Č. 4140.

Známky: * Z ustanovení § 5 známk. zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. plynoucí právo, užívati jména resp. firmy k označení zboží, neposkytuje uživateli jména neb majiteli firmy právo na zápis jména neb firmy jako značky pro zboží téhož druhu, pro něž byla již dříve pro někoho jiného sepsána známka se jménem neb firmou se shodující neb k záměně podobná. — 2. I v býv. Uhersku byly slovní známky připuštěny (zák. čl. XLI : 1895).
(Nález ze dne 21. listopadu 1924 č. 20353.)
Věc: Firma »Phönix«, továrna na mýdlo, akc. spol. v L. (adv. Dr. Frt. Stern z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. místotaj. Dr. Josef Fák, za zúčastněnou firmu Erste österr. Seifensieder Gewerksgesellschaft »Apollo«, G. m. b. H. ve Vídni adv. Dr. Berthold Knöpfelmacher z Litoměřic) o ochranou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
St-lka jest povinna zaplatiti zúčastněné straně fě. Erste österr. Seifensieder Gewerksgesellschaft, »Apollo«, G. m. b. H. v e Vídni, útraty řízení před nss-em částkou Kč 1500 určené do 14 dnů.
Důvody: Nař. rozhodnutím uznal žal. úřad podle § 3 známk. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. a § 21 lit. e) známk zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. po vyslechnutí stěžující si firmy zápis slovní známky pro mýdlo »Phönix«, přihlášené dne 28. srpna 1922 touto chranitelkou k zápisu u obch. a živ. komory v Báňské Bystřici a zapsané tamže pod č. 524 právně neúčinným a nařídil zároveň výmaz této známky.
Žal. úřad vycházel z toho, že známka st-lčina byla později zapsána do rejstříku než slovní známka téhož znění zúčastněné strany firmy »Erste österr. Seifensieder Gewerksgesellschaft »Apollo«, Gesellschaft m. b. H.« ve Vídni, a že obě známky jsou určeny pro týž druh zboží. — — —
Stížnost namítá, že z předpisu § 5 známk. zák. plynoucí právo, užívati jména resp. firmy k označení zboží i zkráceně, obsahuje také oprávnění používati jména resp. firmy i zkráceně k označení zboží prostřednictvím známky a právo dáti si tuto známku zapsati.
Tomuto právnímu názoru nemohl soud přisvědčiti. Zákon o ochraně známek poskytuje v § 2 majiteli známky výhradné právo k užívání známky. Tato výlučnost jest omezena v § 5, dle něhož zápisem známky, která obsahuje také slova nebo písmena, nikomu se nebrání, aby užíval k označení svého zboží svého jména, třeba i ve zkratce. Toto ustanovení má svůj základ v právu užívati jména a firmy a účelem jeho jest zabezpečiti každému také proti majiteli známky, aby svého jména nebo firmy mohl užívati k označování svého zboží. Dále však právo na užívání jména neb firmy s hlediska známkového práva nesahá, zvláště však neposkytuje uživateli jména neb majiteli firmy práva domáhati se zapsání jména neb firmy jako známky pro zboží téhož druhu, pro něž byla již dříve pro někoho jiného zapsána známka se jménem neb firmou se shodující neb k záměně podobná.
Nezakládá tedy právo užívati jména neb firmy k označení zboží v takovém případě právo na její zapsání jako ochranné známky. Jde ještě o to, zda z práva užívati jména neb firmy neplyne snad právní nárok, aby známka, zapsaná pro někoho jiného, byla vymazána tehdy, když se shoduje s jménem neb firmou neb jest jim k záměně podobna. V této příčině přichází v úvahu zákonná ustanovení o tom, které značky zboží jsou z registrace vyloučeny. Z §§ 3, 4 a 30 známk. zák., plyne pro dotčeného právo, aby se domáhal výmazu známky neprávem zapsané. Výmazu lze se ovšem domáhati pouze v případech v těchto paragrafech taxativně vypočtených; o žádný takový případ však nejde.
Stížnost byla by ovšem v tom případě odůvodněna, kdyby známka st-lčina měla prioritu před známkou zúčastněné strany. Tomu tak není. Žal. úřad konstatoval, že pro zúčastněnou stranu byla dne 22. prosince 1909 u obch. a živ. komory ve Vídni přihlášena slovní známka »Phönix«, že tato známka byla pro oblast republiky Čsl. dne 10. května 1919 u obch. a živn. komory v Praze přihlášena a dne 2. srpna 1920 pod č. 14132 obnovena, že má tudíž prioritu před známkou st-lčinou, která byla teprve dne 28. srpna 1922 u obch. a živn. komory v Báňské Bystřici přihlášena pro mýdlo pod č. 524.
Stížnost vytýká dále, že žal. úřad nezabýval se námitkou obsaženou v odpovědi stěžující si firmy na žalobu zúčastněné strany, že totiž již od r. 1917 slovní známky »Phönix« užívá k označování svého zboží. Na tuto okolnost nemusel žal. úřad zvláště reagovati, když v rozhodnutí konstatoval, že stěžující si firma trvá od r. 1917 a že známka zúčastněné strany má před známkou st-lčinou prioritu.
St-lka vytýká konečně, že se úřad nezabýval námitkou její, že ochranná známka slovní neměla v obvodu území slovenského platnosti. V řízení správním namítala st-lka, že dle uh. zák. slovní známky chráněny nebyly. Tento názor není správný, neboť zák. čl. XLI z r. 1895 také v zemích koruny uh. byly slovní známky připuštěny. Je-li tato v řízení správním vznesená námitka bezdůvodna, nemůže býti podstatnou vadou řízení, když nař. rozhodnutí se o ní zvláště nezmiňuje.
Poněvadž žádná ze vznesených námitek nebyla shledána důvodnou, bylo stížnost zamítnouti.
Výrok o útratách založen jest na ustanovení § 40 zák. o ss.

Citace:

č. 4140. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 845-847.