Č. 3954.

Mimořádná opatření. — Policejní řízení trestní: I. K praksi vl. nař. č. 141/1919 stran přihlašování zlatých mincí. — II. Na úmyslnost nebo neúmyslnost pachatele lze jako nal otázku vnitřního dění souditi toliko ze vnějších okolností. — III. Stačí k odmítnutí návrhu strany na slyšení svědka již o sobě ta okolnost, že navržený svědek bydlí v cizozemsku?
(Nález ze dne 26. září 1924 č. 16423).
Věc: Karel L. ve Vídni proti zemskému finančnímu ředitelství v Praze o přečin dle § 3 a 11 vl. nař. z 19. března 1919 č. 141 Sb. o soupisu zlata. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadu řízení.
Důvody: St-l podal ve smyslu vl. nař. z 19. března 1919 č. 141 Sb. u berního úřadu v K. dne 30. dubna 1919, do kterého dne byla přihlašovací lhůta prodloužena nař. vlád. ze 14. dubna 1919 č. 200 Sb., přiznání, že má uloženo 1270 kusů zlatých mincí v bezpečnostní schránce v bance »Merkur«; když dne 20. května 1919 v jeho bytě v K. byla finanční správou konána prohlídka, byly nalezeny ukryté v dutém podstavci na sochu ještě 200 dolarů a 3730 franků ve zlatě, které st-l k soupisu nepřihlásil.. V tom shledala finanční správa skutkovou povahu přeČinu ve smyslu cit. vl. nař. č. 141/1919 a st-l byl trestním nálezem berní správy v K. ze 7. srpna 1921 uznán vinným přečinem úmyslného překročení §§ 3 a 11 cit. nař., spáchaným tím, že úmyslně nepřihlásil v soupisové lhůtě cizích zlatých mincí, a odsouzen dle § 11 cit. nař. k jednoduchému vězení na dva měsíce; zároveň bylo vysloveno, že předměty úmyslně k soupisu nepřihlášené propadají ve prospěch státu po rozumu § 11, odst. 8 cit. nař.
Trestní nález tento byl nař. rozhodnutím potvrzen. Žal. úřad schválil důvody uvedené první stolicí pro závěr, že st-l úmyslně nepřihlásil zlaté mince při prohlídce dne 20. května u něho nalezené. První stolice pokládá totiž tvrzení st-lovo, že o existenci uvedených mincí nevěděl a že předpokládal, že vyňal z úkrytu veškeré mince, když prvotně část mincí ukrytých — existujících vedle nepřihlášeného množství, přihlásil — za nepravdivé, ježto prý nelze za to míti, že by nevěděl, kolik zlatých mincí bylo v jeho vlastnictví; na úmyslnost nepřihlášení zlatých mincí usuzuje první stolice též ze způsobu rafinovaného prý úkrytu; obava před vloupáním nemohla prý býti důvodem toho, neboť mohl mince bezpečně uschovat obvyklým způsobem v bance a skryl-li peníze tak, jak uvedeno, učinil tak za tím účelem, aby je státu nemusel odevzdati pro státní půjčku ve zlatě a stříbře, aby se, pokud šlo o tyto mince, vyhnul dávce z majetku a aby měl zisk na kursovní diferenci při vzestupné tendenci kursové těchto peněz.
Také okolnost, že st-l větší množství mincí zlatých k soupisu přihlásil, nemůže úmyslnost vyloučiti a ani ta okolnost, byť se pokládala za pravdivou, že nepřihlášené cizí zlaté mince byly v témž úkrytu jako přihlášené.
K těmto důvodům přidal žal. úřad ještě úvahu, že dle seznamu zlata a stříbra z 10. dubna 1919, jejž podal st-l u berního úřadu v K. dne 30. dubna 1919, měl st-l uloženo 1270 kusů zlatých mincí v bezpečnostní schránce v bance »Merkur«, takže prý padají všecky důsledky, které zástupce strany vyvozuje z přihlášení tohoto většího počtu zlatých mincí pro tvrzenou nevědomost a neúmyslnost nepřihlášení zabavených mincí. Právě z okolnosti, že přihlášené mince měl uloženy v bezpečnostní schránce, lze prý jasně poznati, že o skrytých mincích věděl, a že jich úmyslně nepřihlásil, neboť o mincích, uschovaných v bezpečnostní schránce bankovní nebyl si jist, zda finanční správa jich nezjistí, protože dle § 1 nař. vl. ze 14. března 1919 č. 129 Sb. zakázáno bylo bankám, bez zjištění osobní totožnosti deponentovy vydávati předměty uschované v bezpečnostních schránkách, jež se při vydávání musely zjistiti; proto prý nebylo nutným slyšeti nabízené svědky o tom, že i přihlášené mince byly uschovány v témž úkrytu jako nepřihlášené, tvrzení to, které jest v přímém odporu s vlastním údajem obviněného v soupisové přihlášce. Ostatně prý svědci navržení bydlí vesměs ve Vídni, nejsou tedy v obvodu pravomoci úřadů republiky Čsl. a nemohou býti slyšeni.
