Č. 7553.

Zaměstnanci veřejní: Podle zák. z 19. května 1868 č. 44 ř. z. má přednosta osp-é nárok na byt naturální (nikoliv služební) anebo na bytový ekvivalent.
(Nález ze dne 14. listopadu 1928 č. 16787/26.)
Věc: Leo H. v K. proti ministerstvu vnitra o bytový ekvivalent.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl dekretem místodržitelství v Praze z 18. ledna 1919 pověřen správou osp-é v K. a vyzván, aby dne 25. ledna 1919 převzal úřad v K. — Dekretem zsp-é ze 17. února 1920 bylo st-li k jeho přihlášce z 25. září 1919 připočteno na základě zák. č. 457/19 5 půlletí pro postup do vyšších služ. požitků, v důsledku čehož postoupil dnem 1. října 1918 do 2. stupnice platové VIII. hodn. třídy s akt. přídavkem ročních 1104 Kč, a poněvadž dnem 1. února 1919 byl přeložen k osp-é v K., počínajíc tímto dnem s akt. přídavkem ročně 345 Kč a příbytečným ročně 800 Kč. Dále bylo týmž dekretem vysloveno, že na základě zák. č. 541/19 postupuje dnem 1. září 1919 do 1. stupnice platové VII. hodn. třídy s místním přídavkem ročních 1284 Kč a s příbytečným ročních 800 Kč. Zároveň poukázán příslušný drah. přídavek. — Dekretem zsp-é v Praze ze 3. června 1920 změněn byl dekret ze 17. února 1920, pokud se místního přídavku týče, v ten rozum, že st-li přiznán ve smyslu výn. min. vnitra z 10. března 1920 místní přídavek počínajíc 1. září 1919 až na další ročních 2276 Kč, t. j. plný místní přídavek příslušející jeho hodn. třídě a stupni platovému, v době od 1. září 1919 až na další ročních 2556 Kč zmenšený o poloviční akt. přídavek stanovený zákonem z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z., ročních 280 Kč.
Podáním ze 4. března 1920 žádal st-l, aby dodatečně bylo bernímu úřadu v K. nařízeno, aby mu od 1. září 1919 dodatečně vyplatil příbytečné, podotýkaje, že dekretem ze 17. února 1920 bylo mu přiznáno příbytečné ročních 800 Kč, příbytečné bylo mu vypláceno až do 31. srpna 1919, kdežto od 1. září 1919 se mu nevyplácí a v platebním poukaze řízeném na berní úřad opětně nebylo tomuto úřadu vyplacení příbytečného nařízeno.
Výnosem zsp-é z 20. července 1920 bylo bernímu úřadu v K. uloženo, aby st-li vyplácel, počínajíc dnem 1. února 1919 až na další, příbytečné ročních 800 Kč, při čemž podotknuto, že dřívější poukazy, pokud se příbytečného týče, pozbývají platnosti. Výnos tento byl dán st-li »k jeho žádosti ze 4. března 1920 č. 131 na vědomí.«
Při revisi bytového ekvivalentu pro rozpočet bylo zjištěno, že st-l požívá bytového ekvivalentu 800 Kč, ač má naturální byt, věnovaný obcí státu k bezplatnému užívání. Na dotaz zsp-é z 19. května 1925, od kdy st-l používá naturálního bytu, oznámil st-l 20. května 1925, že naturálního bytu používá asi od 1. března 1919, poněvadž v únoru tam ještě bydlil jeho předchůdce.
Po té vydalo zsp rozhodnutí z 23. června 1925 tohoto znění: »Dům čp. ... v K. věnován jest obcí dle notářské smlouvy ze 3. listopadu 1913 k bezplatnému užívání státu pro úřadovny osp-é s berním referátem a pro bezplatný byt přednosty osp-é a jejího zřízence. Jde tedy o byt naturální a dočasnému uživateli jeho nenáleží bytový evkivalent. Při revisi bytového ekvivalentu bylo však zjištěno, že Leo H. požíval bytového ekvivalentu ročních 800 Kč v měsíčních předem splatných částkách a to od 1. února 1919 do 30. června 1925. Leo H-ovi byla za tuto dobu omylem poukázána a vyplacena na příbytečném částka (800/12 Kč × 6 + 800 × 5) =5133 Kč 30 h. Zsp činí v důsledku toho opatření, aby další výplata příbytečného byla dnem 30. června 1925 zastavena a shora uvedený přeplatek počínajíc dnem l. července 1925 srážen z běžných požitků v 52 měsíčních po sobě jdoucích lhůtách a to 1. až 51. splátka á 100 Kč, splátka 52. v částce 33,30 Kč.« — — — — — Min. vnitra zamítlo nař. rozhodnutím st-lovo odvolání z těchto důvodů: »Jest nesporno, že H. po celou naznačenou dobu požíval bytového ekvivalentu neoprávněně, jelikož mu min. vnitra, — jako úřad k povolení výhody této jedině příslušný — ekvivalent takový nepřiznalo a nemohl mu tudíž ani dekretem zsp-é ze 17. února 1920, jenž týká se zcela jiné záležitosti (propočítání vál. let), ani pokladničním poukazem účetního oddělení z 20. července 1920 vzniknouti právní nárok na požitek bytového ekvivalentu a to tím méně, jelikož dle dodatku k zák. z 19. května 1868 č. 44 ř. z., přísluší okr. hejtmanovi naturální (nikdy ne služební) byt a teprve v tom případě, když by takového nebylo, požitek bytového ekvivalentu odpovídajícího místním poměrům. Jak z určitého znění tohoto zákonného ustanovení a z povahy věci plyne, vylučuje používání jedné z těchto výhod současné používání výhody druhé a skutečnost, že se přednosta politického úřadu do naturálního bytu nastěhoval, involvuje ex lege eo ipso ztrátu event. přiznaného bytového ekvivalentu. — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí vznesené uvážil nss toto:
