Č. 7462.

Školství:* Obratem »v mezích této vzdálenosti« v § 2 zák. o zřiz. škol z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. nelze rozuměti vzdálenost větší čtyř kilometrů.
(Nález ze dne 9. října 1928 č. 26854.)
Věc: Místní školní rada a obec v B. (adv. Dr. Vikt. Říha z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran zřízení školní expositury v P.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vynesením z 11. října 1913 povolila zšr v Praze, opírajíc se o usnesení česk. odboru ze 7. října 1913, aby se pro školou povinné dítky z P. zřídila jednotřídní celoroční expositura jakožto část mateřské školy v B., pokud se týče ustanovila ve smyslu § 2 zák. z 19. února 1870, č. 22 z. z., aby jedna z učitelských osob při škole b-ské po celý rok vyučovala v P., v důsledku čehož by se — jak si zv vyhradil — počet sil učitelských při škole b-ské (včetně expositury v P.) nezvětšil. Při tom přihlíženo k tomu, že splněna jest podmínka § 2 cit. zák. a uloženo ošr-ě v Chotěboři, aby učinila ve příčině otevření expositury vhodné opatření. Odvolání obce B. a mšr-y v B. nevyhovělo býv. min. vyuč. rozhodnutím z 15. prosince 1913 a to z důvodů uvedených ve vynesení v odpor vzatém. Stížnost podaná k býv. ss byla nálezem z 28. listopadu 1914 č. 11702 zamítnuta jako bezdůvodná. Když obecní zastupitelstvo v P. podáním z 8. dubna 1923 žádalo, aby uvedená expositura byla dnem 1. září 1923 otevřena, ošv v Chotěboři však oznámil, že kratší spojovací cesta mezi B. a P. je dobře upravena a že proto odpadá důvod pro otevření expositury té, nařídila zšr výnosem ze 4. července 1923 a ze 14. března 1924, aby provedeno bylo nové komisi, řízení ve smyslu § 7 shora cit. zák. a aby při něm byl zejména nestranně dle skutečnosti zjištěn ráz spojovacích cest mezi P. a B.
Na základě výsledku tohoto nového šetření vydala zšr rozhodnutí z 15. června 1925 tohoto znění: »Přihlížejíce k vyšetřeným poměrům při novém komis. šetření dne 23. srpna 1924 povolujeme, aby celoroční jednotřídní expositura obecné školy b-ské v P. zřízená výnosem z 11. října 1913 byla dnem 1. září 1925 otevřena. Jsouť ve smyslu ustanovení § 2 cit. zák. místní okolnosti v mezích vzdálenosti 4 km takové, že vždy po jistém čase bývá velmi obtížná cesta ke škole. Buď dbáno podmínky vyslovené již při zřízení expositury, aby jedna z učitelských sil školy b-ské po celý rok vyučovala v P.«
Odvolání obce a mšr-y v B. zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí zšr-y, při čemž podotklo, že žádná z námitek v odvolání uplatňovaných nemohla býti uznána důvodnou, resp. takové povahy, aby mohlo býti tvrzeno, že by nař. rozhodnutí zšr-y odporovalo zákonným předpisům.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost proto, že vzdálenost obce P. od mateřské školy v B. nečiní ani 4 km a že tudíž není splněn jeden z předpokladů, za kterých lze podle zák. zřizovati školní expositury. Stížnost, odvolávajíc se na § 1 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. a na § 59 říš. zák. škol. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z., vychází v tom směru z názoru, že zákonnou vzdáleností, jež jest podmínkou pro zřízení expositury podle § 2 cit. zák. z 19. února 1870 je vzdálenost přes 4 km a že je tedy vyloučeno zřízení expositury, jestliže dotčená obec jest vzdálena jen 4 km nebo méně. Názor tento je však mylný.
Podle § 59 říš. zák. škol. z r. 1869 upraví závazek k založení školy zákonodárství zemské, při čemž buď šetřeno zásady, že škola na všechen způsob má býti založena všude, kde v obvodu jedné hodiny a podle pětiletého průměru je více než 40 dětí, které musí do školy více než čtyři kilometry vzdálené choditi. A § 1 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. praví, »veř. škola národní buď zřízena všude, kde v jedné osadě anebo v několika osadách, sedlištích nebo samotách v obvodu jedné míle (podle německého textu: v obvodu jedné hodiny) položených dle pětiletého průměru jest více než 40 dítek školou povinných, kterým je navštěvovati školu přes půl míle (4 km) vzdálenou«. § 2 pak určuje: »Jsou-li někde místní okolnosti v mezích této vzdálenosti takové, že vždy po jistém čase aneb stále bývá velmi obtížná cesta ke škole, buď podučitel této školy alespoň v ročním počasí nepříznivém v štaci k tomu příhodné vně školy ustanoven, anebo budiž, nelze-li se tomu vyhnouti, posílán aspoň třikráte za týden do takové štace, aby tam vyučoval. Štace, na které podučitel vně školy je ustanoven, aneb kam se posílá, je částí školy, při které podučitel ten je ustanoven.«
Z ustanovení těchto vysvítá nade vši pochybnost jasně, že § 59 říš. zák. škol. a § 1 cit. zák. zem. z r. 1870 upravují otázku zřizování samostatných škol obecných jako organisačních jednotek v celkové organisaci národního školství vůbec a že uvádějí jako jednu z podmínek opatření toho vzdálenost větší než 4 km od školy, která byla dosud pro určité dítky školou povinnou. Tuto podmínku však nezná zákon, jde-li o zřízení školní expositury jako prostorově oddělené části určité školy národní, neboť § 2 cit. zák. zem. výslovně praví, že sluší zříditi exposituru školní, jsou-li někde místní okolnosti v mezích této vzdálenosti, tedy v mezích 4 km takové, že podstatně stěžují přístup ke škole. Zákon neváže zřízení školní expositury na podmínku vzdálenosti přes 4 km, nýbrž dovoluje zřízení téže »v mezích vzdálenosti 4 km« a vyslovuje tím zásadu, že má býti školní expositura zřízena všude tam, kde do vzdálenosti 4 km místní pověry činí chození do školy patrně nesnadným. Rozhoduje tedy při zřízení expositury obtížná komunikace a nikoli vzdálenost větší než 4 km.
Z předeslaného vysvítá, že podmínkou pro zřízení školní expositury není, aby vzdálenost místa, kde se expositura školní má zříditi, od mateřské školy činila více než 4 km a je opačný názor stížnosti právně mylný.

Citace:

č. 7462. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 106-108.