Proti tomu vytýká stížnost nař. rozhodnutí vadu řízení, již shledává v tom, že nebyl proveden navržený výslech svědků o tom, že st-l mince k soupisu přihlášené přenesl bezprostředně před přihláškou v různých partiích do schránky banky Merkur, poněvadž je chtěl prodati firmě S., jež má své stanoviště na blízko banky Merkur, takže nevybrání také zbývajících nepřihlášených mincí se stalo ve chvatu nedopatřením.
O námitce té uvážil nss toto:
Z důvodů nař. rozhodnutí jde na jevo, že žal. úřad konstruuje úmysl st-lův, nepřihlásiti mince k soupisu, ze spůsobu jejich úkrytu. Námitku st-le dovozující neúmyslnost nepřihlášení tvrzením, že st-l z mincí, ukrytých původně v témž úkrytu v pilinách, přihlásil větší část, kterou před podáním soupisové přihlášky deponoval ve schránce banky Merkur, kdežto na menší část ve chvatu, s nímž pořizoval v poslední den lhůty soupis, zapomněl, vyvrací žal. úřad úsudkem, že z okolnosti, že větší část mincí byla st-lem přihlášena, nelze usuzovati na neúmyslnost neohlášení ostatních mincí, poněvadž vzhledem k nař. č. 129/19, jímž zakázáno bylo bankám bez zjištění totožnosti deponentovy vydávati předměty uschované v bezpečnostních schránkách, st-l nemohl si býti jist, zda finanční správa mincí ve schránkách uschovaných nezjistí, pročež je přihlásiti musil.
Pokud jde o prvý důvod nař. rozhodnutí, je nss názoru, že způsob úkrytu sám o sobě není momentem, z něhož by bylo lze usuzovati na úmyslnost nepřihlášení mincí.
Co do druhého důvodu rozhoduje doba, kdy přihlášené mince byly st-lem dány do bezpečnostní schránky v bance Merkur, t, j. zda byly tam dány před 15. březnem 1919, kdy bylo vyhlášeno nař. č. 129/19 ve Sbírce zák. a nař., či teprve po tomto dni. Byly-li tam dány již před oním dnem, kdy st-l nemohl věděti o zákazu neobmezené disposice s předměty uloženými v bezpečnostních schránkách, nebylo by ovšem z okolnosti, že st-l větší část mincí, a to tu, která byla Uložena v bance, k soupisu přihlásil, dovozovati ničeho pro neúmyslnost nepřihlášení ostatních mincí, a závěr žal. úřadu byl by logický.
Byly-li však přihlášené mince dány do bezpečnostní schránky teprve po 15. březnu 1919, kdy nař. č. 129/19, byvši ve Sbírce zák. a nař. uveřejněno, mohlo býti st-li známo, pak nelze logicky usuzovati, že st-l přihlásil mince proto, že maje je v bezpečnostní schránce, je přihlásiti musel, nýbrž bylo by míti za to, že dávaje je do bezpečnostní schránky, je přihlásiti chtěla byla by pak okolnost, že st-l přihlásil větší část mincí, indicií, jež by svědčila pro jeho tvrzení, že nepřihlášení menší částky stalo se neúmyslně.
Jelikož pak otázka úmyslnosti pachatelovy jest otázkou vnitřního dění, na něž lze souditi jen z vnějších okolností a doba, kdy st-l přihlášené mince uložil do bezpečnostní schránky, jest takovou relevantní S1
okolností, bylo povinností žal. úřadu, aby okolnost tuto vyšetřil provedením důkazů, nabídnutých v podání z 9. října 1922. Pokud se tak nestalo, nemá závěr žal. úřadu, že nepřihlášení stalo se úmyslně, ve spisech dostatečného podkladu.
Žal. úřad uvádí jako důvod, proč nabídnuté svědky neslyšel, také tu okolnost, že bydlí vesměs ve Vídni, nejsou tedy v obvodu pravomoci úřadů republiky čsl. a nemohou býti slyšeni.
Tento zamítavý důvod by byl jen tenkrát správný, kdyby bylo ze spisů správních zřejmo, že pokus o výslech svědků byl učiněn, ale ukázalo se, že provedení tohoto důkazu jest nemožné. Okolnost tato ze spisů správních nevysvítá a není proto výrok žal. úřadu, že navržení svědkové nemohou býti slyšeni, dostatečně skutkově podložen.
Z těchto příčin bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss, aniž nss měl příčiny zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 3954. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 472-475.