Č. 3925.

Užívání pozemků za podíl naturálního výnosu (Podkarpatská Rus): O hranici mezi příslušností řádných soudů a správních úřadů při rozhodování sporů z pachtovního poměru podle zák. č. 68/1922.
(Nález ze dne 20. září 1924 č. 16043).
Věc: Josef D. o společníci v B. proti zemědělskému referátu civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě o užívání pozemků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 13. prosince 1922 obrátili se Josef D. a spol. na pastevní výbor při služnovském úřadu v B. se žádostí, aby byla stanovena jednak výše nájemného z pozemků, které najali v tomto roce od R.-G., jednak odměna za práci na polích jimi obhospodařovaných.
Výnosem služnovského úřadu z 29. prosince 1922 bylo st-lům oznámeno, že se pastevní výbor v sezení z 29. prosince 1922 usnesl, že jsou uživatelé a obstaravatelé půdy spadající do vlastnictví R.-G. podle zák. č. 68 z r. 1922 povinni za rok 1922 platiti následující pachtovné: — —
Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad rozhodnutí I. stolice.
Maje rozhodovati o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, musil se nss podle své povinnosti zabývati nejprve otázkou, byl-li žal. úřad příslušen vydati nař. rozhodnutí, a shledal toto:
Podle spisů správních byl předmětem řízení, které bylo ukončeno vydáním nař. rozhodnutí, spor o výši úplaty za užívání pozemků ležících v Podkarpatské Rusi, již měli st-lé v roce 1922 v pachtu. O tomto sporu rozhodoval v I. stolici pastevní výbor, v II. stolici pak zemědělský referát civilní správy v Užhorodě, tedy úřady správní.
Ze spisů jest dále zřejmo, že st-lé tvrdili již při jednání před pastevním výborem, že pozemky, o jichž užívání jde, byly jim přiděleny okresním soudem podle zák. z 17. února 1922 č. 68 Sb., kterým se upravuje užívání pozemků v P. R. za podíl naturálního výnosu jejich.
Tento zákon ustanovuje v § 1, že pachtýři (podpachtýři) nebo jiní uživatelé rolí a luk, kteří za užívání těchto pozemků jsou podle úmluvy ujednané přede dnem 28. července 1921, povinni dáti druhé smluvní straně jako úplatu část naturálního výnosu těchto pozmeků v roce 1921, jsou, pokud nedojde k jinaké úmluvě, oprávněni dáti místo toho úplatu podle předpisů tohoto zákona. V § 3 cit. zák. jsou pak obsaženy předpisy o způsobu a výši této úplaty.
Podle § 5 uvedeného zák. rozhodují o všech sporech na základě ustanovení §§ 1 až 4 tohoto zákona mezi účastníky vzešlých úřady správní, totiž, jak patrno z ustanovení § 5 uvedeného zák. ve spojitosti s čl. III. nař. z 21. května 1921 č. 201 Sb. a s čl. II č. 1 nař. ze 16. března 1922 č. 104 Sb., v I. stolici pastevní výbor, v II. stolici pak civilní správa P. R. (zemědělský referát).
Uvedený zákon obsahuje pak v § 7, odst. 2 ustanovení, že oznámí-li pachtýř (podpachtýř) nebo jiný uživatel do 30. dubna 1922 u příslušného okresního soudu, že si ponechá pozemky v pachtu (podpachtu) na pachtovní rok 1921/22, vzejde za podmínek tímto §em ustanovených mezi ním jako pachtýřem (podpachtýřem) a druhou smluvní stranou pro pachtovní rok 1921/22 poměr pachtovní (podpachtovní). Podle § 7, odst. 7 téhož zák. rozhodují o sporných otázkách vznikajích z pachtovního poměru tímto §em upraveného, soudy.
Z ustanovení § 7, odst. 2 a 7 uvedeného zák. jde tedy na jevo, že jakmile se onen poměr, který tu byl ohledně užívání pozemků za podíl naturálního výnosu (§ 1 uvedeného zák.) v roce 1921, přemění následkem oznámení pachtýřem ve smyslu 2. odst. § 7 u okr. soudu učiněného, v pachtovní poměr upravený v § 7, jsou výlučně soudy příslušný k tomu, aby rozhodovaly také o všech sporných otázkách, jež se týkají výše úplaty, kterou má pachtýř plniti v základě pachtovního poměru upraveného §em 7.
V tomto případě jest nesporno, že st-lé měli pozemky, o něž jde, v užívání v roce 1922; jak bylo již uvedeno, tvrdili st-lé při jednání před pastevním výborem, že pozemky, o jichž užívání jde, byly jim přiděleny okresním soudem podle uvedeného zák. č. 68 z r. 1922; tím tvrdili tedy st-lé, že vzešel mezi nimi a vlastníkem pozemků v roce 1922 pachtovní poměr ve smyslu § 7 uvedeného zák. Existence takovéhoto poměru nebyla — podle spisů — správními úřady vzata v pochybnost.
Vzešel-li však mezi st-li a vlastníkem pozemků pachtovní poměr ve smyslu § 7 cit. zák., pak podle toho, co svrchu uvedeno, náležel spor o výši úplaty za užívání pozemků, o něž jde, výlučně do příslušnosti řádných soudů a nebyl tedy pastevní výbor příslušný, aby v tomto případě o takovémto sporu rozhodoval. Učinil-li tak, jest výrok jeho aktem úřadu nepříslušného, tedy aktem zmatečným.
Ježto pak žal. úřad potvrdil instančně tento zmatečný akt, odporuje jeho výrok zákonu.
Slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se soud mohl zabývati meritorními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 3925. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 410-412.