Čís. 16287.

Manželce, která učinila náklady na své léčení z vlastních prostředků, přísluší proti manželovi nárok podle § 1042 obč. zák., pokud náklad jest úměrný stavu, jmění a příjmům manželovým. Nezáleží na tom, že manželka byla již před sňatkem nemocna a že o tom věděla.
(Rozh. ze dne 8. září 1937, Rv I 1562/36.)
Srv. rozh. č. 12309 Sb. n. s.
Žalobkyně se na žalovaném manželi domáhá zaplacení 3159 Kč s přísl. z důvodu náhrady nákladů, jež sama vynaložila na svou operaci a nemocniční ošetření, ač k jejich zapravení byl povinen žalovaný jako její manžel. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal zčásti podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Podle § 91 obč. zák. jest manžel povinen obstarali své manželce slušnou výživu podle svého majetku a ji ve všech případech zastupovali. Výživou jest rozuměli nejen stravu, šaty, byt a ostatní životní potřeby, ale i útraty lékařského ošetřování a zdravotní péče vůbec. Tato povinnost plyne ze životního společenství a souvisí s určením životní míry manželčiny, jež má býti určena přiměřeně majetku manželovu. Ustanovení § 91 obč. zák. opravňuje tedy manželku, aby naléhala na plnění zákonné povinnosti manželovy, aby jí totiž poskytoval podle svého jmění výživu a při onemocnění i lékařskou pomoc (rozh. č. 12309 Sb. n. s.), a učinila-li, manželka, jak zjištěno, náklad na potřebné léčení a operaci z vlastních prostředků, přísluší jí postižní nárok proti manželovi podle § 1042 obč. zák. Potřebu a nutnost sporných nákladů žalovaný nepopírá, nýbrž namítá pouze, že žalobkyně již před uzavřením sňatku byla nemocna a že o tom věděla. Ale ty skutečnosti ho nemohou zprostiti zákonné povinnosti. Vyživovací nárok manželčin jest omezen způsobilostí manželovou k plnění, a závisí proto žalobní nárok jen na tom, zdali učiněný náklad byl úměrný stavu, jmění a příjmům žalovaného. Po té stránce však nevytýkal dovolatel, že věc byla nesprávně posouzena, a ježto ostatní námitky nejsou rozhodující, nebylo bezdůvodnému dovolání vyhověno.

Citace:

č. 16287. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 152-152.