Č. 4157.

Stavební právo: 1. * Stavební úřad může i na základě § 36 stav. řádu pro Čechy-venkov odepříti povolení pro takové stavby, jež by používáním svým dle vlastního jejich hospodářského účelu byly s to jakkoli se dotknouti práv sousedů. — O povaze tak zv. práva sousedského.
(Nález ze dne 26. listopadu 1924 č. 20660).
Věc: Ludmila U. a spol. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební úpravu sklepních místností.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem z 23. února 1923 udělil měst. úřad v H. Bedřišce Ch. v zastoupení spolumajitelů domu č. p. — stavební povolení k stavebním úpravám ve sklepních místnostech tohoto domu, pro něž výměrem osp-é ze 17. října 1921 uděleno bylo živnostensko-právní povolení k zřízení sklepní vinárny. Rekurs dnešních st-lů jako spoluvlastníků sousedního domu č. p. — byl všemi správními stolicemi, posléze nař. rozhodnutím zamítnut.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Normy řádů stavebních, které omezují vlastníka pozemku v jeho oprávnění stavěti resp. vlastníka domu v jeho oprávnění prováděti stavební změny, které uznává za vhodné, dány jsou — jak plyne již z policejní povahy jejich — zásadně v zájmu veřejném. Předmětem a účelem jejich není zpravidla materielně-právní úprava vzájemných poměrů sousedských jako takových, vymezení sfér sousedů a určení jejich práv, nýbrž policejní ochrana zájmů obecných, jež zastávati jsou povolány z povinnosti úřední orgány stavební.
Bohuslav, Nálezy správní VI. 136 Avšak stav. řád sám vedle toho uznává i veřejná subjektivní práva sousedů, jimž v mezích řízení a rozhodování konsesního ochranu zabezpečuje. Na tato práva pomýšlí nejen v předpisu § 35, odst. 1, když nařizuje přizvati sousedy k stav. jednání, nýbrž zejména v § 35, odst. 2, kde mluví o námitkách sousedů jak o něčem pojmově od »veřených příčin« rozdílném, a v § 37, odst. 3, kde úřadu stavebnímu ukládá rozhodovati o jiných, než soukromoprávních námitkách sousedů.
Zákon sám arciť výslovně neoznačuje, která ustanovení jeho jsou věnována jen policejní ochraně veřejných zájmů a která buď vedle toho nebo výlučně sousedské právo za svůj obsah mají.
Otázku tu nutno si v každém konkretním případě zodpovídati dle znění dotčené normy, která, když se jeví jakýmsi rozluštěním onoho všeobecného zájmu ohledně určitě vyznačeného konkretního pozemku, podává obsah subjektivního nároku majitele onoho pozemku jako souseda.
Toto rozeznávání má svůj význam i co do procesuálního postavení sousedů v řízení stavebním, ježto práva stran v technickém slova smyslu jim lze přiznati jen potud, pokud uplatňují svá sousedská práva v uvedeném smyslu, kdežto poukazují-li jen na zájmy veřejné, mají postavení publika upozorňujícího úřad na to, kde mu jest konati jeho úřední povinnost.
V základě těchto úvah bylo lze uznati legitimaci st-lů jen pokud namítají, že povolená úprava sklepních místností v domě č. p. — obsahuje porušení jejich práva sousedského, tedy pokud namítají, že úpravou ohroženy jsou stavebním řádem uznané veřejné ohledy se zřetelem na jejich sousední dům, a domáhají se zamezení nebezpečí a škod, jež v tomto ohledu ze stav. úprav oněch jim hrozí. Tím je však právo jejich vyčerpáno, a nelze jim přiznati oprávnění, aby i nad to dále uplatňovali porušení veřejných zájmů bez takové relace na jejich sousední dům ohledně stav. objektu samého.
Nelze jim tedy přiznati legitimaci, aby namítali, že povolená úprava odporuje předpisům §§ 61 a 64 stav. řádu, neboť tyto normy chrání veřejné zájmy výhradně ohledně stav. objektu samého a na zájmy sousedů nijak se nevztahují. Z téhož důvodu nelze bráti zřetele na námitku, že veřejné ohledy zdravotní a mravnostní mluví vůbec proti povolení sklepních vináren, nehledě ani k tomu, že tato námitka nesměřuje vlastně proti stav. úpravě sklepních místností v domě č. p. —, která jediné je předmětem provedeného řízení stav., nýbrž s všeobecného hlediska proti určitému způsobu živn. provozování v oněch místnostech, a tedy do stav. řízení vůbec nepatří.
