Č. 1605.

Vodní právo: I. Kompetence vodních úřadů ve věcech vodních družstev. — II. Kompetenci exekuční k vymáhání členských příspěvků k vodním družstvům vykonávají politické úřady ve své funkci jako úřady vodní.
(Nález ze dne 31. října 1922 č. 15558.)
Věc: Firma J. Q. v M. proti ministerstvu zemědělství v Praze (za zúčastněné vodní družstvo v L. adv. Dr. L. Špaček z Prahy) stran členství ve vodním družstvu a členského příspěvku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla st-lka uznána povinnou zaplatiti vodnímu družstvu členský příspěvek určité výše, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Magistrát v Liberci výměrem ze dne 7. července 1919 č. _ ve shodě s okresní správou politickou v Liberci rozhodl, že st-lka jest členem vodního družstva k úpravě vodotoků a vystavění údolních přehrad v poříčí Nisy Zhořelecké v Liberci a jest povinna zapraviti do 14 dnů na členských příspěvcích za rok 1916 10214 K 24 h, za rok 1917 45676 K 25 h, za rok 1918 63552 K 59 h, úhrnem 119443 K 08 h, po srážce zapravených 3994 K 40 h, tedy zbytek 115448 K 68 h s 5% úroky z prodlení od 1. září 1918. K námitce st-lky, že byly pojaty do seznamu členů držebncsti, které neleží v zaplavovaném území, bylo podotknuto, že tato námitka jest vyvrácena místním šetřením, jež provedla okresní správa politická v Liberci za přibrání státního technika, jenž se vyjádřil, že ochranné stavby provedené vratislavským vodním družstvem jsou dle výnosu místodržitelství v Praze ze dne 1. prosince 1897 č. — způsobilé pojmouti vodu pouze při obyčejných povodních, nedostačují však, aby odvedly vodu při elementárních povodních.
Námitky st-lčiny stran členství ve vodním družstvu a pojetí jejích držebností do vodního družstva nebyly shledány důvodnými vzhledem k ustanovení § 3 stanov vodního družstva k úpravě vodotoků a vystavění údolních přehrad v poříčí Nisy Zhořelecké v Liberci, které byly vydány ministerským nařízením ze dne 25. října 1917 č. 415 ř. z. Současně bylo vysloveno, že zaplavovací území povodní z r. 1888 a 1897 nemění se dodatečným zřízeními ochranných staveb a že st-lka jest s držebnostmi, které leží v území tehdejších povodní, členem družstva jakož i proto, že má vodní díla pod údolními přehradami Nisy Zhořelecké a pobírá užitkovou vodu z družstevní údolní přehrady Jablonecko-Grúnvaldské pro pohon turbiny, jakož i pro kondensaci a pro napájení kotlů. Dále bylo vysloveno, že údolní přehrady a vodní stavby družstevní se po- suzují jako jednotný podnik, že všichni členové bez ohledu na polohu svých vodních děl neb provczovacích nemovitostí mají na potřebu celého podniku v rámci 2. odst. § 6 stanov přispěti.
Co do základů pro vyměření příspěvku bylo podotknuto, že předpis členských příspěvku bude opraven podle odpisu na daních a část členských příspěvku připadající na povolený odpis daní bude firmě připsána k dobru nebo vrácena. Nerozhodno jest, že st-lka byla dříve dobrovolným členem družstva a zavázala se k příspěvkům, neboť nové stanovy položily podmínky členství na zcela jiný základ než dosud. Konečně bylo vysloveno, že není překážkou, když firma jest také členem vratislavickčho vodního družstva, aby na ni bylo užito ustanovení nových stanov libereckého družstva.
Zemská správa politická v Praze rozhodnutím ze dne 13. září 1919 č. _ nevyhověla odvolání firmou J. G. z toho podanému, potvrdila nař. výměr z jeho důvodů a podotkla, že výtky vadnosti řízení jsou bezdůvodné, poněvadž odvolání neudává žádných konkrétních předpisů, kterých nebylo dbáno.
