Čís. 16350.

Rekurzná lehota proti usneseniu, ktorým bolo zemedelské vyrovnacie pokračovanie zastavené, počítá sa odo dňa veřejného vyhlásenia (vyvesenia usnesenia na súdnu došku) bez ohl'adu na to, aké poučenie o rekurznej lehote obsahuje zastavovacie usnesenie, doručené zvlášť rekurentovi.
(Rozh. z 15. septembra 1937, R III 460/37.)
Rekurzný súd rekurz vyrovnacích dlžníkov proti usneseniu o zastavení zemedelského vyrovnania odmietol ako opožděný.
Najvyšší súd dovolací rekurz zamietol.
Dovody:
Napadené usnesení rekursního soudu odpovídá stavu věci i zákonu.
Poněvadž 15denní rekursní lhůta je podle zákona neprodlužitelná (§ 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., § 70 vyr. ř. a § 191 konk. ř.) a účinky doručení zastavujícího usnesení soudu prvé stolice nastaly již veřejnou vyhláškou (§ 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., § 70 vyr. ř. a § 190, odst. 2, konk. ř.), t. j. dne 15. dubna 1937, nezáleží na tom, udělil-li soud prvé stolice v písemném vyhotovení tohoto zastavujícího usnesení rekurentu i písemně sděleném co do rekursní lhůty správné poučení čili nic.

Citace:

č. 16350. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 274-274.