Č. 7656.

Váleční poškozenci: * Vdově, která vstoupila v sňatek manželský s invalidou teprve po události, zakládající pro něho nárok na důchod invalidní, přísluší nárok na důchod vdovský dle § 14 zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb. jen tehdy, jsou-li dány společně všechny podmínky v paragrafu tom pod a)—c) uvedené.
(Nález ze dne 22. prosince 1928 č. 34.088.)
Věc: Františka S. v S. (adv. Dr. F. X. Teyrovský z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o důchod vdovský.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 9. prosince 1926 nepřiznal zem. úřad pro péči o vál. poškozence v Čechách Františce S. důchod vdovský od 1. dubna 1926. —
Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče stížnost do hořejšího výměru. —
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad odepřel st-lce důchod vdovský s hlediska prvého odstavce § 14 zák. o požitcích vál. poškozenců č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22, vycházeje z právního názoru, že tohoto předpisu zákonného možno použiti pouze tenkráte, jsou-li splněny všechny tři předpoklady v cit. předpisu pod lit. a), b) a c) vytčené. V tomto směru pak zjišťuje, že manžel st-lčin v době uzavření sňatku se st-lkou nebyl neschopným k výdělku aspoň 80% (lit. a) cit. ustanovení).
St-lka brojí především proti právnímu stanovisku žal. úřadu, že přiznání důchodu dle 1. odstavce § 14 předpokládá nutně, aby byly dány všechny tři podmínky pod lit. a) až c) uvedené. Míní, že názor tento je protizákonný, poněvadž z úvodní textace »přísluší i vdově« a ze spojky »a« mezi odstavcem b) a c) prý vysvítá, že podmínka pod lit. c) vytčená musí býti splněna spolu buď s podmínkou pod lit. a) nebo s podmínkou pod lit. b) vytčenou. Mimo to žádá stížnost, aby předpis § 14 byl vykládán extensivně. Výtky ty jsou však mylné.
Ustanovení § 14 jest výjimkou ze zásady stanovené v § 13, že předpokladem nároku na důchod vdovský jest mimo jiné, aby sňatek manželský byl uzavřen před vznikem události zakládající nárok na důchod invalidní. Z toho plyne, že nelze předpisu § 14 jako výjimečného vykládati extensivně. Avšak i slovný výklad § 14 mluví proti stanovisku stížnosti. Slovy »přísluší i vdově« chtěl zákon zřejmě naznačiti, že přiznati dlužno důchod vdovský také vdově, která uzavřela sňatek manželský později než nastala událost zakládající nárok manželův na důchod invalidní (§ 13), ale jen za podmínek v § 14 zvláště stanovených. Podmínky tyto jsou pak v tomto předpise pod lit. a), b) a c) stanoveny konjunktivně, jak jasně vyplývá z interpunkce (čárky) mezi lit. a) a b) a ze spojky »a« mezi lit. b) a c). Názor stížnosti by mohl obstáti jen tenkráte, kdyby zákon byl vsunul mezi věty pod lit. a) a b) uvedené slůvko nebo, aby tím naznačil disjunktivní povahu podmínek pod lit. a) a b) vytčených. Právě textace volená zákonem jasně svědčí správ- nosti právního názoru zaujatého žal. úřadem a majícího oporu i v prov. vl. nař. č. 363/22, které v § 14 v prvém odstavci výslovně uvádí, že, má-li se použiti výjimečného ustanovení § 14 odst. 1 zák., jest třeba, by byly splněny všecky tři podmínky, které zákon požaduje.
Není proto nezákonným, vyslovil-li žal. úřad v nař. rozhodnutí nutnost splnění všech předpokladů pod lit. a), b) a c) vytčených.

Citace:

č. 7656. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 523-524.