Č. 3958.

Stavební právo. Ve smyslu § 18 stav. řádu pro Čechy není sice stavební úřad povinen jednati o žádosti za stavební povolení, dokud stavebník nevyhověl své povinnosti z § 18 stran stavební čáry a výšky rovinné, avšak není nezákonné ani vadné, zahájí-li stav. úřad stavební řízení přes to, že řízení o stavební čáře a výšce rovinné nebylo dosud provedeno.
Nález ze dne 27. září 1924 č. 16525.)
Věc: Firma S. R. a spol. v B. (adv. Dr. Ad. Hahn z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o povolení přístavby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost st-lky o povolení přístavby k jejímu domu čp. — v B byla všemi.třemi stolicemi zamítnuta. Druhá stolice učinila tak jednak z důvodů týkajících se stavby samé, jednak z důvodu, že st-lka proti předpisu § 18 stav. ř. pro Čechy opomenula dříve ještě, nežli podala žádost za povolení přístavby, požádati za určení čáry stavební a stanovení rovinné výšky.
Nař. rozhodnutí zachovalo výnos osk v B. v platnosti, zamítnuvši odvolání st-lčino jen se zřetelem k ustanovení §§ 18 až 21 stav. ř., ježto, jak st-lka sama ve stížnosti přiznává, byla sice firmou podána žádost za stanovení stavební čáry a niveau, ale o žádosti této nebylo dosud rozhodnuto, dříve však, než stavební čáry a niveau pravoplatně budou stanoveny, nelze jednati o povolení stavebním. Námitkami, které se týkají stavby samé, zsv se nezabýval, ježto posuzovati stavbu po stránce esthetické bylo by nyní předčasné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Není sporno, že při stavební komisi konané dne 13. července 1922 o žádosti za povolení přístavby nebylo o stavební čáře a rovinné výšce jednáno, že st-lka žádost o ustanovení stav. čáry a rov. výšky podala tepive dne 22. srpna 1922, tedy když již byla její žádost za povolení přístavby zamítnuta, což se stalo usnesením purkmistrovského úřadu v B. z 18. července 1922, a dále, že tato stížnost nebyla vyřízena před vydáním nař. rozhodnutí. Uvádíť stížnost sama, že k vyřízení tomu došlo až dne 29. května 1923.
Stížnost namítá, že stav. úřad neměl se pustiti do jednání o povolení přístavby a že neměl žádost o stavební konsens zamítati dříve, dokud nebyla vyřízena žádost o stanovení stav. čáry a rovinné výšky. V tom spatřuje i vadu řízení i nezákonnost naříkaného rozhodnutí.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti. Dle § 18 stav. řádu pro Čechy může stavebník býti k tomu přidržen, aby, kde toho jest potřebí, ještě před podáním žádosti za stav. povolení žádal stav. úřad o sdělení stav. čáry a výšky rovinné, ale podle § 19 téhož zák. jest ponecháno volnému uznání stav. úřadu, chce-li tak učiniti ve zvláštním řízení či chce-li stanovení stav. čáry a výšky rovinné spojiti s vyřízením žádosti za stav. povolení, což stav. řád připouští zejména v případech, kde jde o stavby v poloze osamocené (§ 104 stav. ř.).
Z těchto ustanovení vysvítá, že stav. úřad není povinen o žádosti za stav. povolení meritorně jednati, nevyhověl-li stavebník své povinnosti z § 18, a že jej může odkázati, aby dříve této povinnosti dosti učinil. Leč zahájil-li stav. úřad řízení stavební přes to, že řízení o stav. čáře a rovinné výšce dosud nebylo provedeno, nelze v tom dle svrchu cit. předpisů shledati ani podstatnou vadu řízení ani nezákonnost.
Jest zajisté myslitelné — a daný případ jest toho jasným dokladem — že neuzná-li stav. úřad povoliti žádanou stavbu z důvodů stavby samé se týkajících, nebude se muset pouštěti do jednání o určení stav. čáry nro stavbu, jeiíž provedení vůbec zakazuje.
Míní-li pak stížnost na druhé straně, že nemělo býti o povolení k stavbě meritorně rozhodováno, dokud nebyla ustanovena stav. čára, pak jest tomu v nař. rozhodnutí — a jenom toto jest předmětem přezkoumání — úplně vyhověno. Nař. rozhodnutí zamítá totiž žádost o povolení přístavby jen se zřetelem k ustanovením §§ 18 — 21 stav. ř. a eliminuje z rozhodnutí nižších stolic všechny k stavbě samé se vztahující důvody, řkouc, že se jimi na ten čas zabývati nemůže. Jest tedy vlastním efektem tohoto rozhodnutí, že žádost za stav. povolení se zamítá pro předčasnost a že bude lze o ní meritorně jednati teprve tehdy, až bude provedeno řízení o stanovení stav. čáry a rovinné výšky.
Není tedy v nař. rozhodnutí obsaženo věcné vyřízení žádosti o stav. povolení a proto není v něm také rozporu, který shledává stížnost v tom, že prý nař. rozhodnutí na jedné straně věcně vyřizuje žádost za stav. povolení, kdežto na druhé straně vyslovuje názor, že stav. úřad neměl .jednati o povolení stavebním, dokud nebylo rozhodnuto o stav. čáře.

Citace:

č. 3958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 482-484.