Č. 4228.
Živnostenské právo: Okolnost, že odsouzení pro určité delikty bylo ve smyslu zák. z 21. března 1918 č. 108 ř. z. prohlášeno za odčiněné, nemá za následek, že by živnostenský úřad, posuzuje bezúhonnost a spolehlivost podle § 18 živn. řádu, nesměl k trestům těm přihlížeti. — II. Pojem bezúhonnosti a spolehlivosti.
(Nález ze dne 13. prosince 1924 č. 22350.)
Věc: Spolek »Dělnický dům« v T. (adv. Dr. Ed. Kalabis z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran schválení zástupce v hostinské živnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Spolek »Dělnický dům« v T. požádal osp-ou v H. o schválení Jana V. za zástupce v hostinské živnosti v domě Čp. —v T. Četnictvo, byvši vyzváno, aby sdělilo, zda proti navrženému zástupci nebo členům jeho rodiny s ním ve společné domácnosti žijícím nesvědčí nějaké okolnosti, z nichž by se dalo souditi, že by živnosti bylo zneužíváno k podporování zapovězených her, přechovávačství, nemravnosti neb opilství, oznámilo, že nyní proti Janu V. a členům jeho rodiny závad takových není, a podotklo, že jmenovaný byl sice v r. 1922 pro podezření z loupeže zatčen, že však byl pro nedostatek důkazů úplně osvobozen, a předložilo úřadu seznam předchozích trestů Jana V.
Úřad vyšetřil tyto tresty a zjistil, že jmenovaný byl v letech 1903 až 1921 odsouzen okr. soudem v H. pro krádež marhulí v poli (§ 460 tr. zák.) do vězení na 24 hodin, pro odcizení nože a peněženky s 39 K (§ 460 tr. zák.) do vězení na 5 dnů, pro křivé obvinění z vyhnání plodu (§ 487 tr. zák.) do vězení na 5 dnů, a pro podezřelý nákup kůže, skla, tabáku a vojenské pistole (§ 477 tr. zák.) a přestupek zbrojního patentu (držení dýky) k pokutě 50 K případně k vězení na 48 hodin.
Dále konstatoval úřad, že navržený zástupce byl spoluobviněn z loupeže na osobě vracející se z hostince, že však trestní řízení proti němu zavedené bylo zastaveno, aniž mu byla přiznána náhrada za vazbu, ježto není úplně prost podezření.
V důsledku tohoto šetření rozhodla osp výměrem z 21. února 1923, že nevyhovuje žádosti spolku za schválení Jana V. jako zástupce v hostinské živnosti, ježto se jmenovanému se zřetelem na opětovné tresty soudní a výsledek soudního vyšetřování pro loupež nedostává potřebné spolehlivosti dle § 18 živn. řádu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžující si spolek odvolání, uváděje, že trestní řízení proti V. pro zločin loupeže bylo úplně zastaveno, nepatrné pak tresty z r. 1903, 1910 a 1911 nemohou padati na váhu, ježto se týkají činů provedených v nerozumném věku jinošském a jeden z nich, totiž urážka na cti, nemá ani povahu nějakého trestního skutku difamujícího. Mimo to zmíněné tresty prohlášeny byly rozhodnutím mor. vrch. zem. soudu za odčiněné, takže jest nyní stav takový, jakoby k odsouzení vůbec nebylo došlo.
Zsp v Brně výnosem z 18. září 1923 odvolání spolku zamítla, a to z důvodů rozhodnutí prvé stolíce. Také další rekurs spolku byl zamítnut min. obch., které, poukazujíc na důvody rozhodnutí v odpor vzatého, prohlásilo k vývodům rekursu, že k posouzení předpokladů spolehlivosti a bezúhonnosti k provozování živnosti hostinské a výčepní ať k osobnímu nebo náměstkem dle §§ 18 a 55 živn. řádu stačí domněnka, že by živnosti bylo zneužíváno, a že v daném případě vzhledem k přestupkům spáchaným navrženým náměstkem jest se obávati, že by živnosti hostinské a výčepní bylo zneužíváno k přechovávačství.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost vytýká, že úřad při zkoumání spolehlivosti a bezúhonnosti navrženého zástupce vůbec neměl bráti zřetel k dřívějším jeho trestům, ježto byly příslušným soudem uznány za odčiněné, a nepřichází tedy více v úvahu.
Tuto námitku shledal soud bezdůvodnou, neboť dle zák. z 21. března 1918 č. 108 ř. z. má ovšem osoba, jejíž odsouzení prohlášeno bylo za odčiněné, pokládána býti na dále za soudně bezúhonnou, jakoby vůbec odsouzena nebyla, tím však není řečeno, že by admin. úřad zkoumaje způsobilost osoby té k provozování hostinské živnosti, nesměl více přihlížeti k trestním činům, jichž se dopustila, neboť nedostatek spolehlivosti a bezúhonnosti ve smyslu § 18 živn. řádu není zákonným následkem soudního odsouzení pro trestní čin, nýbrž spočívá v okolnostech faktických, jež úřad může položiti za základ svému úsudku, i když by k soudnímu odsouzení vůbec nedošlo.
V příčině dalších námitek stížnosti uvažoval soud takto:
Žal. úřad odepřel schváliti st-li navrženého zástupce v hostinské živnosti, poněvadž postrádá bezúhonnosti a spolehlivosti. Na nedostatek těchto vlastností usuzuje žal. úřad z toho, že se navržený zástupce dopustil jistých přestupků, jež odůvodňují obavu, že by oprávnění dosaženého schválením zneužil k přechovávačství.
Pokud bezúhonnosti se týče, nemohl by zmíněný závěr úřadu obstáti již z toho důvodu, že bezúhonností nerozumí se spolehlivost osoby, v tom směru, že nezneužije svého živn. oprávnění, nýbrž dobré mínění veřejnosti o způsobu jejího života a vážnost u spoluobčanů. Aby úřad mohl dospěti k závěru, že navržený zástupce nemá potřebné bezúhonnosti, musil by dříve zjistiti, že se dopustil takových skutků, že jimi uveden byl v nevážnost u svých spoluobčanů a že ani pozdějším životem svým vážnosti té více nenabyl.
Po té stránce však úřad existenci předpokladu bezúhonnosti nezkoumal, a jak z odůvodnění patrno, nejspíše proto, že vlastní překážku pro vyhovění žádosti st-le spatřuje v nedostatku spolehlivosti navrženého zástupce.
V tom směru bylo by ovšem úřadu dáti za pravdu, kdyby skutečně proti zástupci svědčily takové okolnosti, jež by odůvodňovaly obavu, že zástupce zneužije svého oprávnění k přechovávačství.
Stížnost popírá existenci takových okolností, nař. rozhodnutí pak odůvodňuje zmíněný závěr úřadu pouze poukazem na dřívější přestupky zástupcovy.
Poněvadž ne každý přestupek může odůvodniti obavu, že živnosti bude zneužito k přechovávačství, měl úřad uvésti, které konkrétní činy zástupcovy tuto obavu v něm vzbuzují, aby mohlo býti přezkoumáno, zda zmíněný závěr úřadu je logicky možným, a netrpí-li zjištění jemu za základ sloužící vadami uvedenými v odst. 2 § 6 zák. o ss.
Úřad nař. rozhodnutí takto neodůvodnil, čímž zabránil nss-u jeho přezkoumání po stránce formální, a bylo proto rozhodnutí to zrušiti dle § 6 zák. o ss.