Č. 7466.

Živnostenské právo. — Řízení správní: I. * O rozkladu proti výroku dle § 17 cís. nař. z 29. srpna 1916 č. 278 ř. z., že tuzemská potřeba zápalek je tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena, je kompetentní rozhodnouti min. obch. jen ve shodě s min. fin. — II. * Tuzemská potřeba zápalek je ve smyslu § 17 cit. cís. nař. tuzemskou výrobou »přiměřeně« zásobena tehdy, když zásobování vyhovuje všem potřebám konsumu, tedy nejen kvantitativně, nýbrž i kvalitativně a co do ceny.
(Nález ze dne 11. října 1928 č. 27083.)
Věc: Firma Josef Ř. a syn v P. (adv. Dr. Jan Hochman z Prahy) proti ministerstvu obchodu (vrch. min, kom. Dr. Vojt. Vondráček) o koncesi pro výrobu zápalek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka zažádala za koncesi k živn. výrobě zápalek podle min. nař. z 24. května 1909 č. 81 ř. z. a zároveň o zjištění podle § 17 cís. nař. z 29. srpna 1916 č. 278 ř. z., že tuzemská potřeba zápalek není tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena. Zsp v Praze nevyhověla žádosti za udělení koncese k živn. výrobě zápalek s odůvodněním, že tuzemská spotřeba zápalek je tuzemským průmyslem zapalovadel dostatečně kryta a že není proto ve smyslu § 17 cís. nař. z 29. srpna 1916 č. 278 ř. z. přípustno nové závody k výrobě zápalek zřizovati nebo otvírati.
K tomu jest podotknouti, že sdělení o tom, že tuzemská potřeba je kryta, se dostalo zsp-é na její dotaz od min. obch. v dohodě s min. fin., že však v rozhodnutí zsp-é o tomto sdělení není zmínky.
V rekursu proti tomu podaném uplatňovala stěžující si firma mimo jiné, že zsp nebyla podle § 17 cís. nař. č. 278 z r. 1916 příslušná ke zjištění obsaženému v odůvodnění tohoto rozhodnutí, totiž, že tuzemská potřeba zápalek je tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena, nýbrž jedině min. obch. v dohodě s min. fin., a opětovala petit v žádosti o udělení koncese obsažený, aby tyto úřady o řečené otázce rozhodly.
Min. obchodu nař. rozhodnutím tomuto rekursu nevyhovělo z důvodu v odpor vzatého rozhodnutí. Zároveň vyslovilo k námitkám odvolání, že před výrokem min. obch. a fin. podle § 17 cís. nař. č. 278 ex 1916 není třeba konati zvláštní šetření o otázce přiměřeného zásobení tuzemské potřeby zápalek tuzemskou výrobou, a že při tomto zjištění se přihlíží jen k tomu, stačí-li tuzemská výroba kvantitativně k zásobení tuzemské potřeby zápalek, nikoli však také k tomu, zda toto zásobení je kvalitativně a co do ceny výrobků přiměřené.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
V nař. výnosu jest spatřovati tyto výroky: 1. Sdělení, že o otázce, je-li tuzemská potřeba zápalek tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena, vydalo výrok min. obch. ve shodě s min. fin. Teprve z tohoto výnosu dovídá se st-lka, kým byl výrok podle § 17 cís. nař. č. 278 ex 1916 vydán. Tak také i stěžující si firma sama výnos ten chápe. 2. Zamítnutí odvolání podaného proti odepření koncese dle min. nař. č. 81 z r. 1909. K tomuto výroku připojeno je odůvodnění, jímž se vyvracejí námitky v rekursu uplatňované ve příčině náležitostí výroku podle § 17 cit. cís. nařízení.
