Čís. 15793.

Bylo-li při propachtování pozemků ujednáno, že v případě úmrtí propachtovatele za pachtovní doby mají býti předmětem pachtu ještě další pozemky a že veškeré ovoce z pozemků, jež dosud podle pachtovní smlouvy náležely propachtovateli, připadne pachtýři, aniž by se pachtovné zvýšilo, jde o jednotnou pachtovní smlouvu, jejíž rozsah co do předmětu pachtu byl závislý na úmrtí propachtovatelově, a nejde co do užívání dalších pozemků o darování na případ smrti nebo o darování bez skutečného odevzdání, vyžadující formy notářského spisu.
Pokud nelze takové smlouvě odporovati pro zkrácení přes polovinu ceny.
(Rozh. ze dne 4. února 1937, Rv I 217/35.) Žalobce sjednal se zůstavitelem pachtovní smlouvu, podle níž zpachtoval od něho asi 14 korců pole na dobu 12 let za roční pachtovné, rovnající se průměrné ceně 80 kg žita a ječmene v měsících srpnu, září a říjnu předešlého roku, při čemž ovoce sklizené na propachtovaných pozemcích mělo náležeti pro pachtovateli, jenž měl hradili i veškeré daně a dávky; kdyby však propachtovatel umřel za pachtovní doby, mělo také pole i se zahradou u domu bytí předmětem pachtu a veškeré ovoce připadnouti pachtýři, aniž by se pachtovné zvýšilo. Po smrti propachtovatelově podal pachtýř na pozůstalost po něm žalobu na zajištění, že pachtovní smlouva, sjednaná se zůstavitelem, se týká i oněch dalších pozemků (pole i se zahradou u domu). Proti žalobě namítla žalovaná pozůstalost mimo jiné i zkrácení přes polovinu ceny, domáhajíc se zrušení oné smlouvy. Nižší soudy žalobu zamítly, uznavše námitku zkrácení přes polovinu ceny za odůvodněnou.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Nelze souhlasili s názorem žalované, k němuž se přiklonil i soud první stolice, že přenechání pole u domu se zahradou i s ovocem na všech pozemcích bez zvýšení pachtovného je darováním na případ smrti, jež pro nedostatek náležitostí posledního pořízení bylo neplatné (§ 956 obč. zák.); rovněž nejde o darování bez skutečného odevzdání, jež by k platnosti vyžadovalo zřízení notářského spisu podle § 1, písm. dl), zákona ze dne 25. července 1871, č. 76 ř. z. Jde tu naopak o jednotnou pachtovní smlouvu, jejímž předmětem bylo 14 korců pole a též pole se zahradou u domu, jenže plný rozsah této smlouvy byl učiněn závislým na podmínce úmrtí propachtovatele. Také výše pachtovného byla již předem a jednotně stanovena. Nižší soudy uznaly souhlasně, že žalovaná byla oprávněna domáhati se zrušení řečené pachtovní smlouvy, ježto žalovaná nedostává ani polovinu toho, co žalobci poskytuje (§ 934 obč. zák.), a žalobce nepoužil práva mu vyhrazeného zachovati smlouvu v platnosti tím, že nahradí rozdíl až do výše obecné hodnoty. Jest však přisvědčiti právnímu názoru žalobcovu, že v tomto případě námitka zkrácení přes polovici obecné hodnoty podle § 935 obč. zák. byla neprávem vznesena. Úplata, kterou propachtovatel má obdržeti, byla smluvena tak, že se rovná průměrné ceně za 80 kg žita a ječmene předešlého roku. Za první pachtovní dobu zjistily nižší soudy správně, že průměrná cena za 100 kg žita činila v roce 1933 75 Kč 86 h, za 100 kg ječmene 84 Kč 50 h, takže průměr z obou druhů obilí činil 80 Kč 18 h za 100 kg anebo 64 Kč 14 za 80 kg; kolik pachtovné, vypočtené podle uvedených směrnic, bude činiti za další období, nelze předem vůbec říci, poněvadž závisí na výši obilních cen. Podle posudku znalcova mohl propachtovatel za předpokladu, že bude hraditi sám daně a dávky a že mu připadne všechno ovoce, žádati 130 Kč pachtovného za korec; jest však docela nejisto, zdali by propachtovatel také v příštích letech mohl dosíci pachtovného ve výši znalcem) předpokládaného. Rovněž nezáleží na tom, kolik činí hodnota ovoce vůbec, nýbrž zač je lze pachtýři přenechali, při čemž i jiné skutečnosti, jako hospodářské poměry, možnost neúrody a pod., padají na váhu. Z toho však plyne, že jak pachtýř, tak i propachtovatel převzali určité risiko, což na výši smluveného pachtovného mohlo míti podstatný vliv. K tomu přistupuje ještě to, že žalobce tvrdil, že propachtovateli byla pravá hodnota propachtovaných pozemků známa a že jednal z uznalosti vůči žalobci. Uváží-li se, že oba smluvníci byli rolníky, u nichž lze předpokládati, že jim hospodářské poměry, ceny zemědělských výrobků, hodnota a výnosnost jejich hospodářství a obvyklé pachtovné byly známy, a hledí-li se dále k tomu, že podle celého sousedského poměru zůstavitel zřejmě žalobci přál, nutno se podle osobních poměrů domnívati, že strany chtěly uzavříti smíšenou smlouvu ve smyslu § 935 obč. zák., pročež jí nelze odporovali námitkou zkrácení přes polovici obecné hodnoty.

Citace:

Čís. 15793. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 133-135.