Čís. 3128.

Byl-li pachatel (§ 183 tr. zák.) — třebas věděl, že na účtě, s nímž bylo současně zasláno zboží, je vyznačena výhrada práva vlastnického — toho mínění, že výhrada je neplatná, poněvadž musí býti umluvena oběma stranami předem, jde po případě o skutkový omyl (v příčině předpisů práva civilního).
(Rozh. ze dne 24. března 1928, Zm I 35/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 3. prosince 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Dovozujíc, že nejde v případě stěžovatelově o žádný trestný čin, nýbrž o poměr civilněprávní, uplatňuje zmateční Stížnost jediný důvod zmatečnosti číselně podle čís. 10., věcně a správně podle čís. 9. a) § 281 tr. ř. Napadený rozsudek zjišťuje, že stěžovatel objednal u firmy B. různé nářadí, že firma žádala zaplacení předem a že, když obžalovaný tak neučinil, poslala mu sice zboží, avšak z opatrnosti si vyhradila vlastnické právo až do úplného zaplacení. Rozsudek vyslovuje dále, že, ježto obžalovaný proti výhradě nic nenamítal, výhradu tu uznal a schválil. Po subjektivní stránce praví se v rozsudku, že, věděl-li obžalovaný o smluvené výhradě práva vlastnického a přes to svěřené mu nářadí prodal, aniž je firmě zaplatil, musil si býti vědom, že jedná protiprávně, ježto disponuje vlastnicky se svěřenou věcí. Naproti tomu uplatňuje zmateční stížnost v podstatě a vývody její mají oporu v obhajobě obžalovaného, obsažené zejména v jeho podání, že obžalovaný není trestně zodpovědným, jelikož se nepovažoval výhradou práva vlastnického za vázána z toho důvodu, že byla firmou stanovena jednostranně bez předchozího souhlasu obžalovaného. Touto námitkou uplatňuje zmateční stížnost omyl obžalovaného ve příčině ustanovení práva civilního a nelze jí upříti oprávnění. Neboť, byl-li obžalovaný — i když věděl o tom, že na účtě, s nímž současně bylo zasláno zboží, je vyznačena výhrada práva vlastnického, — toho mínění, že taková výhrada je neplatná, poněvadž musí býti umluvena oběma stranami předem, pojímal snad věc nesprávně s hlediska norem práva civilního; můžeť opomenuté pozastavení fakturní doložky o výhradě práva vlastnického po případě stačiti, by se zboží stalo zbožím komisionářským, lze-li ve spojení s jinými počiny příjemce faktury v mlčení spatřovati konkludentní čin, poukazující na souhlas s onou doložkou (čl. 360 a násl. obch. zák. — srovn. sb. n. s. čís. 2764). Šlo by proto u obžalovaného po případě o omyl v příčině předpisů práva civilního, jenž také omlouvá, ježto jej podle zákona (§§ 2 e) a 3 tr. zák.) a ustálené judikatury dlužno na roveň klásti omylu skutkovému. Nalézal-li se tudíž obžalovaný skutečně v takovém omylu, nebylo by lze ho uznati vinným pro nedostatek subjektivní viny a byl by právně pochybeným předpoklad nalézacího soudu, že si byl obžalovaný vědom protiprávnosti svého jednání. Jelikož se však nalézací soud neobíral onou obhajobou obžalovaného, omyl obžalovaného řádně ani nezjistil ani nevyloučil, bylo, ježto nelze pro nedostatek skutkových zjištění po této stránce rozhodnouti ihned ve věci samé, zmateční stížnosti vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 3128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 245-246.