Pokud se týče doby minulé, vyslovil žal. úřad napadeným rozhodnutím, že st-l požíval bytového ekvivalentu neoprávněně jednak proto, že zsp nebyla úřadem k tomu kompetentním, a jednak z důvodu, že právní nárok takový nemohl mu vzniknouti ani z dekretu ze 17. února 1920, jenž týká se zcela jiné záležitosti, ani z výměru z 20. července 1920, jenž je pokladničním poukazem účetního oddělení zsp-é.
St-l brojí proti tomuto výroku toliko námitkou, že tu jde o nabyté právo na základě pravoplatných aktů správních v této věci vydaných, nedotýkaje se hlavního důvodu — kompetence — ani slovem. — Neobsahuje-li však stížnost stížných bodů po rozumu § 18 zák. o ss proti tomuto hlavnímu důvodu nař. rozhodnutí ve příčině kompetence — a takového konkretisovaného stížného bodu nelze viděti v povšechné námitce shora zmíněné, — nemůže nss přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí po této stránce a zůstává potom rozhodnutí vždy o tento prvý důvod opřeno, tak že odpadá potřeba zabývati se st-lovou námitkou čelící proti napadenému výroku v ostatním směru. Neboť i kdyby svrchu uvedený názor stížnosti byl správný, nemohla by stížnost dojíti cíle, jejž sleduje, aby totiž tato část rozhodnutí byla zrušena, ježto i potom zůstala by, jak již dovoženo, opřena o důvod prvý — nepopřený. I jest stížnost ve směru tom bezdůvodná.
Stejně bezdůvodná je však stížnost, pokud st-l tvrdí, že mu přísluší nárok na příbytečné i po době následující rozhodnutí zsp-é z 23. června 1925. V té příčině je pro posouzení daného sporu směrodatné ustanovení dodatku k zák. z 19. května 1868 č. 44 ř. z., týkajícímu se zřízení polit, správních úřadů, dle jehož V. odd. (bytové požitky), c) náleží okr. hejtmanovi naturální byt v úřední budově, a není-li takového, bytné odpovídající místním poměrům.
Tímto specielním předpisem je vytčen charakter bytu okr. hejtmana a to jako bytu naturálního. I nebylo třeba rozhodovati o tom, zda byt okr. hejtmana v K. je bytem naturálním, či služebním. Rovněž nebylo třeba zvláštní systemisace tohoto bytu jako bytu naturálního, ježto byl zřízen zároveň s aktivováním osp-é v K. v roce 1913 a obec věnovala dle smlouvy z 12. listopadu 1913 bezplatně státu k užívání potřebné místnosti pro dotyčný úřad i pro zmíněný byt.
Na charakteru bytu nic nemění okolnost, zda je poskytován okr. hejtmanu v budově státní, či zda takový byt k tomuto účelu byl najat v jiné budově veřejné nebo soukromé nebo zda, jako v daném případě, obec věnovala státu bezplatně potřebné místnosti v budově obecní pro takový byt.
Na tomto zákonném specielním ustanovení nemůže nic měniti pouhý výnos min. vnitra z 13. června 1900, stanovící zásady pro postup při přidělování bytů úředníkům v erárních nebo jim na roveň postavených budovách, takže není ani třeba zabývati se otázkou, zda výnos ten vůbec nějak se dotýká zákonného ustanovení shora citovaného.
Z tohoto zákonného ustanovení naopak jasně plyne, že okr. hejtman, který užívá bytu naturálního, nemůže zároveň požívati též příbytečného (bytového ekvivalentu), neboť podle jasného předpisu jedno vylučuje druhé.
Že st-l takového bytu používá asi od 1. března 1919, doznal sám ve zprávě z 20. května 1925, a nepopírá ani ve stížnosti, tvrdí jen ve stížnosti naproti cit. zprávě, že tu jde o byt služební. Že byt st-lův není bytem služebním, nýbrž naturálním, bylo dovozeno předcházejícími úvahami.
Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí, pokud jím byla další výplata bytového ekvivalentu zastavena, jest zcela ve shodě se zákonem, i bylo ve směru tom stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou. — — — —

Citace:

č. 7553. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 302-305.