za posavadní náklady na výživu a výchovu dítěte 325 K a dítěti samému rovněž tolik, avšak v obou případech jen jako dar bez jakéhokoliv právního závazku, nemanželské matce vzhledem k tomu, že mu v dřívějších letech věrně a poctivě sloužila. Smírem tím se také ustanovuje, že tím jsou splněny veškery povinnosti B., jichž plnění by mu náleželo, kdyby byl nemanželským otcem. Pro případ, že ujednané obnosy do 3 dnů po schválení smíru soudem poručenským složeny nebudou, vyhraženo straně druhé právo uplatňovati své nároky proti B. žalobou. Konečně prohlašuje ve smíru tom nemanželská matka, že B. za otce jejího nemanželského dítěte považovati nelze. K vysvětlení smíru tohoto udala matka dítěte před poručenským soudem, že obcovala s B. jen jednou tělesně, buď v 7. nebo v 6. měsíci před narozením dítěte, s A. že souložila o 5 nebo 6 neděl dříve. Na to uvažoval poručenský soud, stačí-li obnos nabízený na výživu dítěte, a jakou by měl asi naději na úspěch proces zahájený proti B., a konečně se rozhodl, že třeba obnos alimentační, jak to též poručenstvo za souhlasu nemanželské matky navrhovalo, zvýšiti na 400 K. S touto změnou schválil poručenský soud též nabízený smír, načež složil B. pro nemanželské dítě do sirotčí pokladny hořejší obnos, o němž se poručník též vyjádřil, že stačí na obživu dítěte. Advokát, jenž zastupoval poručenstvo při uzavírání smíru tohoto seznal ku vysvětlení jako svědek, že dopsal po podání paternitní žaloby na žalovaného A. k žádosti poručníka B-ovi, aby přispěl dobrovolně nějakým obnosem na výživu a výchovu dítěte; B. mu dal věděti, že nějakých nároků nemanželské matky neuznává, že by byl však přes to bez ujmy svého stanoviska ochoten nějaký obnos dobrovolně a bez uznání otcovství složiti; titul darování nebyl uveden na oko, nýbrž odpovídal pravé vůli stran, ani poručník, ani matka, ani svědek neměli v úmyslu vystoupiti s paternitní žalobou naproti B.
První soudce vyhověl paternitní žalobě podané vůči A. z těchto důvodů:
Podle § 163. vš. z. o. pokládá se za otce nemanželského dítěte ten, o kom se soudně prokáže, nebo kdo se třeba jen mimosoudně sám dozná, že v kritické době s matkou dítěte obcoval. O žalovaném bylo prokázáno, že s nemanželskou matkou v době této souložil a nutno ho proto považovati za otce dítěte.
Námitka žalovaného, že otázka nemanželského otcovství byla již vyřízena s B., opodstatněna není, neboť otázku tuto možno vyříditi jenom jedním ze dvou způsobů, které se v §u 163. vš. z. o. uvádějí. To se však, pokud se týká B., nestalo. O tom, že by se týž byl k otcovství doznal, řeči býti nemůže, když výslovně prohlásil, že se za otce děcka toho nikdy nepokládal a otcovství nikdy neuznal. Také v tom, že B. složil pro žalující děcko jistý obnos k soudu, nelze spatřovati, že by se byl doznal mlčky k otcovství, anebo že by se tím byla otázka nemanželského otcovství byla porovnala. Okolnosti tyto byla by musila dokázati strana žalovaná, což se jí však nezdařilo. Naproti tomu bylo však, jak již uvedeno, prokázáno, že sluší žalobaného A. za otce nezl. žalobkyně pokládati.
Soud odvolací, opakovav důkaz spisy poručenskými, odvolání vyhověl a žalobu zamítl z těchto důvodů:
První soudce byl by dospěl k jinému výsledku, jak po stránce právní, tak i důkazné, kdyby byl ocenil veškery skutkové okolnosti, které jdou na jevo ze spisů poručenských.
Týž má za to, že B. nemanželské otcovství nedoznal, an prohlásil prý výslovně, že se za otce děcka nikdy nepovažoval, a že ho nedoznal ani mlčky, složiv obnos pro děcko. Naproti tomu nabyl však soud odvolací na základě okolností hořejších přesvědčení, že bylo poručenstvo vedeno při smíru onom úmyslem, vymoci od B. nějaký obnos na výživu a na výchovu dítěte z té příčiny, poněvadž ho za nemanželského otce považovalo, dále že měl B. přes všechno ohražování se proti otcovství úmysl, vyhověti složením určitého obnosu své otcovské povinnosti, a konečně že spatřoval i poručenský soud ve smíru onom vyřízení otázky týkající se nemanželského otcovství.
Úmysl stran i soudu při onom směřoval k úpravě a urovnání otázky nemanželského otcovství mezi stranami smír uzavírajícími. Jiného výkladu smír nepřipouští; všechna opačná tvrzení B., nemanželské matky a právního zástupce poručenstva jsou s obsahem smíru a se vším, co se při jeho schvalování dálo, nesrovnatelné a ve zřejmém odporu, a nemá tudíž pražádné váhy a žádného významu pro posouzení této věci.
Proti důvodům prvého soudce dlužno proto uvésti: Námitka žalovaného, že otázka nemanželského otcovství byla již vyřízena s B., jest odůvodněna, neboť byla vyřízena způsobem v §u 163. vš. z. o. uvedeným. I když B. výslovně prohlašuje, že se za otce dítěte nepovažoval, přece nutno za to míti, že otcovství při onom smíru uznával. V pouhém složení obnosu pro děcko bylo by lze ovšem sotva spatřovati mlčky učiněné doznání k otcovství, přibereme-li v úvahu vše to, co bylo uvedeno shora, není pochyby, že B. otcovství uznal skutky, jež jiného výkladu nedopouštějí a podařilo se tudíž straně žalované toho uznání otcovství se strany B. prokázati, poněvadž jsou svědecká seznání ve směru tomto vyvrácena obsahem spisů poručenských.