Toto rozhodnutí definuje pojem zaplavovacího území povodně v ten rozum, že jest jím rozuměti území, které při určité povodni povodní bylo zaplaveno; zaplavovací území povodně z r. 1897 jest tedy ono území, které povodní z r. 1897 bylo zaplaveno; jest to zcela přesně precisované známé území, které později nesmí býti změněno; zřídí-li se v tomto území později stavby, leží v zaplavovaném území této povodně.
Členství vodního družstva jest dle § 3 stanov obligatorní a v tomto případě jsou dány předpoklady pro členství st-lky ohledně jednotlivých částí držby a není tedy důvodu měniti naříkaný výměr.
Nař. výnosem ze dne 6. června 1921 č. — nevyhověl žal. úřad odvolání firmy J. G. a potvrdil stěžované rozhodnutí z jeho důvodů.
Ve stížnosti k zdejšímu soudu vytýká st-lka:
1. že její držebnosti jsou úplně chráněny regulací Nisy Jablonecké, že tudíž dalších ochranných opatření nepotřebují a že neprávem byl důkaz o tom vedený odmítnut a uznáno, že st-lka jest členem družstva;
2. že úřad, ačkoli vyšetřil, že část továrních nemovitostí neleží v zaplavovacím území, opomenul zjistiti zevrubné označení těchto držebnosti;
3. že příspěvky členské byly předepsány ze všech továrních držebnosti, ačkoliv bylo zjištěno, že pouze část jich leží v zaplavovacím území;
4. že neprávem byl jí předepsán člensky příspěvek vzhledem k celému stavebnímu nákladu družstva.
O stížnosti proti tomu podané uvažoval nss takto:
Přítomný právní spor vztahuje se na členský poměr v družstvu, jemuž se dostalo právní úpravy zvláštní normou, totiž ministerským nařízením ze dne 25. října 1917 č. 415 ř. z., vydaným na základě zmocňovacího zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z.
Nař. rozhodnutí bylo vydáno pořadem stolic vodoprávních. Nss musil tedy především z moci úřední zkoumati, zda a pokud žal. ministerstvo jako nejvyšší vodoprávní úřad bylo příslušno nář. rozhodnutí vydati.
Družstvo zřízené zmíněným speciálním zákonem jest nucený svaz, jehož účel záleží v udržování určitých údolních přehrad na Nise Zhořelecké, jakož i regulací říčních a staveb vodních k oněmi přehradám náležejících. Jde tedy o družstvo, jehož předním účelem jest obrana proti vodám. Tímto svým účelem řadí se mezi družstva vodního zákona — srv. §§ 46, 53 a násl. vodního zákona — byť i v jednotlivostech, které právě vyžadovaly zvláštní úpravy zákonem' speciálním, odchylovalo se od svazů, jež jsou upraveny vodním zákonem samým.
Speciální zákon z r. 1917 jeví se pak jako norma, která doplňuje vodní zákon pro konkrétní případ.
Příslušnost vodních úřadů, která dle § 75 vodního zákona obsahuje všechny věci, jež se vztahují na užívání, svádění vod a bránění se jim dle tohoto zákona (zákonem speciálním doplněného), jest tedy dána, po- kud zákon speciální nedal zvláštních ustanovení kompetenčních. Takový zvláštní kompetenční předpis obsahuje § 23 družstevních stanov, zmíněnou speciální normou vydaných, jiného kompetenčního ustanovení však v ře- čeném nařízení není. Mimo dosah § 23 stanov platí tedy ve všech ostat- ních věcech všeobecná kompetence ve věcech vodních.
Zmíněný předpis § 23 společenstevních stanov ustanovuje pak, že spory ze společenstevního poměru vznikající mají býti urovnávány zvláštním rozhodčím soudem a dle § 26 tamtéž není z rozhodnutí rozhodčího soudu další opravný prostředek připuštěn. Pokud tedy sahá příslušnost rozhodčího soudu, vyňaty jsou dotčené spory z rozhodování úřadu vodního. Úřad tento má dle toho, kdykoli jest povolán věcí se zabývati, zkoumati sice právní existenci rozhodčího výroku, nikoli však jeho věcný obsah.
