Č. 1555.

Přesídlení: I. Nárok na udělení povolení přesídliti do obce, pro kterou bylo vydáno nařízení podle zákona ze dne 17. března 1921 č. 118 sb. z. a n., má dle § 5 zák. jen ten, kdo prokázal nutnost bydleti v obci té. Opatřiti materiál potřebný k tomu, aby si úřad mohli učiniti úsudek o nutnosti takové, jest povinen žadatel sám (§ 4 zák.). Správnost úsudku toho může nss přezkoumati jen s hlediska § 6 zák. o ss. — II. Rozhodujíc o stížnosti podané podle § 7 zák. ze dne 17. března 1921 č. 118 sb. z. a n., není vyšší stolice správní vázána na přezkoumání zákonnosti důvodů uvedených stolicí prvou, nýbrž může založiti své rozhodnutí i na jiných důvodech než učinila stolice prvá.
(Nález ze dne 9. října 1923 č. 13834.) Věc: Zikmund K. v N. proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska stran povolení k přesídlení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z — nevyhovělo policejní ředitelství v Bratislavě jako orgán tímto řízením ve smyslu § 13 zák. ze dne 17. března 1921 č. 118 sb. z. a n. nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 17. srpna 1921 č. 12496 adm. III. pověřený, žádosti st-lově o povolení k přesídlení z Nitry do Bratislavy a to vzhledem na citelný nedostatek bytů jakož i na místní nezaměstnanost.
Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu, že žadatel neprokázal takových okolností, kterými by byla ve smyslu § 5 cit. zákona odůvodněna nutnost jeho, přesídlení v Bratislavě.
Stížnost k nss-u podaná brojí proti tomuto rozhodnutí: 1. z důvodu nesprávného použití zákona — st-l se totiž chce, jak prohlásil ve své žádosti, nastěhovati ke své tchýni a s ní ve společné domácnosti bydleti, čímž by se bytová nouze v Bratislavě nezvětšila; cit. zákon o omezení stěhovacího práva omezuje však přesídlení jen do těch obcí, kde jest nedostatek bytů, takže omezení takového přesídlení, jímž se bytová nouze nezvětšuje, jde prý nad účel zákona a příčí se také zásadě, že omezení občanských práv nelze extensivně vykládati; 2. z důvodu vadnosti řízení: naříkané rozhodnutí neobsahuje prý bližšího odůvodnění a jest v rozporu s obsahem spisů, neboť st-l prokázal nutnost přesídlení jednak tím, že jeho manželka má jako jediné dítě povinnost ošetřovati svoji starou, churavou matku, jednak tím, že st-l byl pověřen vedeními pobočného obchodu jistého velkoobchodu s plodinami v Bratislavě, a kdyby nemohl tuto funkci převzíti, utrpěl by velkou hmotnou ujmu na své existenci a zmíněná filiálka by nemohla býti otevřena, poněvadž ona firma chová právě k st-li bezpodmínečnou důvěru; 3. konečně z důvodu, že nař. rozhodnutí pominulo důvody první instance a potvrdilo její rozhodnutí z důvodu jiného.
Uvažuje o této stížnosti nemohl jí nss v žádném bodu přiznati důvodnost.
ad 1. Podle § 2 cit. zák. smí se do obce, pro kterou bylo vydáno nařízení dle § 1, přesídliti kromě osob v § 3 uvedených jen ten, kdo obdržel od kompetentního úřadu písemné povolení k přesídlení. Nárok na udělení tohoto povolení poskytuje zákon v § 5 jen tomu, kdo prokázal nutnost v obci té bydleti, a neposkytuje nároku toho v žádném jiném případu. Veškeré momenty jiné,; než prokázaná nutnost přesídlení, jsou tedy podle zákona pro udělení povolení nerozhodný. Proto jest nerozhodnou i otázka, zda by přesídlení mělo vliv na bytovou nouzi v Bratislavě čili nic. Ostatně i kdyby byl obmezivý výklad, který st-l zákonu dává, správný, nemohlo by padati na váhu, že přesídlení st-lcvo nebude mít na bytovou nouzi v Bratislavě o,kamžitého vlivu, neboť podle § 3 č. 4 povolení k přesídlení nepotřebují ti, kdo se stěhují z obce do obce uvnitř bytového obvodu. Kdyby tedy bylo st-li povolení k přesídlení do Bratislavy dáno, nemohlo by mu býti již bráněno, aby si najal pro sebe a svoji rodinu byt samostatný, co>ž by na bytovou nouzi v Bratislavě přece jen mělo vliv.
ad 2. Podle § 4, odst. 2 cit. zák. musí žadatel uvésti ve své žádosti důvody prokazující nutnost k přesídlení. St-l uvedl ve své žádosti jako důvod tu jedinou okolnost, že se jeho manželka rozhodla přestěhovati se do Bratislavy k své matcej 67 roků staré, churavé a ošetřování potřebné, aby mohla konati svou povinnost jako její dítě. K tomu dodal stěžovatel, že hledal zaměstnání, které jemu i jeho ředině zajistí přiměřené živobytí, neboť byl angažován k vedení filiálky firmy S. E. v Novém Městě n. V. Ani ve své žádosti ani v odvolání neuplatňoval st-1, že by toto jeho engagement bylo důvodem nutícím ho k přesídlení, ani netvrdil, že» by mu jeho dosavadní zaměstnání cestujícího obchodníka přiměřené živobytí neposkytovalo. Proto nemohl k tomuto důvodu přihlížeti žal. úřad a nemůže vzhledem k ustanovení §§ 5 a 6 zák. o ss k němu jako k novotě teprve ve stížnosti uplatňované přihlížeti ani nss.
Žal. úřad mohl se tedy zabývati jedině důvodem, jenž vyvozuje nutnost přesídlení z churavosti st-lovy tchýně. Usoudil-li však žal. úřad, že tento jediný důvod sám o sobě, nejsa provázen žádnými jinými okolnostmi, nestačí, aby jím byla prokázána nutnest přesídlení st-le sama a celé jeho rodiny, nemohl nss shledati, že by tento úsudek žal. úřadu byl v rozporu se spisy, jak míní stížnost. Než ani z úřední moci soud neshledal, že úřad byl by měl konati nějaké šetření z úřední povinnosti, neboť povinnost opatřiti skutkový materiál, jenž má pro řečený úsudek poskytnouti úřadu podklad, jest podle ustanovení § 4 cit. zákona výslovně uložena žadateli.
Je-li úsudek úřadu, pozůstávající pouze v hodnocení okolností skutkových, i věcně správným, nemůže však nss vzhledem k ustanovení § 6 zák. o ss přezkoumávati.
ad 3. Podáním stížnosti vznesené dle § 7 cit. zák. přechází rozhodování ve věci samé na stolici vyšší. Rozhodujíc však ve věci samé, není vázána na přezkoumání zákonnosti důvodů uvedených stolicí prvou, nýbrž může založiti své rozhodnutí i na důvodech jiných než učinila stolice prvá.
Z těchto důvodů bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1555. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 136-138.