Č. 4189.
Dávka z přírůstku hodnoty (Morava): Byla-li v řízení o dávce z přírůstku hodnoty hodnota nemovitosti stanovena smírnou dohodou mezi úřadem dávku vyměřujícím a stranou k dávce povinnou, a byla-H dávka na základě té dohody vyměřena, nemůže úřad později vyměřiti znovu dávku na jiném podkladě.
(Nález ze dne 3 prosince 1924 č. 21397).
Prejudikatura: Boh. 2605 adm.
Věc: Firma G. v B. (adv. Dr. Otto Liebling z Brna) proti moravskému zemskému výboru (zem. sekr. Dr. Frt. Hikl) o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 8. března 1922 předepsal mor. zem. výběrčí úřad firmě G. v Brně z převodu nemovitosti ležící v S. a zcizené trhovou smlouvou z 25. března 1921 firmě St-ské vápenky, společnost s r. o., na základě vl. nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb. dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti 15958 K 53 h, při čemž byla nabývací hodnota stanovena částkou 550000 K a to na základě dohody uzavřené se st-lkou dne 17. února 1922.
Zem. výběrčí úřad zavedl dne 29. června 1923 nové řízení ohledně nabývací hodnoty a vyslechl o její výši znalce, který se vyjádřil, že hodnota ke dni nabytí činila 350000 K. Úřad sdělil pak novou hodnotu straně a vydal dne 23. listopadu 1923 — zrušuje současně plat. rozkaz z 8. března 1922 — nový plat. rozkaz, ve kterém ustanovil nabývací hodnotu částkou 350000 K, a vyměřil dávku na 72390 K 42 h. Odvolání firmy G. podané z tohoto plat. rozkazu bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Stížnost podanou touto firmou shledal soud důvodnou. Stížnost vytýká, že žal. úřad byl dohodou ohledně nabývací hodnoty vázán a nebyl proto oprávněn řízení ukládací znovu prováděti a dávku na jiném základě znovu vyměřiti. Nss vyslovil již v nál. Boh. 2605 adm. právní názor, že úřad nemůže později vyměřiti znovu dávku z přírůstku hodnoty na jiném podkladě, když byla v řízení o dávce z přírůstku hodnoty provedeném podle řádu z 2. května 1913 č. 35 z. z. pro Slezsko hodnota nemovitosti stanovena smírnou dohodou mezi úřadem a poplatníkem a dávka na základě této dohody vyměřena. Soud trvá na tomto právním názoru i v daném případě, neboť i řád dávkový z 23. srpna 1920 č. 535, kterého jest v tomto případě použíti, v § 17 uznává dohodu o hodnotě nemovitosti za právně závaznou pro obě strany a ustanovuje, že hodnota se má zjistit soudním odhadem, nedošlo-li k smírné dohodě.
V daném případě není sporno, že mezi úřadem a st-lem byla dne 17. února 1922 ohledně nabývací hodnoty uzavřena smírná dohoda a že nabývací hodnota byla touto dohodou stanovena částkou 550000 K. Ve svém plat. rozkaze z 8. března 1922 vzal vyměřovací úřad tuto hodnotu také za základ pro vyměření dávky. Byl proto úřad touto smírnou dohodou vázán i když na základě nového šetření dospěl snad k úsudku, že okolnosti, z nichž při uzavření smírné dohody vycházel, neodpovídaly skutečnosti, a nebyl oprávněn od hodnoty ustoupiti a vzíti pro vyměření dávky za základ jinou hodnotu nabývací ani v tom případě, kdyby se nalézal ve skutkovém omylu o výši hodnoty nabývací, neboť i podle § 871 o. z. o. mohla by platnost ujednání býti dotčena jen tehdy, když by omyl týkající se podstaty věci byl zúmyslně druhou stranou vyvolán, nebo když by jí byl znám a využitkován.
Že by šlo o takovýto omyl, žal. úřad netvrdí, neuváděje v tom směru žádné konkrétní okolnosti a odvolávaje se prostě na to, že byl jednáním strany uveden v omyl. Leč omyl, který nebyl uvedeným způsobem kvalifikován, nemohl učiniti dohodu neplatnou a oprávniti úřad, by vyměřil znovu dávku na základě jiné hodnoty nabývací.
Žal. úřad nemůže se odvolávati na ustanovení § 3 zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z., neboť tento předpis předpokládá, že poplatek nebyl správně vyměřen a že následkem toho bylo méně předepsáno, než dle zákona předepsáno býti mělo. Cit. předpis omezuje tedy právo úřadu, dodatečně vyměřiti vyšší poplatek, nejen časově, jak žal. úřad míní, nýbrž i věcně.
Když dávka z přírůstku hodnoty byla — jak v tomto případě — vyměřena na základě dohody stranami uzavřené a pro ně závazné, byla vyměřena správně a nelze souditi, že byla vyměřena níže, než dle řádu dávkového vyměřena býti měla.
Žal. úřad vycházel však z právního názoru, že ho ujednání o nabývací hodnotě neváže, a že přes to, že se se stranou o nabývací hodnotě dohodl, může na základě nového šetření znovu výši nabývací hodnoty stanoviti a dle toho dávku znovu vyměřiti, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.