Č. 7494.

Policejní právo trestní. — Řízení správní (Slovensko): Zastavil-li úřad I. stolice trestní řízení pro nastalé promlčení, nemůže nadřízený úřad rozhodnutí toto z moci úřední zrušiti z důvodu, že promlčení nenastalo.
(Nález ze dne 24. října 1928 č. 27895.)
Věc: Izák B. v C. proti ministerstvu zemědělství o vodoprávní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 8. července 1923 zastavil okr. úřad ve S. opíraje se o § 151 odst. I, bod 2. policejního trestního řádu trestní řízení, jež bylo zahájeno proti st-li pro přestupek § 184 zák. čl. XXIII:1885, shledav, že tento přestupek jest podle § 187 cit. zák. promlčen. Zároveň odkázal nárok žalobců na náhradu škody na řádné soudy, nařídil st-li i žalobcům, aby obnovili dřívější stav, a odsoudil je k solidárnímu zaplacení útrat řízení. Župní úřad v Košicích rozhodnutím z 12. ledna 1924 zamítl odvolání, kterým se domáhal st-l, aby byli zproštěn povinnosti odstraniti zřízené vodní dílo a platiti útraty řízení, a potvrdil výměr první stolice. Odvolání, jež podal st-l z tohoto rozhodnutí, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, zároveň však byl z úřední moci zrušen výměr okr. úřadu z 8. července 1923, pokud jím bylo trestní řízení zavedené proti st-li zastaveno podle § 151 odst. I bod 2 pol. tr. ř.
Výrok tento jest odůvodněn takto:
»Trestní řízení,zavedené proti Izáku B. pro přestupek § 184 bodu 3 zák. čl. XXIII:1885, bylo okr. úřadem ve S. zastaveno podle § 151 odst. 1 bodu 2 polic. trest. řádu (nař. býv. uher. min. vnitra č. 65000/1909), ježto trestnost tohoto přestupku byla promlčena. Župní úřad v Košicích jako policejní trestní soud II. stolice potvrdil tento zastavující výměr z téhož důvodu. Podle § 31 zák. čl. XL:1879 o přestupcích promlčuje se možnost zahájiti trestní řízení pro přestupek v šesti měsících, pokud zvláštní zákon jinak neustanovuje. Zák. čl. XXIII:1885 o vodním právu nemá v té příčině žádných odlišných ustanovení, nýbrž naopak ustanovuje výslovně v § 187 právě cit. vod. zák., že ohledně přestupku vodního zákona platí všeobecná ustanovení trest. zákona o přestupcích. Platí tedy též zde šestiměsíční promlčecí lhůta. Shora jmenované policejní trestní soudy I. a II. stolice vycházely patrně z předpokladu, že tato promlčecí lhůta se počítá od té doby, kdy Izák B. dokončil práce, spojené s postavením dotčených hatí, což se stalo hned po státním převratu v r. 1918 a 1919. S tímto právním názorem nelze však souhlasiti. Přestupku § 184 bodu 3. vod. zák. dopouští se ten, kdo provede práce, k nimž jest podle § 42 uh. vod. zák. potřebí úředního povolení, bez tohoto povolení. Úřední povolení jest pak podle tohoto ustanovení zapotřebí ke všem pracím, sloužícím k užívání nebo regulaci vody nebo k odstranění škod vodou způsobovaných, které přirozený odtok vody zdržují nebo změňují aneb se dotýkají cizích zájmů. Intencí zákona jest tu nepochybně, aby bylo zabezpečeno rationelní užívání vody, po případě aby bylo chráněno obecné užívání tekoucích vod ve smyslu § 25 vod. zák., tedy aby byly hájeny zájmy veřejné. Této zákonné intenci se příčí nejen trestný čin pachatelův sám, totiž zřízení hatí v říčce C. za účelem upravení jeho toku pro potřebu Izáka B., nýbrž i stav, přivoděný tímto jeho jednáním.«
»Z toho je patrno, že Izák B. nalézal, po případě nalézá se ve stavu trestnosti po celou dobu, po kterou trvá stav, jím přivoděný a udržovaný, tedy pokud svémocně zřízené hatě nebyly odstraněny. Jest tedy přestupek § 184 bodu 3 vod. zák. deliktem trvalým, jehož podstatou je nejen trestní jednání samo, nýbrž i protiprávní stav, jednáním tím způsobený a pachatelem udržovaný. Promlčení takovýchto trvalých deliktů nemůže však počíti dříve, dokud nebyl odstraněn tento stav, příčící se právnímu řádu, tedy v tomto případě protiprávní stav, příčící se ustanovení § 42 vod. zák. Nemohla, resp. nemůže tedy šestiměsíční promlčecí lhůta § 31 zák. čl. XL:1879 počíti již dnem, kdy pachatel dokončil práce se zřízením dotčených hatí spojené, nýbrž teprve dnem, kdy tyto hatě zase odstranil, resp. odstraní.«
