Č. 8054.

Policejní právo trestní (Slovensko): O různých skutkových podstatách přestupků zák. čl. 47:1908 o padělání vína.
(Nález ze dne 22. června 1929 č. 9278.)
Věc: Moric Sch. v R. (adv. Dr. Emil Piek z Prahy) proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o přestupek zák. čl. 47:1908 o padělání vína.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že zoctělé víno ve vzorkách 19, 20 a 21 v množství 280, 300 a 250 litrů jest denaturovati na útraty obžalovaného pro účely uvedené v § 23 zák. č 1. 20:1901, zrušuje se pro nezákonnost; pokud jím vysloveno bylo, že st-l se uznává ohledně 1501 vína vinným podle § 42 bodu 1 a že se odsuzuje k peněžité pokutě 250 Kč, v případě nedobytnosti do vězení, pokutě této odpovídajícího, zrušuje se pro vady řízení. V ostatních zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Oddělení min. vnitra v Bratislavě uznalo st-le rozsudkem z 21. února 1927 v pořadí instančním vinným přestupkem § 6 a 8 zák. čl. 47:1908, spáchaným tím, že k obchodování opatřil si víno vzorek 22 dle protokolu o nálezu vodou falšované a dále přestupkem § 14 cit. zák., spáchaným tím, že ve svém obchodním skladě další vína ve vzorkách 19, 20 a 21 zoctělá a zkažená a konsumu neschopná bez vyznačení jejich kvality na skladě držel; proto byl st-l dle § 42 bodu 1 a 3 cit. zák. čl. odsouzen k peněžitým pokutám 250 Kč a 200 Kč, v případě nedobytnosti k vězení na 23 dní, jakož i k zaplacení útrat rozborů 408 Kč; zároveň vysloveno dle § 46 cit. zák. zničení 150 litrů vína vzorku 22 vylitím, denaturování ostatních vín značky 19 obsahu 280 litrů, značky 20 obsahu 300 litrů a značky 21 obsahu 250 litrů na útraty obžalovaného pro účely uvedené v § 23 zák. čl. 20: 1901.
O stížnosti uvážil nss:
§ 42 č. 1 zák. čl. 47/1908 zní: »Přestupek spáchá, kdo padělané víno (§ 8) vědomě k tomu účelu nabude, aby je do obchodu přivedl.« Předpokládá tedy skutková podstata toho přestupku jednak, aby šlo o víno padělané (§ 8), jednak vědomost o tom, že víno jest padělané. Že víno vzorek č. 22 bylo zředěné (falšované) vodou, jak bylo shledáno v dobrozdání ústavu vinařského v Bratislavě, takže bylo je ve smyslu §§ 8 a 6 zák. čl. 47:1908 považovati za padělané, st-l nepopřel ani při jednání 7. prosince 1926 ani v odvoláních na druhou a třetí stolici, popřel však, že by o tom věděl. Také ve stížnosti na nss namítá a vytýká, že během řízení nebylo zjištěno nic pro to, že by o falšování vína vodou věděl. V tom jest mu dáti za pravdu.
St-l byv 7. prosince 1926 slyšen připustil, že víno vzorek č. 22 jest vodou zředěno, tedy zfalšováno, výslovně však dodal, že neví, jak se mu to mohlo státi, že dané víno jest falšované vodou, ježto tak, jak víno koupil, měl je ve sklepě. Ani v odvoláních od tohoto svého tvrzení neupustil, naopak v podstatě při něm setrval. Že by pak nějaké okolnosti během řízení vyšly na jevo usvědčující st-le z nepravdy, ve spisech nelze shledati. Nemá tedy zjištění nař. rozhodnutí, že st-l měl vědomost o falšování onoho vína, opory v provedeném řízení a bylo proto nař. rozhodnutí v tom směru zrušiti dle § 6 zák. o ss jak co do viny tak i co do trestu peněžité pokuty 250 Kč a náhradního vězení odpovídajícího této pokutě.
Jinak jest tomu stran dalšího výroku v nař. rozhodnutí obsaženého. St-l byl uznán vinným přestupkem dle § 42 č. 3 cit. zák. čl. Ustanovení to praví, že ten, kdo v § 14 předepsaný výkaz zodpovědně nevede, spáchá přestupek. § 14 pak stanoví, že ten, kdo s vínem obchoduje, jest povinen vésti výkaz o množství vína, které do obchodu uvádí, v němž musí býti označeno čisté víno a jeho jakost.