Poněvadž se však kompetenční ustanovení § 23 vztahuje pouze na spory ze společenstevního poměru, a právní existenci společenstevního poměru tedy předpokládá, jest zřejmo, že spory, které vzniknou o tom, zdali společenstevní poměr po právu existuje, nemají býti řešeny roz- in dčím soudem, nýbrž úřady ve věcech vodních obecně příslušnými, kdykoli se úřadům těmto udá o takovém sporu rozhodovati, což se může státi, nebylo-li k tomu již dříve nějakého podnětu, nejpozději ve stadiu nuceného vymáhání společenstevních příspěvků. Neboť společenstevní příspěvky sluší dle § 6, bodu III. stanov vymáhati politickou exekucí, kteroužto kompetenci exekuční ovšem politické úřady vykonávají ve své funkci jako úřady vodní (srv. nález vid. správního soudu ze dne 19. června 1912 č. 7613, Budw. 9027 A).
Ježto však členství ve vodním družstvu již dle své podstaty a zvláště dle § 3 stanov libereckého vodního družstva alespoň ohledně té skupiny účastníků, o kterou ve sporném případě běží, není povahy pouze osobní, nýbrž závisí na držbě nemovitosti, a ježto tedy otázka po členství ve svazu družstevním! směřuje k tomu, se kterou nemovitostí účastník k družsvu přináleží, nutno důsledně úřad vodní uznati za příslušný i ve sporu o tom, s kterými nemovitostmi určitý společník ke svazu družstevnímu náleží. Naproti tomu jest otázka po rozvrhu nehražených potřeb družsva vnitřní záležitostí družstevní a spor o tem jest sporem z poměru družstevního, jehož řešení se vymyká, jak bylo dovozeno, příslušnosti úřadů vodních.
Je-li tedy na sporu pouze členský příspěvek družstevní, na př. jakým způsobem má býti úhrada potřeb družstevních na členy rozvržena, a kolik příspěvek členský činí, kdežto existence družstevního poměru je mimo spor, není tu likvidního exekučního titulu a není úřad vodní, jednající jako úřad exekuční, povolán nahraditi chybějící likvidnost exekučního titulu svým vlastním výrokem o této dosud kompetentně nerozřešené sporné otázce.
S hledisek takto získaných bylo vycházeti při posuzování projednávaného právního sporu.
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok. Předem se jím rozhoduje o právní existenci členství ve družstvu, kterouž st-lka popírá, a mimo to se rozhodnutí toto zabývá také otázkou rozvrhu neuhrazené potřeby družstva, proti němuž se st-lka rovněž obracela. Dle toho, co bylo svrchu řečeno, sluší výrok, kterým st-lka byla uznána členem společenstva, považovati za kompetentní rozhodnutí vodoprávní, kdežto výrok, jehož předmětem jest rozvrh nákladu, leží mimo obor působnosti úřadů vodních.
Z toho plyne, že rozhodnutí, pokud se jím rozhoduje o sporném rozvrhu nákladů, čili jinými slovy o výši příspěvkové povinnosti st-lčině. bylo nutno zrušiti pro nezákonnost, protože úřadům rozhodujícím chyběla příslušnost o tomto sporu rozhodovati.
Kompetentní výrok o tom, zda a pokud stěžující si firma přináleží k družstvu, jest tedy jediný, kterýž soud mohl a musil v mezích stížnosti podrobiti svému věcnému přezkoumání.
St-lka hájí názor, že firma G. se svými držebnostmi dle § 3 stanov, tedy ex lege k družstvu nepatří. Stížnost míní, že může svůj názor v podstatě opříti o to, že firma G. jest se svými držebnostmi proti ne- bezpečí povodně dostatečně chráněna již jinými ochrannými stavbami, a že tudíž ochrany, kterou skytají ochranné stavby libereckého družstva před povodněmi, ani nepotřebuje ani účastná není.
Žal. úřad naproti tomu stojí na stanovisku, že stěžující si firma podle ustanovení § 3 družstevních stanov se svými realitami ke družstvu přináleží.