Sousedské právo uplatňuje námitka, tvrdící, že oddělení projektované místnosti od jejich pozemku resp. domu není zamýšleno takovým způsobem, aby jejich právo na klidné používání jejich vlastního domu nebylo dotčeno vzhledem k hluku a lomozu, jehož se lze z provozování noční vinárny ve sporných místnostech s důvodem obávati.
Nař. rozhodnutí, jež na tuto námitku věcně vešlo, obsah tohoto uplatněného práva za sousedské právo st-lovo uznalo, proti čemuž stížnost stavebníky nebyla vznesena.
Stížnost co do stránky skutkové uplatňuje, že zjištění úřadu, jakoby síla zdi domu č. p. — k domu č. p. — činila 68 cm, je vadné, a že také úsudek úřadu, jakoby hraniční zeď zamezovala rozšiřování hluku z vinárny do sousedního domu, postrádá podkladu a je v rozporu se skutečným stavem.
O těchto námitkách nss uvážil:
§ 36 stav. řádu ukládá stav. úřadu všeobecně, aby stavební plány zkoušeny byly se zřetelem na to, co stanoví stav. řád, jakož i s ohledem ku zdravotním a jiným poměrům veřejným. Z jednotlivých ustanovení stav. řádu — § 27, posl. odst. § 46 a 47, zejména však z předpisů §§ 115 a násl. je patrno, že stav. řád, dávaje podrobné normy pro provádění staveb, nebéře při tom v úvahu stavby jenom o sobě, bez ohledu na jejich určení, nýbrž že hledí také k účelu, jemuž jsou určeny, a právě podle toho stanoví pro přípustnost jich požadavky různé dle toho, jak dalece stavba ve spojení s tímto svým účelovým určením dotýká se veřejných zájmů stav. řádem chráněných. Z principu onoho plyne však, že stav. úřad i když jde o stavbu, již posuzovati má ze všeobecné normy § 36, musí projektovanou stavbu zkoumati právě s ohledem na její účelové určení, a že — toto určení její maje na zřeteli —, může i dle § 36 nepřipustiti ony stavby, jež by používáním svým dle vlastního jejich hospodářského cíle, byly s to práv sousedových se jakkoli dotknouti.
V daném případě plyne z toho závěr, že stav. úřad, zkoumaje žádost za povolení stav. úprav ve sklepních místnostech domu č. p. — za účelem zřízení sklepní noční vinárny, byl povinen, posuzuje námitky st-lů, míti na zřeteli povahu a způsob obvyklého provozu této živnosti, pro niž upravované místnosti jsou určeny, a podle toho uvážiti, zda povolení žádané provozovny jest vůbec přípustné, eventuelně jaké adaptace dlužno požadovati, aby zamezeno bylo obtěžování okolí, jež st-lé vytýkali.
Z odůvodnění nař. rozhodnutí není zcela jasně patrno, zda žal. úřad věc s tohoto hlediska posuzoval. Než i kdyby tomu tak bylo, nelze uznati, že měl pro svůj závěr dostatečnou oporu ve spisech. Ani při stav. komisi 24. října 1921, ani při komisi 17. prosince 1922 otázka, jaký účinek provoz sklepní noční vinárny v místnostech dle plánu adaptovaných bude míti na sousední dům st-lů, nebyla zkoumána. Stav. znalec konstatoval toliko sílu zdi, nevyslovil se však o tom, zda tyto zdi postačí, aby zamezily pronikání hluku, s provozem noční vinárny pravděpodobně spojeného, do sousedního domu, a zdravotní znalec vyslovil se přímo proti povolení m. j. také z důvodu, že sklepní vinárna je zdrojem nočního znepokojování okolí.
Nemá tedy závěr žal. úřadu, že hraniční zdi jsou dosti silné, aby zamezily rozšiřování hluku do domu st-lů, v jednání stav. komise, jež podle § 38 stav. řádu je jedině směrodatným, dostatečného podkladu, a to tím méně, ježto rozměry zdí, jak v nař. rozhodnutí jsou uvedeny, nejsou v souhlasu s rozměry, jak je konstatoval stav. znalec při stav. komisi, a správnost jejich je st-li popírána. Tvrzení úřadu, že zdravotní znalec proti stavbě nečinil námitek, je pak v relaci právě dnes sporné přímo v rozporu se spisy.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss zrušiti.
136*

Citace:

č. 4157. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 885-887.