Čís. 16296.

Nejednal-li exekuční soud při rozvrhovém roku o knihovní pohledávce přihlášené postupníkem, ježto postupník prohlásil, že předloží do určité lhůty doklady o postupu, jest zadní knihovní věřitel, který nepodal odpor, oprávněn k rekursu do rozvrhového usnesení přikazujícího postupníkovi přihlášenou pohledávku pod podmínkou, že dodá do určité lhůty doklady o provedeném postupu, jinak že bude částka přikázána zadnímu knihovnímu věřiteli. Uplynula-li lhůta v době rozvrhového usnesení, bylo v něm vyslovili, zda postupník splnil onu podmínku.
(Rozh. ze dne 15. září 1937, R I 857/37.)
Exekuční soud rozvrhuje nejvyšší podání za opětně exekučně vydraženou nemovitost, přikázal rozvrhovým usnesením ze dme 13. března 1937 pohledávku 2000 Kč, zajištěnou na dotčeně nemovitosti pro Č-ckou záložnu, Marii M. z důvodu tvrzeného postupu této pohledávky, a to pod podmínkou., že dodá do 14 dnů po rozvrhovém roku (konaném dne 19. února 1937) t. j. do 5. března 1937 doklady o provedeném postupu, a neučiní-li tak, že bude částka 2000 Kč přikázána tak, že bude polovice, t. j. 1000 Kč, připadajících na polovinu Františku P. připsanou, nebo její přiměřená část přikázána Dr. Karlu T. v pořadí jeho kauční pohledávky pod C 139 váznoucí a druhá polovice, t. j. 1000 Kč nebo přiměřená část, připadající na polovici Janu P. připsanou, rovněž Dr. Karlu T. k částečnému uspokojení jistiny pohledávky dle platebního rozkazu pod C 260 nadzástavním právem zajištěné na výměnku Josefa S. Rekursní soud nevyhověv rekursům vymáhajícího věřitele a Dr. Karla T., potvrdil v té příčině napadené rozvrhové usnesení. Důvody: Stěžovatelé namítají, že postupnice Č-cké záložny Marie M. nepředložila proti předpisu § 210 ex. ř. postupní listinu při rozvrhovém roku, nýbrž až po něm, a že jí proto částka 2000 Kč neměla býti přikázána. Jejich rekursy nejsou však podle názoru rekursního soudu důvodné. Podle § 234 ex. ř. nelze přihlížeti k těm důvodům rekursu, jimž mohla býti zjednána platnost podáním odporu ve smyslu § 213 ex. ř., a to zejména tehdy, jestliže se odporuje tomu, aby se přihlíželo k nárokům, které jsou buď přihlášeny, nebo jsou patrné z veřejných knih, nebo odporuje-li se výši částek požadovaných na jistině a příslušenství. O takovéto případy v souzeném případě nejde. Marie M. (postupnice) přihlásila svým jménem nárok na pohledávku zapsanou pod pol. Clil pro Č-ckou záložnu a prohlásila, že do 14 dní předloží doklady o postupu. Prvý soud jí požadovanou lhůtu ihned při roku povolil. Oba stěžovatelé byli při roku osobně přítomni a přesto nepodali odpor proti jejímu přihlášenému nároku, takže pozbyli oprávnění k rekursu. Nemůže se proto rekursní soud věcně zabývati otázkou opožděného předložení postupní listiny.
Nejvyšší soud k rekursu Dr. Karla T. zrušil v napadené části usnesení obou nižších stolic a uložil prvému soudu, aby o přihlášce Marie M. dále jednal a znovu rozhodí.
Důvody:
Pod C 111 ve vl. č. 102 poz. knihy pro kat. území D. V. vázlo zástavní právo za pohledávku Č-cké záložny v částce 2000 Kč a za vedlejší závazky do výše 200 Kč. Uvedená věřitelka nepřihlásila při rozvrhovém roku, konaném dne 19. února 1937, v dotčeném pořadí nic, přihlásila však částku 2000 Kč s přísl. v tomto pořadí Marie M. a uvedla, že jí přihlášená pohledávka byla postoupena a slíbila předložiti o tom do 14 dnů doklady. V protokole pak jest uvedeno: »Nedodá-li do 14 dnů tyto doklady, nebude k této pohledávce přihlíženo.« O tom, zdali byl podán, odpor proti přihlášce, neobsahuje nic ani protokol, ani vyjádření Č-cké záložny o postupu. Dne 5, března 1937 předložila Marie M. postupní listinu ze dne 7. ledna 1928 o postupu částky 1000 Kč s příslušenstvím do výše 100 Kč, dne 9, března 1937 pak prohlásila u soudu, že pohledávka 2000 Kč byla asi před 3 lety postoupena její matce Marii M. a žádala, aby byla částka z této knihovní pohledávky uvolněná vyplacena právě jmenované Marii M. Dále uvádí, že na dalších 1000 Kč má také nárok, protože jistina 2000 Kč byla zapravena z jejích peněz. Marie M. byla ještě jednou předvolána k soudu s Františkem P., avšak nedostavila se. František P. (bývalý knihovní vlastník ideální polovice vydražené nemovitosti) dne 13. března 1937 uvedl, že není správné tvrzení Marie M., že jí byla postoupena i druhá polovice kauční pohledávky.
Poté byla rozvrhovým usnesením, ze dne 13. března 1937, když už uvedená prohlášení byla učiněna a postupní listina ze dne 7. ledna 1928 soudu předložena, přikázána částka 2000 Kč Marii M. podle tvrzeného postupu k úplnému uspokojení jistiny s tou podmínkou, že dodá do 14 dnů, t. j. do 5. března 1937 doklady o provedeném postupu, jinak že částka 2000 Kč bude přikázána dalším knihovním věřitelům, t. j. Dr. Karlu T. za jeho pohledávání a v jeho pořadí. Rekursní soud nevyhověl rekursu, protože stěžovatel přítomný osobně při rozvrhovém roku nevznesl odpor proti přihlášenému nároku.
Z toho, co bylo uvedeno, jest patrné, že se při rozvrhovém roku o přihlášené pohledávce Marie M. vlastně nejednalo. Jestliže ona sama prohlásila, že dodá do 14 dnů doklady o tvrzeném postupu, neměli ostatní účastníci už nyní příčiny podávati odpor podle § 213 ex. ř. O důvodnosti přihlášky mělo se jednati teprve, až by Marie M. předložila slíbené doklady, a teprve po jejich přezkoušení by se oprávnění mohli rozhodnouti, podají-li odpor proti této přihlášce. Jestliže se takto nejednalo;, nelze stěžovateli odepříti právo k rekursu podle § 234 ex. ř.
Ale rozvrhové usnesení nerozhoduje přímo o přikázání přihlášené pohledávky, nýbrž činí tak podmínečně, přikazujíc částku 2000 Kč Marii M., bude-li jí podán doklad o postupu do 5. března 1937, kterážto lhůta v době usnesení (13. března 1937) již uplynula. V rozvrhovém usnesení bylo vysloviti, zdali Marie M. splnila uvedenou podmínku. Tak, jak rozvrhové usnesení zní, nemůže býti co do této částky vykonáno, nýbrž vyžaduje nové rozhodnutí, komu se částka 2000 Kč přikazuje. Z vyložených důvodů byla usnesení nižších soudů zrušena a soudu prvé stolice uloženo, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 16296. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 172-174.