Č. 4156.

Obecní úředníci: * Při porovnávání úředníka předměstské obce s obdobným úředníkem pražským ve smyslu odst. 1 § 3 zák. slučovacího č. 114/1920, může místo jím u předměstské obce zastávané býti rozhodno jenom potud, pokud úředník ho nenabyl cestou mimořádnou, postrádaje kvalifikace pro ono místo předměstskou obcí požadované.
(Nález ze dne 26. listopadu 1924 č. 17425).
Věc: František K. v D. proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební postavení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, který absolvoval 3 třídy měšťanské školy a dvoutřídní školu obchodní a od 1. srpna 1896 zaměstnán byl jako výpomocná síla kancelářská v obecním důchodu d-ckém, ustanoven byl usnesením ob. zast. v D. z 27. prosince 1917 (dekret z 2. ledna 1918) definitivním účetním úředníkem obce s titulem »účetní akcesista« se zákl. služným 1600 ročně, počínaje 1. lednem 1918 dle XI. hodn. tř. platné pro účetní úřednictvo obce pražské s nárokem na další automatický postup za 5 roků do X. a za dalších 6 roků do IX. hodn. tř. Službou přidělen do obecního důchodu. Ke konci dekretu se praví, že se mu uděluje zároveň dispens od předepsané kvalifikace.
Obec pražská po převzetí usnesením užší správní komise ze 24. listopadu 1922 (dekret z 29. listopadu 1922) upravila služební poměr jeho v ten způsob, že jej zařadila do kategorie D, prohlásila, že domněle udělenou dispens od kvalifikace pro kategorii C neuznává, a po propočtení let, započtení soukromé služby a válečných let poukázala mu požitky X. hodn. tř. 2. stupně od 1. ledna 1922; zároveň podotknuto, že jest se mu podvoliti odborné zkoušce.
Rekursní žádání st-le, aby mu přiznána byla kategorie C jako úředníku účetnímu a aby mu byly ponechány dosavadní požitky, bylo druhou stolicí a posléze i nař. rozhodnutí zamítnuto. — — —
Ve stížnosti béře strana rozhodnutí v odpor pro nezákonnost a vadné řízení, dovozujíc, že na základě svého postavení jako účetní úředník obce D. má nárok na zařazení, jaké přísluší účetnímu úředníku pražskému, t. j. do kategorie C, a důsledkem toho také na zachování dosavadních služebních požitků, které služ. požitků účetního úředníka kategorie C nepřesahují.
Rozhoduje o stížnosti, byl nss veden těmito úvahami:
Jádrem celého sporu jest otázka, jaká jest míra práv a nároků st-le, jenž při sloučení obce D. s obcí pražskou dle § 3, odst. 1. slučovacího zák. č. 114/20 do služeb obce pražské byl převzat.
Míra tato určena jest dle tohoto zákonného předpisu zásadně měrou oněch práv a nároků, jež úředník u své dosavadní obce v den sloučení požíval, avšak s tím důležitým obmezením, že práva a nároky jeho jemu proti dosavadní obci příslušející nesmí převyšovati míru práv a nároků úředníků stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří v den sloučení u obce pražské již byli ustanoveni.
Z obmezení tohoto připouští zákon výjimku jen v odst. 2 a 3 téhož předpisu, ponechávaje zatímně úředníkům převzatým i eventuelní požitky vyší, jež nespočívají na individuelní mimořádné úpravě, neodpovídající způsobilosti a skutečné služ. době zaměstnancově, jsou jen důsledkem všeobecné pravoplatné úpravy poměru úřednictva u dotčené obce do 30. června 1919 provedené.
Z těchto zásad plyne, že při vyšetření míry práv a nároků st-lových nutno především zkoumati, která kategorie úředníků u obce pražské v den sloučení ustanovených byla stejná nebo rovnocenná s kategorií, v níž se st-l u obce d-cké nalézal.
St-l míní, že jest to kategorie úředníků účetních, kteří dle § 45 služ. řádu pro zaměstnance obce pražské jsou zařazeni do skupiny C, poněvadž prý u obce d-cké byl v době sloučení rovněž úředníkem účetním. Avšak pro srovnání rovnocennosti nebo stejnosti »kategorií« úřednických po rozumu odst. 1. § 3 cit. z. není rozhodnou stejnost označení, nýbrž ony momenty, které jsou pro tuto kategorii za podstatný její význak vyhlášeny. Pro kategorii úředníků účetních u obce pražské do skupiny C zařazených jest podstatným význakem odborná kvalifikace vykázaná maturitní zkouškou na gymnasiu nebo reálce nebo absolutorium obchodní akademie a zkouška ze státní účtovědy (srovn. usnesení rady měst. z 26. listopadu a 10. prosince 1907, tvořící doplněk § 1, odst. 1. cit. řádu).
St-li by náleželo, chtěl-li by býti s touto kategorií úřednictva pražského srovnáván, aby dokázal, že i pro nabytí místa u obce d-cké jím v den sloučení zastávaného tato kvalifikace byla předepsána. Ve spisech otázka tato není plně vyjasněna, a také ani nař. rozhodnutí otázkou touto se neobírá, vycházejíc z názoru, že jest pro konkretní případ úplně lhostejno, jaké náležitosti pro službu účetnickou u obce d-cké vůbec byly předepsány, poněvadž prý jest rozhodno, že st-l nestal se účetním úředníkem obce d-cké cestou normální, t. j. vykazuje náležitosti a kvalifikaci potřebnou, nýbrž způsobem iregulérním na základě výjimečných dispensí, jež v otázce srovnání převzatých úředníků nižádných právních nároků pro tyto úředníky vzhledem k odst. 3 § 3 zák. č. 114/20 založiti nemohou.
Toto stanovisko uznal i nss za odůvodněné.
Předpis § 3, odst. 3 totiž stanoví, že nárok na provisorní ponechání požitků vyšších pravoplatně přiznaných, o nichž je v odst. 2. řeč, neuznává se tam, kde jde o úpravu platův a požitků jednotlivých zaměstnanců rázu mimořádného, neodpovídající způsobilosti a skutečné služební době zaměstnancově.
Ač předpis tento jedná jen o »vyšších požitcích« v odst. 2. vzpomenutých, přece nemůže býti pochyby o tom, že vyslovuje zásadu, která musí i při vyhledávání srovnávané kategorie přijíti k platnosti, poněvadž jednak ona práva a ony nároky, o jichž uznání dle § 3, odst. 1. jde, ve svých důsledcích se vždycky jen ve výši požitků manifestují, jednak by bylo vždy lze předpis tento obejíti a in fraudem legis vyloučiti, když by pro účel oné mimořádné úpravy, jakou má na mysli odst. 3 cit. §, byla volena forma jmenování.
Je-li tomu tak, pak místo st-lem zastávané může býti pro srovnání s obdobným místem u obce pražské jen potud rozhodné, pokud st-l místa toho nenabyl cestou mimořádnou, nemaje kvalifikace odpovídající požadavkům pro místo ono kladeným.
St-l doznává, že neměl v době svého jmenování na místo účetního úředníka ani pro obec d-ckou dostatečné kvalifikace. Tím připouští, že se nestal úředníkem účetním způsobem normálním, a že formou tohoto jmenování dostalo se mu úpravy rázu mimořádného, jeho způsobilosti neodpovídající.
Neuznal-li nař. výnos tuto mimořádnou úpravu a nepřiznal-li st-li, aplikuje na něho předpis § 3, odst. 1., postavení úředníka účetního, jednal úplně podle znění i v duchu zákona a nutno tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4156. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 883-885.