Že st-l, ač věděl, že ony tři další druhy vína jsou zoctělé, což i během řízení a v odvoláních doznal, neměl je při prohlídce sklepu jako takové označeny, v řízení doznal. Odporuje tedy tvrzení ve stížnosti, že vína ona byla označena jako vadná, spisům; že pak vína ta, ač st-l to popírá, na skladě, tedy do obchodu měl, pokládal žal. úřad právem za zjištěné, když ze spisů a to z protokolu o prohlídce jest zjevno, že pozastavená vína byla nalezena ve st-lově skladě vína mezi ostatními zásobami vína a že nebyla nijak označena jako defektní, ač st-l, jak sám doznal, vínem sám manipuluje, z čehož jest zcela logický závěr, že mezi vínem pozastaveným a ostatním nebylo činěno rozdílu, jak ostatně již i první stolice z týchž okolností zjistila.
Ježto pak stížnost jiných námitek proti použití ustanovení § 42 č. 3 cit. zák. čl. v daném případě nevznáší, nelze za takového stavu věci shledati, že by byl žal. úřad protizákonně uznal st-le vinným tímto druhým přestupkem.
Všechny vývody stížnosti, týkající se okolnosti, že vína, ač byla zoctělá, nebyla zkažená, konsumu neschopná, třebas v nař. rozhodnutí také tyto vlastnosti vína byly konstatovány, jsou pak zcela nerozhodný pro úsudek o vině st-lově, neboť pro skutkovou podstatu přestupku § 42 č. 3 stačí bezvadné zjištění, že vína ona byla zoctělá a že jako taková nebyla označena a dle § 14 v evidenci vedena.
Stížnost konečně brojí proti zabavení vína a zničení jeho, resp. denaturování k účelům v § 23 zák. čl. 20:1901 uvedeným.— — —.
Pokud jde o 150 litrů vína vzorku 22 (vodou zředěné a tedy falšované), shledal nss stížnost bezdůvodnou, přihlédnuv k ustanovení §§ 46, 47 a 48, podle nichž zničení naříditi lze, jakmile bylo shledáno, že víno je falšované (padělané), aniž by se vyhledávalo, aby padělání bylo provedeno majitelem zúmyslně, aneb aby se předpokládalo, že o falšování tom věděl, je-li — jako v daném případě — nesporno, že 150 litrů vína bylo vodou zředěno a tudíž zfalšováno (paděláno). Za takového stavu věci neodporuje zákonu, nařídil-li žal. úřad, aby víno bylo zničeno. Má-li stížnost za to, že zničiti lze víno jen tehdy, nehodí-li se k jinému upotřebení, stačí odpověď, že z ustanovení § 47 nic takového souditi nelze. Poukazuje-li konečně stížnost na nař. min. ze 4. července 1876 č. 31026 B. M., dle něhož (§2) se požaduje pro zabavení, aby vína byla zúmyslně falšována, jest okolnost tato pro otázku přípustnosti zabavení a zničení 150 litrů vína nerozhodnou, neboť nehledíc ani k tomu, že cit. min. nař. připouští zabavení i pro případ bezúmyslnosti na straně vinníka, vyslovil žal. úřad zabavení a zničení vína na základě ustanovení § 46 zák. čl. 47:1908 (§ 47), proti tomu však jak v odvolání tak i nyní uplatňované min. nařízení v úvahu nelze bráti, ježto vydáno bylo k zák. čl. 14:1876, týkajícímu se zdravotnictví, tedy právní normy obsahově zcela jiné, než-li zák. čl. 47:1908 zabývající se zabráněním padělání vína a uvedení padělaného vína do obchodu. Pokud pak jde o vína v množství 280, 300 a 250 litrů, vína to zoctělá, namítá stížnost, že je nelze zabaviti, tedy ani denaturovati. V tom směru má stížnost pravdu. Z §§ 59 a 60, na něž § 46 poukazuje, lze opatření v § 46 zmíněná vysloviti jen ohledně vína padělaného aneb upraveného proti předpisům toho zákona, tedy nikoliv u vína, jehož původní jakost byla změněna přirozenou cestou. Nařídil-li tedy žal. úřad i tato vína zoctělá v množstvích 280, 300 a 250 litrů denaturovati, nemá výrok ten opory v zákoně, a bylo nař. rozhodnutí zrušiti v tomto směru dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č.8054. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 9-11.