Č. 7522.

Školství. — Legionáři: I. * Úřady školské, rozhodujíce o presentaci na místo učitelské podle čl. IV zák. č. 306/1920, jsou oprávněny samostatně posouditi veškeré okolnosti podle tohoto článku směrodatné, zejména, jde-li o případ zvláště pozoruhodný ve smyslu 3. věty cit. článku. — II. * S hlediska čl. IV zák. č. 306/1920 jest při posuzování služebního stáří učitele-legionáře hleděti k celkové době služební čítané i s lety legionářskými.
(Nález ze dne 2. listopadu 1928 č. 28759.)
Prejudikatura: Boh. A 2984/23, 3010/23, 3074/24, 6550/27.
Věc: Okresní školní výbor ve V. proti ministerstvu školství a národní osvěty o presentaci na místo učitelské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si ošv ve V. presentoval na místo učitele při pětitřídní obecné škole dívčí ve V. učitele Františka B., válečného invalidu.
Zšr mor. presentaci tuto vzhledem k ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20 nepotvrdila, ježto byli pominuti dva služebně starší žadatelé-legionáři, neboť ze shora cit. předpisu, po případě z § 15, odst. 4 výn. min. škol. č. 40897/20 vysvítá, že vál. invalidovi, jako jest presentovaný František B., nepřísluší přednost před uchazečem-legionářem starším. Proti tomuto rozhodnutí podal ošv odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu rozhodnutí zšr-y s tím, že se mělo v první řadě přihlížeti k nejstaršímu, velmi dobře kvalifikovanému žadateli, kdežto legionářům a vál. invalidům by se musila dáti přednost až teprve ve zvláště pozoruhodných okolnostech jen při stejném služ. stáří a při stejné kvalifikaci; rozdíl bez mála 13 služ. let jest tak značný, že není možno případ Františka B. uznati za zvláště pozoruhodný dle čl. IV zák. č. 306/20, obzvláště, když ze spisů není vůbec patrno, jakou vadou presentovaný B. jest ztížen.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Žal. úřad spatřoval důvod pro neschválení presentace učitele B. 1. jednak v tom, že (jak uvedla zšr) byli pominuti dva uchazeči-legionáři, služebně starší, 2. jednak v tom, že nebylo přihlédnuto k nejstaršímu uchazeči.
O vypsané místo ucházelo se pět žadatelů, a to: Frant. B., zatímní učitel při této škole, přidělený ošv-u ve V., nar. r. 1887, mající služ. dobu 22 roků, 2 měsíců, vál. invalida se 3 dětmi; dále Jan D., řídící učitel v B., nar. r. 1889, s 25 služ. roky, 5 měsíci; Martin Ch., zatímní učitel na chlap. škole měšťanské ve V., nar. 1871, s 35 služ. lety a Silvestr M., zatímní učitel na chlap. měšťanské škole ve V., nar. r. 1889, se 24 služ. roky, 10 měsíci. Všichni žadatelé měli kvalifikaci: 1. D. a M. jsou legionáři.
1. Pokud jde především o zmíněné dva legionáře, jest sice stížnosti dáti za pravdu, že čl. IV věta 3 zák. č. 306/20 staví učitele-legionáře a učitele-vál. invalidy zcela na roven, že tedy pouhá vlastnost legionářská neposkytuje nižádnou výhodu vůči spoluuchazeči vál. invalidovi. Právě proto nelze však také opačně ve vlastnosti vál. invalidy o sobě spatřovati »případ zvláště pozoruhodný« který by odůvodňoval přednost uchazeče vál. invalidy před uchazečem legionářem; přichází proto v poměru mezi uchazečem-vál. invalidou a uchazečem-legionářem s hlediska prvé věty čl. IV, t. j. tedy při stejné kvalifikaci přednost podle služ. stáří.
Poněvadž pak stížnost nepopírá, že služ. stáří uchazečů D. a M. je vyšší než služ. stáří uchazeče B., byl presentací učitele B. porušen čl. IV zák. 306/20 již zřetelem k uvedeným oběma spoluuchazečům-legionářům, a jednal žal. úřad po zákonu, když z toho důvodu rekurs stěžujícího si ošv-u zamítl.
