Č. 1580.

Domovské právo: Nárok osoby domáhající se přiznání domovského práva, nabytého vydržením, je vedle nároku dosavadní domovské obce nárokem samostatným, ale přec jen jde o nárok jediný, stejného obsahu, takže o rozhodnutí o zákroku jednoho z těchto subjektů působí eo ipso i proti druhému a dává mu právo k zakročení podle zákona u příslušného politického úřadu I. stolice. Zakročení to není obyčejným prostředkem opravným a není vázáno na lhůtu rekursní.
(Nález ze dne 18. října 1922 č. 14794.)
Věc: Obec města Mladé Boleslavi proti zemské správě politické v Praze stran domovského práva Julie B.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost Julie B., příslušné do Čáslavi, bytem v Mladé Boleslavi, podaná dne 29. března 1917 u městské obce Ml. B. o právo domovské ve smyslu zákona ze dne 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. byla výměrem městské rady v Ml. B. z 29. května 1917 zamítnuta, poněvadž prý bylo zjištěno, že J. B. od r. 1912 trvale bydlí v Liberci u svého bratra Antonína B. Proti výměru tomu byla podána dne 22. června 1917 u okresního hejtmanství v Ml. Boleslavi stížnost, ne sice Julií B. nýbrž městskou radou Č.
K stížnosti této bylo po konaném šetření výměrem okresní správy politické v Ml. B. rozhodnuto,, že Julie B., r. 1866 narozená a do Čáslavi příslušná, nabyla na základě § 3 novely k zákonu o domovském právu ze dne 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nároku, aby byla přijata do domov- ského svazku obce Ml. B.
Odvolání městské obce Ml. B. do výměru tohoto bylo nař. rozhodnutím zemské správy politické v Praze zamítnuto z důvodů výměru v odpor vzatého, a při tom podotknuto, že šetřením konaným I. stolicí byl dobrovolný a nepřetržitý pobyt Julie B. v Ml. B. po 10 let před podáním žádosti za udělení domovského práva dostatečně prokázán.
Nař. rozhodnutí pokládá stejně jako I. stolice za zjištěno, že Julie B., která podala žádost za přiznání práva domovského na základě desetiletého pobytu, se dobrovolně a nepřetržitě zdržuje v Ml. B. po dosažení svéprávnosti t. j. od 6. ledna 1890 a že její občasný pobyt u jejího bratra Ant. B. od r. 1911 nepřetrhuje její pobyt v Ml. B., jelikož z okolností, za nichž se dál, jest patrný úmysl její bydliště v Ml. B. podržeti (§ 2 cit. zák.)
Stížnost k nss.:
1. předem odpírá městu Č. legitimaci k stížnosti proti výměru městské obce Ml. B., ježto město č. nikdy u města Ml. B. nežádalo o přijetí Julie B. do domovského svazku a nebyly prý proto správní úřady politické oprávněny o stížnosti této rozhodovati. Město Č. bylo prý o výměru města Ml. B. vyrozuměno jen k vůli evidenci a k dalším samostatným krokům, nikoli k vůli stížnosti.
2. Stížnost vytýká, že stížnost obce Č. byla podána nikoli u města Ml. B., nýbrž u okresní politické správy, a to ještě dlouho po prošlé lhůtě. Nař. rozhodnutí nereagovalo na tyto vady, ač byly v odvolání proti rozhodnutí I. stolice uplatněny.
3. Pokud jde o skutkové okolnosti, vytýká stížnost nedostatek důkazů o tom, že Julie B. po 10 let nepřetržitě bydlila v Ml. B., a o tom, že pobyt její u bratra v L. byl jen přechodnou návštěvou.
4. Konečně namítáno i nesprávné posouzení právní, které stížnost spatřuje v tom, že neprávem bylo vytknuto městu, že o žádosti Julie B. mělo rozhodovati obecní zastupitelstvo, a nikoli městská rada. Vyrozumění městské rady v Ml. B. ze dne 29. května 1917 bylo prý jen předběžným vyřízením. Julie B. byla vyzvána, aby sdělila, z jakého důvodu domáhá se domovskcho práva a k takovému vyřízení nebylo prý třeba usnesení obecního zastupitelstva.
Nss rozhoduje o stížnosti uvážil toto:
Stížnost snaží se dokázati, že politické úřady nebyly oprávněny, otázkou nabytí domovského práva Julií B. se zabývati, poněvadž tu dosud nebylo nezbytného zákonného předpokladu pro jejich kompetenci, t. j. předchozího rozhodnutí obce. K. odůvodnění tohoto stanoviska tvrdí stížnost, že prvotní usnesení ze dne 29. května 1917 vůbec o právu domovském Julie B. se nevyslovilo a i kdyby se bylo vyslovilo, stalo prý se to toliko k žádosti Julie B. a nemůže tudíž platiti jako usnesení vůči obci Č. vydané.
