Č. 7489.

Samospráva obecní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. * Ve sporu o tom, může-li obec na Slov. přeměniti veřejnoprávní slu- žební poměr svého zaměstnance na poměr smluvní, není župní úřad konečnou stolicí, nýbrž jde odvolání až k min. vnitra. — II. Obecní úředník není legitimován k odvolání (ke stížnosti na ss) ve sporu o to, má-li místo jím zastávané býti definitivně systemisováno.
(Nález ze dne 23. října 1928 č. 24738.)
Prejudikatura: Boh. A. 5734/26, 7294/28.
Věc: Antonín H. a Gustav G. v T. proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martinu o služební poměr.
Výrok: Stížnosti, pokud se týkají systemisace míst, zamítají se jako nepřípustné; nař. rozhodnutí, pokud jde o úpravu služ. poměru st-lů, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Zastupitelský sbor města Trenčína usnesl se po přeměně Trenčína z města s reg. magistrátem na velkou obec dne 28. a 30. března 1925 na novém organisačním statutu, v němž mimo jiná místa úřednická a zřízenecká bylo systemisováno místo měst. hospodáře s kvalifikací ve skupině E. Současně vyslovilo měst. zastupitelstvo, že měst. lesníka H. a měst. gazdu G. ponechává v dosavadním jejich služ. postavení i nadále ve smluvním poměru ve službách města, a že místo měst. hospodáře, systemisované v org. statutu, definitivně neobsadí, dokud jmenovaní budou ve službách města; toto své stanovisko odůvodnilo měst. zastupitelstvo tím, že obor působnosti obou uvedených zaměstnanců byl v org. statutu spojen v jediný obor tak zvaného hospodáře, na provedení této reformy však toho času nelze přistoupiti, poněvadž st-l G., zaměstnaný u města od převratu, nezavdal příčiny, aby byl zbaven svého chleba, nemohli by pro vysoký věk najíti jiného zaměstnání, nenabyl nároku na pensi a je zcela nemajetný, a město jej může ještě dobře zaměstnávati. Proto zastupitelský sbor ponechává dosavadní stav. Rovněž st-le H. nelze zbaviti služby, poněvadž je již 10 roků ve službě, nezavdal příčiny k propuštění a jest ho potřeba jako odborníka ke správě měst. lesů, jež budoucno zalesněním větší plochy se ještě zvětší, a bude st-l H. jen lesnickou agendou dostatečně zaměstnán.
Jmenovaní podali odvolání, v němž brojili proti tomu, že měst. zastupitelstvo nesystemisovalo v novém statutu místa jimi doposud zastávaná a že byli převzati pouze v poměru smluvním.
Usnesením okresního výboru trenčínského z 11. prosince 1925 byla odvolání tato zamítnuta, poněvadž systemisování nebo zrušení úřednických a zaměstnaneckých stanic patří výlučně do kompetence měst. zastupitelského sboru, a okr. výbor nemá možnosti na účet města systemisovati stanice, které zastupitelský sbor neuznal za potřebné, ježto by tím byl porušen zákon a autonomní právo obce, vyplývající z § 21 zák. čl. XXII:1886; org. a pens. statut města Trenčína, usnesený dne 30. března 1925 byl zároveň na základě ustanovení § 4 zák. č. 241/21 s určitými doplňky, které v dnešním sporu nepadají na váhu, schválen.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnostech nss uvážil: Stížnosti domáhají se především toho, aby byla uznána povinnost města Trenčína systemisovati ona místa, uvádějíce, že st-lé, kteří dosud je zastávali, mají nabytý nárok na to, aby místa ta i nadále byla jako místa systemisovaná zachována. V tomto bodě neuznal nss stížnosti za přípustné.
Vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb. bylo město Trenčín — doposud město s reg. magistrátem — přeměněno na velkou obec (§ 4). Dle § 21 a) zák. čl. XXII:1886 rozhoduje obec ve všech vnitřních záležitostech a usnáší se na statutech; dle § 24 d) patří do její pravomoci kreace nového a zrušení stávajícího místa. Nějakého ustanovení, které by zaměstnanci obecnímu dávalo právní nárok na to, aby určité místo služební bylo systemisováno, resp. aby místo jím zastávané jako místo systemisované bylo zachováno, cit. zák. článek nemá. Nárok takový neplyne však ani z povahy věci. Zaměstnanec může na základě svého služ. poměru míti arciť nárok na to, by tento služ. poměr jeho mimo případy všeobecně nebo v konkrétním případě stanovené nebyl zrušován, tedy nárok na zachování svého služebního poměru, nikoli však nárok na to, aby v organismu obecní služby zachován byl soubor funkcí, které na základě onoho služ. poměru zastává, jako zvláštní systemisované místo. Usnesení o systemisaci místa nebo zrušení místa systemisovaného může ovšem naříkáno býti poplatníky obce s hlediska vlivu usnesení takového na hospodářství obecní a tím nepřímo na jejich poplatnost, nikoli však zaměstnancem obce v této jeho vlastnosti, neboť právních zájmů zaměstnance obecního jako takového se usnesení takové nedotýká, kdyžtě existence služ. poměru jeho k obci na systemisaci místa jím zastávaného nutně závislá není.