Spor je tedy o výklad § 3 družstevních stanov, v němž vymezen jest okruh členů družstva, a v němž se stanoví skutková podstata, která členství ve družstvu zakládá. Dle tohoto ustanovení jsou — kromě několika samosprávných korporací — členy družstva, a to, se svými držebnostmi dále uvedenými, všichni nynější a budoucí držitelé vodních děl. živnostenských a průmyslových provozovacích nemovitostí, jejichž držebnosti leží pod údolními přehradami a vodními stavbami, zřízenými družstvem u Nisy Zhořelecké a jejích přítoků na této straně říšské hranice, pokud se týče v zátopovém území největší povodně, která v řečené trati vodotoků dosud, byla provozována.
Dle pojetí stížnosti jest zátopovým územím největší dosud pozorované povodně rozuměti ono území, které by i nyní bylo zatopeno, kdyby se opakovala povodeň v rozsahu povodně z r. 1897, kterouž žal. úřad i st-lka souhlasně uznávají za největší povodeň dosud pozorovanou.
Než pro takové pojetí neposkytuje dle názoru nss-u ustanovení § 3 stanov žádné opory. Neboť dle jasného znění tohoto ustanovení, jež svrchu bylo reprodukováno, jest členství v družstvu spojeno s držbou vodních děl a držebností, které leží v zátopovém území největší dosud pozorované povodně řečené trati vodní. Rozhoduje tedy jedině historické faktum, že území v roce 1897 bylo zatopeno a je lhostejno, zdali a do jaké míry je také nyní zapotřebí ochrany, kterou poskytuji ochranné stavby družstevní. Že však držebnosti firmy G. leží v území zátopovém, rozumí-li se výrazu v tomto, smyslu, ani stížnost nepopírá, ani strana ve správním řízení nikdy nepopřela. Dlužno tedy výklad, který dotčenému ustanovení stanov dává st-lka, odmítnouti jako mylný.
Je-li však okolnost, že držebnosti sí-lky požívají vydatné a dostatečné jinaké ochrany a že ochranné stavby libereckého družstva jsou pro její držebnosti zbytečné, pro otázku, zdali stěžující si firma k družstvu dle zákona přináleží, právně bez významu, pak nelze shledati žádné vady řízení v tom, že vodoprávní úřady nedbaly znaleckého posudku, který strana předložila a jímž chtěla prokázati onu okolnost, kterou bylo uznati za právně nerozhodnou.
Stížnost obsahuje dále pouze jedinou námitku, kterou se soud musel zabývati. Vytýká se v ní, že pozemky, které stěžující si firma drží a jež k zátopovému území náleží, nebyly přesně označeny. Než ze spisů jest zřejmo, že při komisionelním jednání ze dne 7. března 1919 byly hranice zátopového území z r. 1897 přesně vyšetřeny, pokud se týče opraveny. Strana v řízení správním nevznesla v této příčině žádné námitky, její námitky naopak braly se jen v tom směru, že jest přesně zjistiti a označiti ony pozemky, které dle jejího mínění jsou následkem jinaké ochrany proti povodním ze zátopového území vyňaty. Vytýká-li tudíž stížnost teprve před tímto soudem nedostatečné (značení pozemků, které ke svazu družstevnímu náležejí, jest tato námitka novotou, která ve smyslu § 5 zák. o ss jest nepřípustná a k níž tedy soud dále přihlížeti nemohl, nehledě ani k tomu, že vymezení zátopového území z r. 1897, proti němuž strana nic nenamítala, zřetelně dává poznati, které nemovitosti leží uvnitř čáry zátopové území ohraničující.
Z těchto důvodů musely projednané stížné body býti zamítnuty jako bezdůvodné nebo jako nepřípustné, aniž bylo věcí soudu zabývati se otázkou, zdali a do jaké míry mohlo by se jednati o vyloučení některých realit ze svazku družstevního, po zákonu k němu náležejících, z důvodů později nastalých, neboť tato otázka nebyla vůbec ani nař. rozhodnutím ani stížností dotčena.

Citace:

č. 1605. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 265-269.