Toto tvrzení jest jednak v rozporu se spisy, jednak vychází z nesprávného pojetí zákona. V rozporu se spisy potud, že usnesení obce Ml. B. ze dne 29. května 1917 jest definitivním vyřízením žádosti Julie B. za přiznání domovského práva v Ml. B., což plyne netoliko z jeho znění, nýbrž i z toho, že usnesení toto bylo s obcí Č. jako dosavadní domovskou obcí také sděleno. Usnesení toto mělo plnou účinnost i vůči obci Č. a byla tudíž tato obec již tím oprávněna ve smyslu §§ 2 a 3 novely se na příslušné politické úřady obrátiti. Náhled, že usnesení tento právní účinek proto nemohlo zploditi, poněvadž je nepředcházela formální žádost obce Č. na obec Ml. B. vznesená, jest v rozporu se zákonem; neboť třebas i bylo pravda, že v záležitostech domovských dle novely nárok obce je vedle nároku osoby, přiznání vydrženého práva domovského se domáhající, úplně samostatným, a že může jedním i druhým z obou těchto legitimovaných subjektů i bez souhlasu druhého býti uplatňován, přes to je to vždy nárok jediný, obsahu stejného, ať vznesen jest dosavadní obcí domovskou, či osobou, o jejíž domovské právo jde. Identita jeho obsahu působí, že rozhodnutí o zákroku jednoho z obou oněch legitimovaných subjektů působí eo ipso i vůči druhému, čímž zakládá se i jeho právo proti výroku tomuto nastoupiti příslušnou cestu další. Cesta tato záleží, byl-li nárok vznesený obcí pobytu zamítnut, v tom, že může jak dosavadní obec domovská tak i osoba, o kterou jde, žádati i. příslušného politického úřadu I. stolice, by ve věci rozhodl. Žádost tato není odvoláním proti rozhodnutí obce pobytu, nýbrž jest dožádáním příslušného úřadu politického, na který se záležitost po zákonu přenáší, aby tento o sporné domovské příslušnosti sám rozhodl. Žádost tato nejsouc prostředkem opravným, přirozeně není vázána nižádnou preklusivní lhůtou a neplatí o ní také předpisy pro rekurs dané v tom směru, že by snad musila býti podána u obce, proti jejímuž výroku čelí. Jsou tedy výtky proti nař. rozhodnutí v tom směru činěné naprosto bezdůvodné.
Stížnost ovšem vytýká ve věci samé, že nař. rozhodnutí neprávem shledalo provedeným důkaz o tom, že Julie B. po 10 let nepřetržitě bydlila v Ml. B. a že pobyt její u bratra v L. byl jen přechodnou návštěvou. V této příčině stížnost obrací se proti skutkovým zjištěním, jež by nss mohl přezkoumati jen na tolik, pokud by tvrzeno bylo, že při sebrání tohoto faktického materiálu se sběhla vada podstatná. Stížnost však vady nijaké nekonkretisuje, polemisujíc toliko s výsledkem skutkového zjištění, úřadem předsevzatého. Nss nemohl ani sám zjistiti, že by tu byl nějaký nedostatek, zejména, že by tu bylo neúplné vyšetření momentů rozhodných. Byloť svědkem Františkem W. potvrzeno, že Julie B. v jeho domě bydlila od roku 1910 do 20. června 1914, a Josefem L., že v jeho domě bydlila do 20. června 1914 až do roku 1920, bylo dále potvrzeno Františkem W. i Františkou W., že Julie B., třebas i občas dojížděla k bratrovi na výpomoc, měla stálý byt společně se sestrou v Ml. B. a také obě společně tam nájemné platily. Julie B. sama udala, že bydlí od narození v Ml. B. a dojíždí k bratrovi na 1 nebo 2 dny, při čemž nikdy nemá úmysl, pobyt svůj v Ml. B. přerušiti. Na podkladě těchto zjištění mohly správní úřady dospěti k závěru v nař. rozhodnutí vyslovenému a nelze tedy mluviti o nějakém nedostatku ve zjištění skutkového materiálu.
Výtka v nař. rozhodnutí obci Ml. B. učiněná, že bylo třeba k rozhodnutí ze dne 29. května 1917 usnesení obecního zastupitelstva, nedotýká se podstaty věci a netřeba se tudíž námitkou stížnosti proti výtce té čelící obírati.
Jeví se tedy stížnost ve všech směrech bezdůvodnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 1580. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 190-192.