Č. 7471.

Zaměstnanci veřejní: * K právům a nárokům zaměstnance města Brna, podléhajícím redukci podle § 3 zák. č. 495/1921 a podle §19 zák. č. 394/1922, náleží také nárok zaměstnance na povýšení do vyšší hodn. třídy.
(Nález ze dne 16. října 1928 č. 27747.)
Prejudikatura: Boh. A 4131/24.
Věc: MUDr. Leopold S. v B. proti zastupitelstvu zemského hlavního města Brna o přiznání hodnostní třídy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li, jenž byl podle zák. č. 236/1922 jako městský lékař převzat do služeb státních, byly dekretem z 27. ledna 1926 přiznány požitky VI. hodn. třídy 1. stupně platového měst. úředníků ode dne 1. října 1924 a dodáno, že, budou-li splněny všechny náležitosti, dosáhne st-l nároku na postup do požitků VI. hodn. tř. 2. plat. stupně po odečtení obnosů placených státem dnem 1. října 1927. — V odvolání z tohoto dekretu domáhal se st-l toho, aby dekret ten byl doplněn a opraven v tom smyslu, že se st-li přiznávají netoliko požitky, nýbrž i zařazení do hodn. třídy pro postup nynější i budoucí. — Městské zastupitelstvo zem. hl. města Brna výnosem ze 17. července 1926 odvolání zamítlo s odůvodněním, že práva a nároky st-lovy nemohou býti od 1. ledna 1923 v důsledku ustanovení § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22 vyšší než práva a nároky úředníka stejné kategorie u správních úřadů státních. Poněvadž úředníci státní nemají nároku na zařazení do hodn. třídy, nýbrž pouze na postup do vyšších požitků (§ 51 odst. 2 úřed. služ. pragm. z r. 1914), nemá ani st-l jiného nároku.
O stížnosti nss uvážil:
St-l dovozuje právní nárok nejen na přiznání požitků VI. hodn. tř., nýbrž i na zařazení (vlastně povýšení) do VI. hodn. třídy se všemi právy této hodn. třídy, jednak z dekretů ze 17. listopadu 1919 a z 20. listopadu 1920, jednak z předpisů bodu 8 a 9 t. zv. Ehrenfeldova regulativu, a tvrdí, že nárok jeho na těchto předpisech a dekretech založený nebyl dotčen předpisy § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922.
Dekretem ze 17. listopadu 1919 byl st-l na základě propočtení služ. doby a připočtení vál. let podle usnesení Poradního sboru z 15. září 1919 a z 20. října 1919, schváleného vlád. komisařem zem. hl. města Brna (t. zv. Ehrenfeldův regulativ), jmenován def. měst. vrch. okr. lékařem v VII. hodn. tř. 1. stupně měst. úředníků a stanoveny mu příslušné služ. požitky s tím, že služ. doba pro časový postup do nejblíže vyšší hodn. třídy nebo stupně se počítá ode dne 1. července 1919. Dekretem z 20. listopadu 1920 bylo st-li oznámeno, že má pro něho platnost usnesení měst. zastupitelstva z 29. října 1920, kterým byla mezi jiným stanovena také nová úprava postupových lhůt v hodn. třídách a stanoveny zásady pro zařazení úředníků podle nových postupových lhůt, že se tím však dosavadní zařazení a požitky a něho nemění, a že pro postup do vyšší hodn. třídy nebo stupně se mu počítá doba od 1. října 1918.
V t. zv. Ehrenfeldově regulativu se stanoví v bodu 8: Hodnostní pořadí, jakož i poměry z toho vyplývající se zrušují. Na místo povyšování na uprázdněná místa nastupuje čistý časový postup po uplynutí předepsaných čekacích lhůt. Zvlášť zasloužilí úředníci mohou obecním zastupitelstvem (obecní radou) kdykoliv též rychleji býti povyšováni. V bodu 9 se pak praví, aby se předešlo újmě, která by úředníkům vzešla odpadnutím povyšování na uprázdněná místa, že se zkracují lhůty pro časový postup takovým způsobem, že úředník kvalifikovaný nejméně dobře dosáhne v normální služ. době nejvyššího platového stupně nejvyšší hodn. třídy dotyčné skupiny.
V § 3 zák. č. 495/21 se stanoví, že služ. požitky a právní nároky úředníků a zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných a úředníků okresů a obcí jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných, stanovené služ. řády nebo usneseními těchto korporací, pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné neb rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi nejdéle do konce roku 1922 uvedeny na míru požitků, práv a nároků úředníků a zaměstnanců státních. Předpisem § 19 zák. č. 394/1922 byl příkaz redukce služ. požitků, práv a nároků zaměstnanců samosprávných korporací rozšířen na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních, stanovenou tímto zákonem.