Byla-li tedy otázka mimomanželského otcovství a splnění závazku alimentačního, jak má za to odvolací stolice, již smírem oním vyřízena, pak dlužno míti podle § 163. vš. z. o. za to, že B. dítě splodil. Důkaz otcovství k dítěti zrozenému mimo manželství byl dle §u tohoto za intervence soudu řádného již podán, a nelze prohlásiti A., který je nyní žalován a otcovství popírá, rozsudkem soudu jiného za otce, neboť i když více osob souložilo, nelze přece dopustiti důkaz několikanásobného otcovství. — Při úvahách shora uvedených vtírala se přímo odvolací stolici okolnost ta, že poručenstvo chce z jediného nemanželského zrození na dvou stranách těžiti, z čehož plynula pro odvolací soud tím větší povinnost, míti při výkladu dotyčného smíru náležitý zřetel na veškeré okolnosti, za kterých se stal a uvažovati bedlivě úmysl účastníků.
C. k. nejvyšší dvůr soudní vyhověl však dovolání žalujícího poručenstva dítěte a obnovil rozsudek soudu prvého uznávající A. za otce dítěte a odsuzující jej ku placení alimentů z těchto důvodů:
Dovolání je oprávněno potud, pokud vytýká rozsudku soudu odvolacího, že posoudil rozepři po stránce právní nesprávně. Dle §u 163. vš. z. o. sluší pokládati za otce dítěte nemanželského toho, o němž se prokáže způsobem, jejž předpisuje soudní řád, že obcoval tělesně s matkou dítěte v době tam uvedené, a nelze zákonný tento předpoklad vyvrátiti skutečností, že matka tato obcovala tělesně i s jinými.
Dle zjištění soudu prvé stolice, jež v řízení odvolacím změny nedoznala, obcoval žalovaný s matkou dítka během doby uvedené; sluší ho proto za otce dítěte pokládati.
Soud odvolací má arci za to, že je proto nepřípustno zjišťovati, že jest žalovaný A. otcem, poněvadž obcoval s matkou dítěte v době kritické i B., jenž prý to přiznává, a poněvadž bylo mezi ním a poručenstvem dítka uzavřeno narovnání, v němž se B., třeba že otcovství popíral, zavázal, že složí jistý obnos pro dítě a obnos ten i složil; k náhledu tomuto však přisvědčiti nelze, spíše se dlužno přidati ze správných důvodů, jež uvedl pro rozhodnutí svoje soudce první, k názoru tohoto, že otázka po nemanželském otcovství dítěte, o něž tu běží, narovnáním uzavřeným s B. vyřízena nebyla.
Chce-li osoba, jež byla žalována na uznání otcovství, předpoklad §u 163. vš. z. o. od sebe odmítnouti, musí podati důkaz, že otcem dítka býti nemůže. Protidůkaz tento může v případu, jaký je tento, podati zajisté jen důkazem, že byl již někdo jiný na uznání otcovství žalován a odsouzen, anebo že na žalobu otcovství své uznal, anebo že jsou zde podmínky §u 164. vš. z. o. — Důkaz takový zde však podán nebyl. Byv před soudem slyšen, připustil sice B., že s matkou dítka obcoval, tvrdil však, že se to stalo v době, kdy byla již těhotná, a neuvádí vůbec, bylo-li to v době kritické. Seznání matky dítěte nelze však vůči němu v ohledu tom využitkovati, poněvadž tu nepřichází v úvahu jako žalovaný. B. popírá také, že by byl otcovství k dítěti kdy uznal, a tvrdí, že složil svého času obnos pro dítě bez jakéhokoliv právního závazku a jako dar, chtěje se tak vyhnouti nepříjemnostem. I když byl činěn naň snad při tom jistý nátlak, co se týče aktu soulože, zůstává přece jen, i když se bere ohled na obsah písemného narovnání a na spisy poručenské, nerozřešena ještě otázka, měla-li býti záležitost mezi nezl. dítětem a B., pokud se týče byla-li urovnána po rozumu §u 163. vš. z. o. Důkazu přesného po stránce této spisy poručenské nepodávají; nelzeť si nepovšimnouti, že nemanželská matka označovala již od samého počátku žalovaného A. za otce svého dítěte, a že nároky vůči tomuto nebyly jen proto přiváděny ku platnosti, poněvadž nebylo známo, kde se zdržuje. Zmocnění ku vedení sporu proti A. uděleno poručenským soudem již v roce 1898 a nově zřízenému poručníku znovu před podáním žaloby. Již okolnosti tyto byly by bývaly s to, učiniti příznivý výsledek žaloby naproti B. pochybným. Vůči tomu nemůže okolnost, že se B., popřev svoje otcovství a neuznav závazku ku výživě dítěte, uvolil dobrovolně složiti pro ně příspěvek, nároku uplatňovanému proti A. nikterak překážeti, to tím méně, an byl nárok tento vznesen dříve, než se vystoupilo proti B.
Proti náhledu, že i soud poručenský spatřoval v narovnání, které schválil, vyřízení otázky po otcovství k dítěti, svědčí však okolnost, že soud ten nenařídil, jakkoliv o tom věděl, že byl spor naproti A. zahájen, po uzavření dotyčného smíru poručníku, aby spor tento zastavil. K. K.

Citace:

§ 163 obč. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, číslo/sešit 6, s. 297-302.