Legitimaci Antonína H. v tomto směru nemohlo založiti ani rozhodnutí župního úřadu v Turč. Sv. Martině z 15 října 1923, neboť tímto rozhodnutím nebyl, pokud se jedná o zrušení usnesení měst. rady v Trenčíně stran zrušení stanice měst. lesníka, založen nějaký právní nárok pro st-le na zachování tohoto systemisovaného místa, nýbrž bylo pouze vysloveno, že město Trenčín jest vzhledem k předpisům lesního zákona povinno zaměstnávati horára s odbornou zkouškou; tímto výrokem byla tudíž založena pouze povinnost města Trenčína, na jejíž splnění může úřad naléhati. Avšak tím nedostalo se ještě st-li legitimace, aby i on bděl nad jejím zachováním a domáhal se toho, aby úřad stanovisko tehdy zastávané i v dnešním případě zastával, poněvadž st-l v této relaci, zda totiž město Trenčín má zaměstnávati in abstracto městského lesníka, v onom sporu nebyl stranou, a jen pro stranu určité rozhodnutí může nabýti právní moci.
Vzhledem k uvedenému bylo uznati námitky stížností, pokud brojí proti tomu, že nebyly systemisovány stanice městského lesníka a městského gazdy, pro nedostatek legitimace st-lů nepřípustnými.
Legitimace jest ovšem přiznati st-lům potud, pokud vznášejí námitky proti oné části nař. rozhodnutí, jíž bylo potvrzeno usnesení měst. zastupitelstva v Trenčíně, kterým bylo prohlášeno, že se st-lé ponechávají v dosavadním svém služ. postavení i nadále jen ve smluvním poměru, neboť zde vystupují st-lé na obranu svého dosavadního def. služ. poměru, jehož trvání nemusí býti vyloučeno již tím, že stanice st-li dosud zastávané nebyly systemisovány.
Maje jednati o stížnostech do této části nař. rozhodnutí, musil nss předem zkoumati, zda v pořadí stolic rozhodovaly úřady k tomu příslušné a zda přípustný pořad správních instancí byl vyčerpán.
Předmětem sporu byla otázka, zda obec Trenčín byla oprávněna změniti dosavadní def. služ. poměr st-lů jako veř. zaměstnanců v poměr smluvní.
V době, kdy usnesení města Trenčína z 30. března 1925 se stalo, byl Trenčín velkou obcí (arg. §§ 4 a 10 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb.). Podle uher. předpisů, platných v době před zavedením župního zřízení podle zák č. 126/1920 a zejména podle § 25 odst. 1 zák. čl. XXII/1886, mohlo se proti usnesením obce učiněným v jejích vlastních záležitostech veřejných a majetkových a vůbec proti všem usnesením, ohledně kterých zákon označuje municipální výbor jako II. stolici, podati odvolání k munic. výboru a odtud k min. vnitra. Předpisem § 27 zák. čl. XXVI:1896 označena byla pak za konečná taková — ale jen taková — usnesení munic. výboru ve věcech služ. platů, zaopatření nebo příspěvků zaměstnanců obecních, které se týkají otázky, zda zaměstnanec obecní, resp. příslušníci jeho rodiny mají nárok na zaopatření nebo příspěvek, nebo jaká částka jim z uplatněného právního titulu přísluší. O takovou otázku však v daném případě nejde, ježto na sporu jest otázka změny dosavadního služ. poměru st-lů v poměr smluvní.
Z uvedeného plyne, že před 1. lednem 1923 nebyly služnovské úřady na Slov. odvolací instancí v záležitostech změny služ. poměru obecních úředníků a zřízenců velkých a malých obcí. ježto pak dle § 6 zák. č. 126/1920 působnost dosavadních služn. úřadů přešla na nové okr. úřady, nemohla na okr. úřady přejíti působnost v záležitostech, ve kterých dosavadní služn. úřady žádné zákonné kompetence neměly, a nemohla tedy z tohoto důvodu na ně přejíti působnost ani v otázce, jež dnes jest na sporu.
Jde tedy ještě o to, zda působnost okr. úřadů, resp. okr. výborů v záležitosti, jež jest předmětem dnešních stížností, nebyla založena zákonem č. 126/20. Zákon tento jednaje o působnosti okr. výborů, stanoví v hlavě VII pro ně působnost: a) hospodářskou (78—91), b) pomocnou (§ 92), c) ve správním soudnictví (§ 93), d) poradní (§ 94). Již z tohoto výpočtu plyne, že okr. výboru v záležitosti, o jakou jde v dnešním sporu, zákonem č. 126/20 žádná kompetence přiznána nebyla. Také jiným předpisem nebyla okr. výborům, zřízeným podle zák. č. 126/1920 svěřena instanční kontrola nad obcemi vůbec nebo ve věcech obecních zaměstnanců zvlášť. Podle § 6 lit. b) zák. č. 126/20 přešla od 1. ledna 1923, kdy vstoupilo v život župní zřízení na Slov., působnost, která dříve příslušela komitátům a jejich orgánům, resp. správním výborům, na župní úřady.
Z předeslaných úvah podávají se tedy tyto závěry: 1. že okr. výbor v Trenčíně nebyl vůbec kompetentní, aby o odvolání st-lů z usnesení měst. zastupitelstva v Trenčíně ohledně přeměny jejich služ. poměru rozhodoval, nýbrž že k tomu byl příslušný župní úřad, 2. že rozhodnutí župního úřadu nebylo rozhodnutím konečným, ježto bylo přípustno odvolání k min. vnitra. (Srov. nál. Boh. A. 5734/26 a 7294/28). Ježto však žal. úřad rozhodnutí úřadu nepříslušného — a tedy rozhodnutí zmatečné — potvrdil, na místo, aby je jako nadřízený úřad správní odstranil a sám ve věci rozhodl, a ježto nad to žal. úřad označil svoje rozhodnutí za konečné, jest jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7489. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 160-164.