»Provedeným komisionelním řízením a šetřením, konaným dne 27. května 1923, bylo však zjištěno, že tyto hatě byly zřízeny Izákem B. asi před 4—5 lety, a že trvaly v říčce C. ještě v den řízení, jich odstranění bylo Izáku B. nařízeno výměrem okr. úřadu ve S. z 8. července 1923. Nebyl tedy zmíněný přestupek vod. zákona v den vydání tohoto výměru dosud promlčen a nebyl tudíž dán předpoklad pro vydání zastavovacího výměru podle § 151 odst. 1. bodu 2 polic. trest. řádu.«
»K okolnosti, zda jest některý přestupek promlčen, resp. a contrario zdali promlčení nenastalo, dlužno odvolací stolici přihlížeti z moci úřední podle § 204 odst. 1. bodu 3. polic. trest. řádu. Jest proto třeba zrušiti výrok výměru okr. úřadu ve S. jakožto polic. trest. soudu I. stolice z 8. července 1923 z moci úřední, pokud jím bylo zastaveno trestní řízení, zavedené proti Izáku B-ovi pro dotčený přestupek vodního zákona.«
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, obíral se nss nejprve námitkou, shledávající nezákonnost v tom, že žal. úřad změnil výrok II. stolice na neprospěch obviněného. Podle názoru žal. úřad plyne z § 204 bodu 3 pol. tr. ř. č. 65000/1909 vn., že apelační úřad má hleděti z úřední povinnosti nejen k tomu, zdali přestupek přičítaný obviněnému je promlčen, nýbrž i k tomu, zdali promlčení nenastalo. Shledává tedy žal. úřad v cit. ustanovení polic. trest. řádu zmocnění apelačního úřadu, přezkoumávati z úřední mocí výměr, kterým bylo trestní řízení zastaveno podle § 151 bodu 2 pol. tr. ř. z toho důvodu, že přestupek je promlčen. Dospěl-li apelační úřad k závěru, že promlčení nenastalo, je podle názoru žal. úřadu oprávněn zrušiti zastavující výměr z úřední povinnosti.
Tento výklad není správný.
Podle § 204 uvedeného polic. trest. řádu přezkoumá apelační úřad rozhodnutí zpravidla jen v oné části, která jest apelací vzata v odpor, a jen v mezích apelačního petitu, zruší však nebo změní rozhodnutí z úřední povinnosti, když zpozoruje, že ... jen dán důvod, vylučující zahájení polic. trest. řízení, příčetnost nebo trestnost. Je tedy právo apelačního úřadu zakročiti z úřední moci podle cit. ustanovení obmezeno výslovně na případ, kde jest dán důvod vylučující zahájení polic. trest. řízení, příčetnost neb trestnost, a kde tedy úřad nižší stolice tento důvod přehlédl, resp. k němu nehleděl. Jakýkoliv extensivní výklad tohoto ustanovení je nepřípustný, neboť nejen že ona norma zní zcela přesně, nýbrž jde o normu výjimečnou, ježto polic. řád trest. stanoví jako pravidlo, že apelační úřad je vázán petitem apelace.
Žal. úřad je na omylu, domnívá-li se, že z cit. normy lze úsudkem a contrario dovozovati, že apelační úřad jest oprávněn zrušiti nebo změniti rozhodnutí nižší stolice, sezná-li, že promlčení trest. činu nenastalo. Je-li právo apelačního úřadu zrušiti nebo změniti rozhodnutí nižší stolice podle cit. normy podmíněno skutkovým předpokladem, že je dán důvod, vylučující zahájení trest. řízení, příčetnost nebo trestnost, a platí-li podle úsudku a contrario pro všechny ostatní případy opak, plyne z toho závěr, že apelační úřad není oprávněn zrušiti nebo změniti rozhodnutí, třeba shledal, že nižší stolice mylně za to měla, že je dán důvod vylučující zahájení policejního trestního řízení, příčetnost nebo trestnost. Je tedy i z tohoto důvodu názor žal. úřadu nesprávný.
Nebyl-li žal. úřad na základě právní normy, o kterou je nař. rozhodnutí opřeno a o kterou jedině opřeno býti může, oprávněn zrušiti zastavující výměr nižší stolice, slušelo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba uvažovati o tom, zdali promlčení trestního činu, o který šlo v konkrétním případě, nastalo čili nic.

Citace:

č. 7494. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 172-174.