Č. 7484.

Samospráva obecní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní (Slovensko):* Župní úřad není oprávněn zrušiti z moci úřední usnesení zastupitelstva města Bratislavy, jímž bylo propuštěnému zaměstnanci přiznáno odbytné, na něž dle městského statutu neměl propuštěný zaměstnanec nároku.
(Nález ze dne 20. října 1928 č. 27121.)
Věc: Dr. Vojtěch K. v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o odbytné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením rady města Bratislavy z 27. prosince 1919 byl st-l přijat do služeb města jako výpomocný diurnista. Rozhodnutím z 3. prosince 1923 nevyhovělo min. vnitra po rozumu § 15 vl. nař. z 23. listopadu 1922 čís. 335 Sb. žádosti, aby st-l byl potvrzen ve svém úřadu, poněvadž nevyhovuje podmínkám stanoveným v § 12 odst. 2. cit. vl. nař. Na základě tohoto rozhodnutí bylo usnesením rady města Bratislavy z 11. června 1926 vysloveno, že se st-l dnem 30. června 1926 sprošťuje služby a že ohledně event. pensijního zaopatření bude učiněno potřebné opatření. Před tím dne 9. června 1926 podal st-l městské radě v Bratislavě žádost, aby byl ze služeb města propuštěn ve smyslu zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. a aby mu, poněvadž od roku 1920 nepřetržitě koná práci konceptní, bylo povoleno ve smyslu § 9 cit. zák. odbytné, a to sedminásobkem úplného měsíčního platu, po případě kdyby se zák. čís. 286/24 na st-le nevztahoval, aby dle něho bylo postupováno analogicky.
Usnesením zastupitelského sboru města Bratislavy z 18. června 1926 bylo pak rozhodnuto, že se st-l dnem vydání tohoto usnesení propouští z městské služby a že povoluje se mu odbytné ve výši 8759'80 Kč, což odpovídá jeho sedmiměsíčnímu požitku. V důvodech bylo uvedeno, že se sice na st-le jako výpomocnou sílu předpis § 9 zák. č. 286/24 nevztahuje, že však přes to se mu z důvodů uznanlivosti povoluje odbytné podle analogie § 9 cit. zák.
Usnesení toto bylo předloženo ke schválení župnímu úřadu v Bratislavě, jenž přezkoumávaje věc na základě zák. č. 126/20 nař. rozhodnutím odepřel usnesení zastupitelského sboru schváliti z důvodu, že st-l jako výpomocný diurnista dle platných pravidel města Bratislavy nemá nároku na odbytné.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí namítá, že proti usnesení zastupitelského sboru, jímž st-li bylo přiznáno odbytné, nebylo podáno odvolání, a nebyl proto žal. úřad oprávněn usnesení to zrušiti, nemaje k tomu práva ani ze své moci úřední, poněvadž usnesení zastupitelského sboru nevyžadovalo ke své platnosti schválení župního úřadu.
O této námitce bylo uvažováno takto:
Rada města Bratislavy, předkládajíc usnesení zastupitelského sboru žal. úřadu ke schválení, nedovolala se pro tento postup žádného před- pisu. Ani žal. úřad, ruše usnesení zastupitelského sboru, neopírá svoji kompetenci o určitý právní předpis, nýbrž praví všeobecně, že přezkoumává věc na základě zák. č. 126/1920. V odv. spise, odpovídaje na shora uvedenou námitku stížnosti, uvádí, žal. úřad, že st-l neměl jako provisorní diurnista dle pens. statutu města Bratislavy nároku na odbytné, a bylo-li mu odbytné přes to přiznáno, že bylo k tomu třeba schválení župního úřadu, který jako nástupce komitátu dle ustanovení § 6 zák. č. 126/20 a za použití § 27 zák. čl. XXVI:1896 je k tomu příslušný.