Předpisy těmito nebylo nic měněno na podstatě služ. poměru toho kterého úředníka samosprávné korporace, nýbrž byly upraveny pouze požitky, práva a nároky ze služ. poměru vyplývající tím způsobem, že služ. požitky a práva, nabyté těmito úředníky ze služ. řádů a usnesení těchto korporací, dnem 1. ledna 1923 zanikly potud, pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků státních úředníků stejné nebo rovnocenné kategorie (srov. nál. Boh. A 4131/1924). Zánik požitků, práv a nároků ze služ. řádů a usnesení samosprávných korporací nastává tedy u všech požitků, práv a nároků, které mají úředníci samosprávní i úředníci státní, vztahuje se tedy zásadně na všechny požitky, práva a nároky, které mají státní úředníci, pokud takové požitky, práva a nároky také těm kterým úředníkům samosprávných korporací jsou vyhraženy.
Z toho pro daný případ plyne, že st-l nemůže s úspěchem namítati, že tvrzený nárok na povýšení do VI. hodn. tř. mu zaručují dekrety měst. zastupitelstvem mu vydané nebo služ. předpisy pro úřednictvo města Brna, neboť přesahuje-li nárok st-lem uplatňovaný míru práv a nároků úředníků státních, zanikl v důsledku ustanovení § 3 zák. č. 394/1922 dnem 1. ledna 1923, při čemž jest lhostejno, zda nárok ten byl st-li dekrety měst. zastupitelstva před 1. lednem 1923 již pravoplatně přiznán či zda má oporu v předpisech t. zv. regulativu Ehrenfeldova.
Rovněž ovšem nemůže se st-l dovolávati toho, že ve služ. poměru úředníků státních uznávají se práva a nároky, zaručené úředníku dekrety mu vydanými, neboť předpisy § 3 zák. č. 495/1921 i § 19 zák. č. 394/1922, mluví-li o »míře jednotlivých druhů požitků, práv a nároků« zaměstnanců státních, rozumějí tím pouze míru, jak je stanovena všeobecnými normami, nikoli míru, která by se podávala z individuelních správních aktů, jimiž se nad míru zákonnou poskytují jednotlivým státním zaměstnancům individuelně výhody. Samu zásadu ochrany práv z individuelních aktů nabytých nelze pak čítati k normám stanovícím míru práv a nároků zaměstnanců státních, kdyžtě cit. předpisy prosincových zákonů nejen dovolují, nýbrž přímo nařizují zásah v nabytá práva zaměstnanců autonomních svazů, pokud nejsou zaručena zákonem.
Podle stavu zákonodárství, platného dne 1. října 1924, ke kterémuž dni stala se sporná úprava st-lova služ. poměru, poskytovala úřednická služ. pragmatika ve svém § 51 odst. 2 stát. úředníku právní nárok na dosažení časovým postupem pouze platu vyšší hodn. třídy, nikoli této hodn. třídy samé, jíž mohl státní úředník dosáhnouti pouze povýšením (arg. § 49 služ. pragm.).
I v tom případě, kdyby bylo možno přisvědčiti názoru st-lově, že z dekretů měst. zastupitelstva mu vydaných a z ustanovení Ehrenfeldova regulativu vyplývá pro st-le právní nárok na dosažení nejen požitků VI. hodn. tř., nýbrž i postavení v této hodn. třídě časovým postupem, přesahoval by tudíž tento nárok st-lův míru práv a nároků časovým postu- pem státním úředníkům dosažitelných, a podléhal by proto redukci podle § 3 zák. č. 495/1921.
Tvrzení stížnosti, že časový postup měst. úředníků brněnských podle Ehrenfeldova regulativu nelze srovnati s časovým postupem úředníků státních pro zásadní odlišnost obou systémů časového postupu, nemohl nss uznati správným, neboť základní principy obou systémů (rozdílné postupové lhůty podle skupin a delší lhůty pro postup do platů vyšších tříd hodn.) se shodují, a nelze proto tvrditi, že by nárok měst. úředníků brněnských na časový postup byl druhově nárokem jiným než nárok státního úředníka, plynoucí z předpisů služ. pragmatiky stát. úředníků o časovém postupu.
Ani ze zák. č. 236/22 neplyne nic pro stanovisko st-lovo, neboť nemělo-li podle úmyslu tohoto zák. u obecních lékařů, s nimiž stát sjednal služ. smlouvu, nastati zkrácení jejich práv a nároků plynoucích z dosavadního služ. poměru u obce, a stanovil-li proto zákon v § 8, že práva převzatých lékařů, pokud převyšují jejich nárok ze smlouvy se státem, zůstávají nedotčena, nechtěl tím zajisté služ. poměr obecních lékařů vůči obci vyňati z působnosti budoucích norem upravujících služ. poměry obecních zaměstnanců.
Poněvadž nss neshledal, že nař. rozhodnutí se ve směrech stížností vytýkaných příčí zákonu, zamítl stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 7471. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 125-128.