Pokud těmito momenty má být odůvodněno instanční rozhodnutí živn. úřadu o žádosti za udělení koncese k výrobě zápalek, je nař. rozhodnutí nezákonné. Min. obch. jako nejvyšší instance ve věcech živn. může k odůvodnění výroku, jímž se straně odepírá živn. koncese, potřebná pro živn. výrobu zápalek podle min. nař. z 24. května 1909 č. 81 ř. z., užíti jen předpisů živn. řádu a tohoto nařízení a podle nich věc posuzovati. Výrok podle § 17 cís. nař. č. 278/1916 jako předpoklad pro zřízení a otevření nového závodu na výrobu zápalek je zvláštní náležitost pro zahájení takové výroby, ležící mimo obor živn. práva. Kompetence učiniti tento výrok nepřísluší úřadům živnostenským, nýbrž min. obch. v dohodě s min. fin. Z toho je patrno, že min. obch. jako úřad živnostenský nemůže odepření koncese odůvodniti úvahami, jež s hlediska živn. práva nemohou býti uplatněny.
Pokud zmíněnými důvody reagovalo min. obch. na vývody rekursu o způsobu, kterak se má provésti zjištění dle § 17 cís. nař. č. 278/1916 a co má býti jeho předmětem, lze vývodům jeho rozuměti jen tak, že dotčené vývody rekursu pojímá jako rozklad proti výroku, který učinilo v dohodě s min. fin. podle § 17 cit. cís. nař., při čemž ovšem přezírá, že se st-lka teprve z nař. rozhodnutí dovídá, že řečená dvě ministerstva tento výrok již učinila a vydala. K vyřízení rozkladu však min. obch. samo kompetentní není, nýbrž jen v dohodě s min. fin. Že by se bylo min. fin. vyslovilo o rozkladu vůbec a v tom smyslu, jak jej min. obch. v nař. rozhodnutí vyřizuje, není ze spisů patrno. Dlužno za to míti, že k dohodě těchto dvou min. o vyřízení rozkladu nedošlo a že o tuto dohodu vůbec ani jednáno nebylo.
Zbývá jen zabývati se nař. rozhodnutím, pokud jím bylo st-lce sděleno, že min. obch. v dohodě s min. fin. již provedlo zjištění dle § 17 cit. cís. nař.
Tomuto zjištění vytýká stížnost jednak vady řízení, ježto zjištění se stalo bez vyšetření konkrétních skutečností o tom, je-li tuzemská potřeba zápalek tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena, jednak nezákonnost, ježto v rozhodnutí se zjišťuje, že tato potřeba je »dostatečně kryta«, kdežto podle § 17 cís. nař. dlužno určiti, je-li tato potřeba »přiměřeně zásobena«. K tomu dlužno podotknouti, že autentický text tohoto cís. nař. jako právní normy uveřejněné v říšském zákonníku, je německý (§ 2 zák. z 10. června 1869 č. 113 ř. z.), kdežto ostatní texty, tedy i text český, jsou pouhé úřední překlady. Pro výklad právní normy je rozhodným pouze autentický text, kdežto k pouhému úřednímu překladu autentického textu právní normy přihlížeti nelze. V německém textu užívá se obratu »entsprechend versorgt«. Podle významu těchto slov jest posouditi, které skutečnosti sluší zjistiti, aby bylo lze určiti, je-li tuzemská potřeba zápalek tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena.
Pojmy »dostatečně kryta« a »přiměřeně zásobena« nejsou totožné. Podle prvého pojmu záleželo by pouze na tom, zda tuzemská výroba kvantitativně stačí, aby tuzemskou potřebu zápalek uspokojila. O přiměřeném zásobení této potřeby tuzemským průmyslem lze však mluviti, když zásobování je v úměrném poměru ke všem potřebám konsumu, tedy když jim vyhovuje nejen kvantitativně, nýbrž i kvalitně a co do ceny. Min. obch. a fin., vycházejíce z mylného názoru, že předmětem zjištění dle § 17 cís. nař. č. 278/1916 jest jen zjištění, zdali tuzemská potřeba je po stránce kvantitativní kryta, nezabývala se dalšími skuteč- nostmi, majícími význam pro posouzení, zda tuzemská potřeba zápalek je tuzemskou výrobou také po stránce kvality a ceny přiměřeně zásobena a neprovedla šetření v tomto směru potřebná. Ze všech těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7466. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 112-115.