Čís. 4279.

Vysloviti, že odsouzený může býti držán v robotárně, lze jen, odbyl-li si dvakráte trest za některý z přestupků v zákoně uvedených před spácháním souzeného skutku.
(Rozh. ze dne 23. září 1931, Zm II 235/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Ivančicích ze dne 10. září 1930, pokud jím bylo vysloveno, že odsouzený smí býti držán v robotárně, porušen byl zákon v ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) zákona o tulácích ze dne 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. v doslovu čl. II zákona ze dne 25. června 1929, čís. 102 sb. z. a n.; výrok ten se zrušuje.
Důvody:
Podle záznamu o přelíčení a o rozsudku okresního soudu v Ivančicích dne 10. září 1930 byl Antonín H. uznán vinným přestupkem § 6 zákona ze dne 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. (zákona o tulácích), spáchaným 27. července 1930, a odsouzen podle § 6 zákona o tulácích použitím § 260 b) tr. zák. do tuhého vězení na 1 měsíc, zostřeného týdně postem, a byla současně vyslovena přípustnost dání obžalovaného do robotárny. Rozsudek stal se právoplatným a obžalovaný trest odpykal (podle spisů v době od 29. prosince 1930 do 28. ledna 1931). Výrokem soudu o přípustnosti dodání obžalovaného Antonína H-a do robotárny porušen byl zákon ze dne 24. května 1885, čís. 89 ř. zák., v ustanovení § 7 odst. 2 písm. a), v doslovu zákona ze dne 25. června 1929, čís. 102 Sb. z. a n. Podle tohoto zákonného ustanovení může soud, odsuzuje vinníka pro některý z přestupků uvedených v §§ 1—6 zákona čís. 89/85 ř. zák., vysloviti, že odsouzený smí býti držán v robotárně, avšak jen, odbyl-li si odsouzený již dvakráte trest za některý z těchto přestupků. Antonín H. byl sice (aniž tresty ty jsou uvedeny ve výpisu z rejstříku trestů, uloženého ve spisech), před vynesením onoho rozsudku odsouzen dvakráte pro přestupek podle § 6 zákona o tulácích, a to jednak rozsudkem okresního soudu v Ivančicích ze dne 12. března 1930, potvrzeným rozsudkem krajského soudu trestního v Brně jako soudu odvolacího ze dne 10. května 1930, k trestu tuhého vězení v trvání 6 dnů, zostřeného jedním postem, jednak rozsudkem okresního soudu v Ivančicích ze dne 4. června 1930, potvrzeným rozsudkem krajského soudu trestního v Brně jako soudu odvolacího ze dne 10. července 1930 (se zřetelem na souběžný přestupek § 312 tr. zák.) k trestu tuhého vězení v trvání jednoho měsíce, zostřeného jedním postem čtrnáctidenně. Avšak tyto tresty byly vykonány teprve v době od 3. do 9. srpna 1930, a v době od 29. prosince 1930 do 28. ledna 1931, tudíž oba teprve po spáchání skutku, který se stal předmětem onoho rozsudku z 10. září 1930, ba druhý trest dokonce teprve po vynesení tohoto rozsudku. Bylo proto k návrhu generální prokuratury podle §§ 33 odst. 2 a 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 4279. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 484-485.