Č. 7431.

Pozemková reforma: I. * Rozprodává-li se celý zabraný velkostatek, může stpú svůj souhlas k tomu dle § 7 záb. zák. vázati na podmínku, že prodatel zaplatí dříve dlužné hektarové příspěvky. — II. Právo podle § 11 záb. zák. nepřechází bez dalšího na právního nástupce osoby původně oprávněné.
(Nález ze dne 22. září 1928 č. 25829.)
Prejudikatura: Boh. A 3395/24.
Věc: Josefa Š. a spol. v K. proti státnímu pozemkovému úřadu o zcizení zabrané půdy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 3. října 1922 udělil stpú povolení k rozprodeji celého velkostatku Davida K. a spol. v K. a to mimo jiné za podmínek, že půda zemědělská bude rozprodána jen malým zemědělcům a bezzemkům, a že obv. úřadovna sama určí osoby k přídělu oprávněné a rozhodne o přiměřenosti cen. Při tom vyhradil si stpú právo po předložení kupních smluv dle obsahu jejich stanoviti eventuelně podmínky další. V roce 1926 předložila obv. úřadovna trhové smlouvy týkající se rozprodeje uvedeného velkostatku, načež stpú nař. výměrem prohlásil, že schválí 124 trhových smluv za těchto předpokladů: 1. strana prodávající zaplatí poplatek dle § 61 zák. příd. 10% z celkové tržní ceny t. j. 88643 Kč 43 h; 2. strana prodávající zaplatí dlužný hekt. příspěvek 5616 Kč 66 h a 5% úrok z prodlení od 1. ledna 1926 do zaplacení.
O stížnosti, jež brojí proti tomuto rozhodnutí potud, pokud činí schválení smluv závislým na splnění předpokladů sub 1. a 2. uvedených, nss uvážil:
Bezdůvodná je námitka st-lů, že koupí dotčených pozemků přešlo na ně i právo dle § 11 záb. zák., neboť právo dle § 11 záb. zák. je právem spojeným s vlastnictvími k souboru nemovitostí přesahujících výměru § 2 záb. zák. a nepřechází sukcesí beze všeho na právní nástupce osoby původně oprávněné, nýbrž nabývá se jedině splněním podkladů § 2 a 11 záb. zák. St-lé netvrdí, že majetek jejich s přikoupenými nemovitostmi dosahuje výměru pro zábor potřebnou, a nutno proto míti za to, že prodané nemovitosti udělením souhlasu stpú-u vyšly ze záboru, a že nastala povinnost k zaplacení poplatku dle § 61 příd. zák.
Bezdůvodnou shledal nss rovněž námitku, že stpú neměl práva na zaplacení řečených poplatků činiti závislým schválení smluv, nýbrž měl smlouvy schváliti a řečené poplatky sám vybrati si od prodavatelů. — Stpú může zásadně svůj souhlas vázati na vhodné podmínky (zák. č. 387/1919). Pokud se týče podmínky prvé, nelze říci, že by vybočovala z rámce péče, kterou má stpú vyvíjeti při rozhodování o souhlasu dle § 7 záb. zák., neboť §em 61 zák. příd. je stpú-u uloženo za povinnost, aby při udělování souhlasu řečený poplatek vybíral a ke splnění této povinnosti právě směřuje podmínka, o niž jde. (Srv. nál. Boh. A 3395/ 24). Nelze tedy podmínku onu shledati nevhodnou a tudíž nezákonnou. Ale ani podmínka druhá nepříčí se zákonu. Je jisto, že v daném případě rozprodává se celý zabraný velkostatek a že aspoň valná část jeho unikne záboru a tím i disposicím stpú-u. Jestliže se za těchto okolností stpú stará o to, aby dříve než se tak stane, zaplaceny byly dlužné hektarové příspěvky z majetku dosud zabraného, nelze ani tu shledati, že by přestoupil meze péče jemu uložené.

Citace:

č. 7431. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 40-41.