Pokud předem jde o právní předpisy, jichž se tu žal. úřad dovolává, neplyne z nich nic, co by mohlo založiti kompetenci žal. úřadu k nař. opatření. Neboť v § 6 zák. č. 126/20 se praví pouze, že župní úřady vykonávají na Slov. a Podk. Rusi tu působnost, která podle platných předpisů příslušela komitátům, jejich orgánům a správním výborům, aniž jest tu kladně zodpověděna otázka, zda působnost ta vztahovala se i na opatření dnes naříkané, o níž bude později uvažováno, takže z pouhého znění cit. § 6 nelze pro kompetenci žal. úřadu k nař. opatření vůbec nic vytěžiti. Právě tak jest tomu i s §em 27 zák. čl. XXVI:1896, jenž stanoví, že řízení před ss-em má místo proti takovému usnesení munic. výboru, (na jehož místo nastoupil dle cit. § 6 zák. č. 126/20 župní úřad), jímž učiněno bylo opatření ve věci požitků, zaopatření a příspěvků (výslužné, odbytné, příspěvek vdovský, příspěvek na vychování, příspěvek na pohřeb) obecního (obv.) notáře a jiných zaměstnanců obce nebo města s reg. magistrátem a jejich příslušníků, pokud je spornou otázka, zda zaměstnanec, pokud se týče jeho příslušníci, mají oprávněný nárok na zaopatření nebo na příspěvek, nebo jaká suma jim přísluší z titulu vzatého za základ.
Jest jasno, že tímto ustanovením měla býti vyřešena pouze otázka, proti kterým rozhodnutím munic. výboru (župního úřadu) jest přípustná stížnost na uh. ss, pokud se týče, která rozhodnutí munic, výboru jest pokládati za konečná, tak aby proti nim bylo lze nastupovati stížností ke ss, naprosto však není jím řečeno, že ve věcech, o nichž je tu řeč, jest munic. výbor oprávněn zakročovati z moci úřední, pokud se týče, že usnesení ob. resp. měst. zastupitelských sborů ve věci požitků, zaopatření nebo příspěvků jejich zaměstnanců vyžaduje ke své platnosti schválení munic. výboru (žup. úřadu).
Otázka, která usnesení měst. zastupitelského sboru vyžadují ke své platnosti schválení dohlédacího úřadů, jest normována pro území, na němž platí právo uherské, ustanovením zák. čl. XXII/1886 a zákonem o úpravě fin. hospodářství obcí z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. Avšak ani v prvém (§ 24 zák. čl. XXII/86) ani v druhém (§ 23 zák. č. 329/21) zákoně není positivního ustanovení, že by usnesení oné povahy, o jakou tu jde, že totiž propuštěnému úředníku přiznává se odbytné, vyžadovala ke své platnosti či účinnosti schválení dohlédacího úřadu. Pokud pak jde o § 26 zák. čl. XXII/86, nelze ani o toto ustanovení opříti kompetenci župního úřadu, neboť věc, jež je předmětem sporu, nelze uznati za takovou, kde by zájem správy nebo veřejná bezpečnost uvedený zákrok odůvodňovaly. Mimo cit. předpisy není pak v právním řádu čsl. ani jiné normy, z níž by opak mohl býti dovozován. Ale pak bylo by lze žal. úřadu, jenž ovšem jest nad městem s reg. magistrátem dohlédacím úřadem s mocí dozorčí, přiznati z této jeho moci právo zrušiti usnesení měst. zastupitelského sboru pouze tenkráte, kdyby šlo o usnesení zmatečné, to jest o usnesení, jímž by měst. zastupitelstvo překročilo obor své působnosti neboj přivodilo stav, příčící se normám, jež mají povahu juris cogentis. Nic takového není však v přítomném případě. Není tu ani překročení oboru působnosti měst. zastupitelského sboru, když úprava požitků měst. zaměstnanců, a tudíž i úprava odbytného propuštěných zaměstnanců jest věcí města jakožto zaměstnavatele, a nebyl ani usnesením, jež žal. úřad zrušil, přivoděn stav, příčící se normám, majícím povahu juris cogentis, neboť normy, dle nichž sluší řešiti otázku, zda propuštění zaměstnanci města Bratislavy mají nárok na odbytné, totiž měst. statuty, mají jen povahu norem juris dispositivi, takže by, i kdyby ve statutech těch, čehož však žal. úřad ani netvrdí, byl obsažen výslovný zákaz poskytovati propuštěným zaměstnancům odbytné, pokud na ně statuty nedávají přímo nároku, bylo usnesení měst. zastupitelského sboru zákazu tomu příčící stiženo sice nezákonitostí, nikoli však zmatečností.
Nebyl proto žal. úřad, když usnesení měst. zastupitelského sboru ani nepodléhalo jeho schválení ani nebylo aktem zmatečným, oprávněn — když, jak jest nesporno, nebylo proti němu podáno odvolání — usnesení to zrušovati, a učinil-li tak přece, dostal se svým postupem do rozporu s právním řadem.

Citace:

LUKÁŠ, Josef. Nynější organisace nemocenského pojištění. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 9, s. 297-303.