Na tom nemůže nic měniti tvrzení stížnosti, přednesené již v min. rekursu, že faktická služ. doba učitele B. je o 3 resp. 4 roky delší než faktická služ. doba obou uchazečů-legionářů (bez zvýšeného zápočtu let legionářských).
Čl. IV zák. č. 306/20 blíže nepraví, co rozuměti jest služ. stářím; nss judikuje však ustáleně — srovnej nál. Boh. A 3074/24 — že i v čl. IV zák. 306/20 znamená »služ. stáří« služ. dobu významnou pro vyměření zaopatřovacích požitků. Poněvadž pak dále podle § 1 odst. 2 zák. č. 462/19 »počítá se služba ztrávená v čsl. legiích všem legionářům trojnásobně do služby a do výslužby«, nutno také s hlediska čl. IV zák. 306/20 při posuzování služ. stáří učitele legionáře přihlížeti k celkové služ. době čítané i s lety legionářskými. 2. Pokud pak jde o další důvod, který teprve nař. rozhodnutí uvedlo pro nepotvrzení presentace učitele B., že totiž mělo v prvé řadě býti přihlíženo k nejstaršímu uchazeči, jest uvážiti toto:
Mezi uchazeči vykazoval nejdelší dobu služební, totiž 35 služ. roků, Martin Ch.; poněvadž kvalifikace všech uchazečů byla stejná, mělo s hlediska 1. věty čl. IV zák. 306/20 skutečně při presentaci býti přihlédnuto k němu; úchylka ve prospěch mladšího uchazeče B. pro jeho vlastnost jako vál. invalidy byla by podle 3. věty cit. článku možná jenom »v případech zvláště pozoruhodných, zejména pak za okolností jinak stejných«.
Ze znění tohoto předpisu, stran jehož výkladu se ostatně poukazuje také na nál. Boh. A 6550/27 — jde, že pouhá vlastnost jako vál. invalidy neposkytuje ještě možnost, aby uchazeči mladšímu mohla při stejné kvalifikaci býti dána přednost před uchazečem starším, nýbrž že tomu tak může býti jenom »v případě zvláště pozoruhodném«, »zejména pak za okolností jinak stejných«.
Poněvadž v daném případě u uchazečů Ch. a B. »okolnosti«, t. j. ve smyslu právního názoru vysloveného v cit. nál. Boh. A 6550/27, okolnosti uvedené v předcházející části čl. IV, totiž služ. stáří, kvalifikace, rodinné poměry, obtíže posavadní služby a zdravotní poměry, stejny nejsou, když zejména služ. stáří je nestejné a to ve prospěch uchazeče Ch., mohla by býti uchazeči B. dána přednost jenom, kdyby šlo o případ zvláště pozoruhodný z důvodu ještě jiného.
Zda o takový případ zvláště pozoruhodný jde nebo nejde, jest ovšem otázkou skutkovou (§ 6 zák. o ss); shledal-li žal. úřad, že případ daný zvláště pozoruhodným není a to vzhledem na velmi značný rozdíl ve služ. stáří, nelze uznati, že by úsudek tento byl v rozporu se spisy, nelogický nebo spočíval na neúplně zjištěném podkladu skutkovém.
Proto nemohl nss v tomto úsudku žal. úřadu shledati ani nezákonnost ani vadnost.
Namítá-li stížnost proti tomuto postupu žal. úřadu, že hodnocení příslušných okolností, které činí konkrétní případ »zvláště pozoruhodným«, náleží jenom presentatoru, nelze tomuto nazírání dáti za pravdu. Naopak jest věcí úřadů školských (zšr-y resp. v cestě instanční min. škol.), aby — uvažujíce o schválení presentace podle § 50 zák. o školách nár. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. a § 12 zem. zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor. — samostatně posoudily, zda vykonaná presentace vyhovuje předpisům zák., tedy též čl. IV zák. 306/20 (srovnej též nál. Boh. A 2984/23 a 3010/23); zkoumajíce pak tuto otázku, musí ovšem úřady školské míti možnost posouditi samostatně všechny okolnosti, — podle čl. IV zák. 306/20 směrodatné — tedy též, zda v poměru mezi starším uchazečem a mladším uchazečem-vál. invalidou jde o případ zvláště pozoruhodný.

Citace:

č. 7522. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 229-231.